Hospodářská krise 80. let 18. století a zápas o banky od Rothbarda |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Bylo uváděno – od těch dnů až dodnes – že deprese, která zasáhla Spojené státy, zvláště obchodní města, byla zaviněna „nadměrnými“ dovozy Američanů, které začaly v roce 1783. Ale tento druh pseudo-vysvětlení jen prozrazuje ignorování ekonomie: boom v dovozech odráží dobrovolnou směnu a ekonomický vylepšení pro spotřebitele, a tak vyjádření výběru může být stěží příčinou všeobecné deprese. Ve zkratce, vylepšený standard života množství spotřebitelů odráží vylepšení situace a ne depresi. Je nemožné pro spotřebitele nakupovat „příliš mnoho“ dovozu, kvůli tomu, že tyto dovozy musí býti zaplaceny něčím, a toto placení je financováno z vývozů nebo z dříve nashromážděné hotovosti. Hotovost, byla opravdu naakumulována v koloniích nakonci války z britských a francouzských válečných výdajů. V tomto případě, placení odráželo hojnost spíše než bídu, a tyto nákupy byly po pustošení válek enormní pomocí. Proud bankovek je také výsledkem spotřebitelské touhy a samozřejmě nemůže pokračovat do nekonečna. Jasně, Američané si nemohli jen nakupovat z ciziny a nic neprodávat; opravdu, pokud by tak chtěli činit, museli by najít utopický roh hojnosti, ve kterém člověk potřebuje jen spotřebovávat bez toho, aby vyráběl nebo prodávala ve směně.

Nicméně zde skutečně existoval nadměrný dovoz, ale nebyl zapříčiněn svobodnou volbou amerických spotřebitelů. Na první místě, mnoho výrob bylo za války uměle rozšířeno a s příchodem míru muselo toto podnikání nyní soutěžit s efektivnějšími Brity, kteří ve stejný čas omezili americké vývozy. Navíc, byla zde inflační úvěrová expanze Bank of North America, vedené bohatým filadelfským obchodníkem a bývalým ekonomickým carem Robertem Morrisem a dvě nové banky, které začaly roku 1784, aby využily příležitosti velkých zisků v nově objevivším se podnikání: Bank of Massachusetts v Bostonu a Bank of New York, ta druhá zorganizovaná převážně věřiteli veřejného sektoru. Každá z těchto organizací si užívala bankovního monopolu ve své oblasti. Inflační expanze bankovního úvěru vedla klienty bank k víře, že mají více reálných peněz, než ve skutečnosti vlastnili, a to vedlo k umělé expanzi dovozů, které musely být zaplaceny hotovostí. Následkem toho proud hotovosti z expandujících bank a rostoucí požadavky na splacení jejich bankovek a depozit v hotovosti, nevyhnutelně vytvořil těžkosti pro banky a přinutil je ke spěšné kontrakci, která vedla k deflaci a depresi. Je to tento cyklus boomu a úpadku v expanzi a kontrakci bankovních úvěrů, který nastal v bezprostřední poválečné době a přinesl depresi uprostřed roku 1784 a roku 1785. Tento hospodářský cyklus překryl a zhoršil nevyhnutelnou poválečnou nouzi příliš rozšířených výrob z doby války vlivem rostoucího dovozu, více než by se jinak stalo.

Nadměrný dovoz pokračoval do 80. let 18. věku. Nakonci Války za nezávislost, kontrakce zduřelé masy papírových peněz kombinovaná s opětovným zahájením dovozů z Velké Británie, ukrojila z cen více než polovinu během několika let. (A) jak můžeme vidět níže, marné pokusy sedmi státních vlád, započaté v roce 1785, za účelem léčby „nedostatku peněz“ a reinflace cen byly úplným selháním. Částí důvodu pro vydávání státních papírových peněz byl zběsilý pokus zaplatit válečný veřejný dluh, státní a pro rata federální, bez spoléhání se na zmrzačující břemeno daní. Rostoucí množství papírových peněz jen přidalo k „nedostatku“ tím, že stimulovalo vývoz hotovosti a ztížilo dovoz surovin ze zahraničí.

Do konce roku 1783 Robert Morris uspěl v tom, že se vyvázal svoji Bank of North America – která začala být rok předtím jakoby skutečnou centrální bankou – z federální vlády. (B) Její rostoucí ziskovost – platila dividendu 14,5 % v roce 1783 – podněcovala její vlastní expanzi stejně jako tomu bylo u nových bankovních projektů. Banka zvýšila svoje vlastní upisování o 500 tisíc dolarů v lednu 1784 a brzy nová skupina, nespokojená s půjčkami u Bank of North America začala dávat přednost sobě navzájem, žádala o privilegium pro Bank of Pennsylavnia. Bank of North America byla rozzuřená ohledně hrozby rizika konkurence doma (vůbec se naopak nestrachovala nových bank v Bostonu a New Yorku), a Pelatiah Webster, akcionář banky, argumentoval sebevědomě před Pensylvánským sněmem, že tyto dvě banky „mohou jednat v opozici proti sobě, a tak se samozřejmě navzájem zničí,“ tj. konkurovat si. Když tento argument nepřekvapivě selhal v tom, aby dojmul poslance, Bank of North America v březnu použila starobylý nápad kooptace: rozšířila nové akciové podíly o 1,6 milionu dolarů a odradila tak zastánce nové banky. Tak expanze Bank of North America ukončila hrozbu jiné banky v Pensylvánii. Ale banka byla sotva mimo problémy. Brzy byla přinucena splátkami, narůstajícími z předchozí expanze, ke kontrakci během roku 1784 a uspíšila finanční krisi. (C)

Po vítězství radikálů v podzimních volbách roku 1784, vítězové vedení poslanci Williamem Findleyem z Westmorelandu, Robertem Whitehillem z Cumbarlandu a Johnem Smiliem z hrabství Fayette, odvolali výsadní privilegia Bank of North America. Zatímco radikální konstitucionalisté souhlasili s poptávkou vyvolanou depresí ze strany řemeslníků-výrobců a prosadili ochranná cla, jejich tlak proti bance na jaře 1785 navodil rychle pozoruhodnou debatu o bankovních aktivech. Pamfletová válka, stejně jako legislativní debata a masová petice, zuřila proti Bank of North America. Zatímco mnohé z antibankovních argumentů byly politické – napadající její zvláštní privilegia, její bratříčkování, obecně její negaci klasického liberální ideálu rovnosti před zákonem – radikálové přišli také s nějakými sofistikovanějšími ekonomickými argumenty proti bance. Člen výboru sněmu, který doporučoval odvolat listinu o výsadách, podobně jako muži proti bance v následných debatách, zdůrazňoval rozhodující bod, který, jak ho jeden poslanec parafrázoval, banka byla „motorem obchodu, který umožňoval obchodníkům dovážet více zboží, než bylo nutné nebo zde byli peníze na jeho zaplacení, a že pomocí prostředků banky bylo evropským obchodníkům umožněno získat a opatřit si peníze za své zboží.“ Potom, po dočasné expanzi tohoto fiktivního úvěru, banka „přeobchodovala“ a byla donucena ke kontrakci a urychlila ekonomickou krisi. Ve zkratce, radikálové v anti-bankovní debatě roku 1785 vedení Findleyem a Smiliem, načrtli pozdější ricardovskou teorii bankovnictví a mezinárodního obchodu, které také byly v základě také monetární teorií hospodářského cyklu. Následující rok, přední reverend John Witherspoon v „Essay on Money“ (1786), ačkoliv dával přednost bance, vysvětlil detailněji to, jak inflace papírových bankovek zvedá ceny a odvádí hotovost ze země. Opravdu, během této kontroverze anonymní pamfletista „Nestor“; prvně navrhl v Americe „měnový princip“ 100 % bankovní splátky (depozita) a argumentoval, že banka „by neměla vydat jedinou bankovku nad sumu hotovosti, kterou drží.“

V souladu s obecnou teorií historie amerických bankovních zápasů, historik Bray Hammond trvá na označování radikální opozice hájící tvrdé peníze jako bankovní „agrárníky,“ ačkoliv nekonzistentně připouští, že bohatý filadelfští kapitalisté jako George Emlen také byli pro tvrdé peníze a proti bance. Tento pohled navíc, se stěží srovná s tou skutečností, že filadelfští delegáti (v tomto bodě radikálové) velkou převahou volili pro zrušení bankovního privilegia. (D)

Aby obhájila svoji existenci, Bank of North America vytasila opravdu těžké zbraně, všichni její podporovatelé byli buď akcionáři, spláceli anebo dlužili bance. Vůdcem obrany byl pozoruhodný James Wilson, bankovní advokát a velmi zadlužený u banky. Wilson nejen pomohl se zvláštním právním argumentem, že bankovní privilegium, ačkoliv je garantované státem, je nyní něčím jako jejím „vlastnickým právem“; také trval na tom, že příčinou deprese byly jen nadměrné dovozy jako takové. Jinými prominentními obránci byli Robert Morris, guvernér Morris a Pelatiah Webster, kteří tvrdili, že „dobrá banka může zvýšit množství státního oběžného prostředku na dvojnásobek nebo trojnásobek množství skutečné hotovosti anebo přivodit jen minimální risiko depreciace měny.“

Pensylvánské shromáždění velkou měrou zrušilo privilegium Bank of North America v září 1785, ale debata zuřivě pokračovala. Nakonec, vítězství konzervativců ve volbách v roce 1786, ve kterých získali Filadelfii a východní Pensylvánii, vedlo k novému privilegiu pro banku v následujícím roce, ačkoliv s pozoruhodně omezenou mocí.

Nejvíce neslavná role v pokračující debatě byla sehrána Thomasem Painem (1737-1809), autorem ohnivého libertariánského pamfletu „Common Sense“ (1776), který byl údajně najmout bankou, aby svoje impozantní pero propůjčil jejímu případu. V pamfletu z roku 1786, Paine nejen, že bránil bankovní inflaci a rozvinul chabý argument o „majetkovém právu,“ učinil i troufalý požadavek, aby stát pomocí privilegia učinil banku svého druhu centrální bankou společenství, s tím, že by si stát půjčoval od banky na místo toho, aby vydával státovky, aby pokryl svoje výdaje. Pochopitelně odsouzen svými starými radikálními kamarády jako úplatný zrádce, Paine nejen, že nepravdivě popíral jakékoliv parciální zájmy při obhajobě banky, ale také napadal opozici jako nesvatou koalici neodpovědných lidí od hranic a městských kapitalistů a lichvářů. Paine sešel z pravicové pozice tak daleko, že nyní obhajoval návrat ke dvoukomorovému zákonodárnému sboru.

(A) [Editorova poznámka] Více o Válce za nezávislost viz Murray N. Rothbard, Conceived in Liberty, sv. 4: The Revolutionary War, 1775–1784 (Auburn, AL: Mises Institute, 1999), str. 1487–97, 1508–13; str. 373–83, 394–99.
(B) [Editorova poznámka] Více o Bank of North America, viz ibid., str. 1506–07, 1523–24; str. 388–93, 409–10.
(C) Banka of Massachusetts, která se také rozšířila od svých začátků v roce 1784, byla také nucena provést kontrakci kvůli ztrátám jejich obchodníků-klientů na jaře roku 1785; tato kontrakce prohloubila depresi během tohoto roku.
(D) Bray Hammond ve své dychtivosti očernit radikály, rozebíral jen jejich politickou argumentaci a zcela pominul jejich ekonomické úvahy. Bray Hammond, Banks and Politics in America (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1957), str. 53–62. Dále viz ibid., str. 87–88. Porovnej Hammondovu analýzu s přímým a nestranným zacházením v knize Joseph Dorfman, The Economic Mind in American Civilization, 1606–1865, sv. 1 (New York: The Viking Press, 1946), str. 260–68. Viz také Harry E. Miller, Banking Theories in the United States before 1860 (Cambridge, MA: Harvard University Press, 1927), str. 23, 30, 49–51, 139; Robert L. Brunhouse, The Counter Revolution in Pennsylvania, 1776–1790 (Harrisburg, PA: Pennsylvania Historical Commission, 1942), str. 172–75. [Editorova poznámka] Nettels, The Emergence of a National Economy, str. 61–62, 77–81.