Inflace roste, ale vláda řeší své platy … kdy se probudí?

Inflace: Ztráta kontroly a neustálý tlak na peněženky

Zářijová inflace meziročně dosáhla 2,6 %, což je o 0,4 procentního bodu více než v srpnu. Očekávání trhu byla mnohem nižší, cílilo se na hodnoty blížící se dvěma procentům, ale jak se zdá, tyto naděje byly příliš optimistické.

Ceny potravin opět rostou – máslo zdražilo o šílených 43 %, mléko o 20 % a čokoládové výrobky o 22 %. Pohonné hmoty se taktéž vydaly směrem nahoru, což tlačí na další růst cen, a to i přes očekávání, že inflace konečně klesne.

Tento vývoj má zásadní dopad na spotřebitele, kteří stále čekají na snížení úrokových sazeb ze strany České národní banky (ČNB). Ovšem vzhledem k tomu, že inflace neklesá podle plánu, se pravděpodobnost snižování sazeb nyní výrazně snížila.

Pro domácnosti to znamená jediné: hypotéky jsou stále zbytečně drahé, a kdo už úvěr na bydlení má, ten se dál topí v hrozných splátkách. Guvernér ČNB Aleš Michl si už začal stěžovat na výši hypotečních sazeb a vysoké marže bank. Uvidíme, zda slovní intervence pomůže. Centrální bance v boji s inflací nepomáhá ani to, že má vláda šílené rozpočtové deficity, pro které není ospravedlnění.

Maloobchod: Domácnosti utrácejí, ale za co?

Maloobchodní tržby sice v srpnu meziročně vzrostly o 5,3 %, ale při bližším pohledu zjistíme, že růst je způsoben především nepotravinářským zbožím, kde tržby vyskočily o 16,8 procenta.

Internetové obchody zažívají boom s nárůstem tržeb o 16,1 %, což ukazuje, že lidé utrácejí za věci, které nejsou nezbytné. A proč? Vloni a předloni jsme měli hrozný propad reálných tržeb. Životní úroveň domácností se propadla. Nyní už reálné mzdy trochu rostou a lidé tedy nakupují to, co v předchozích letech odložili.

Tržby za prodej a opravy motorových vozidel meziročně poklesly o 0,4 %, což jasně naznačuje, že lidé se ve stávajících zmatcích kolem aut nevyznají. Na jednu stranu je všichni ženou do elektrického auta, ale selským rozumem jim to nedává smysl.

Průmysl: Německý problém a Green Deal

A co průmysl? Průmyslová produkce v ČR za prvních osm měsíců roku 2024 dosáhla průměrného indexu 98,7 %. Co to znamená? Pokles! V květnu a červnu se průmyslová produkce propadla pod 97 % oproti loňsku a jen srpnový růst nad 101 % zabránil ještě horšímu výsledku. Ovšem tento nárůst je pouze dočasný záblesk, protože klíčové sektory jako těžba a dobývání zažívají propad o více než 9 procent.

Hlavním důvodem tohoto kolapsu je Německo, které kvůli Green Dealu a přísným ekologickým regulacím stojí a s ním i český průmysl. Zpracovatelský průmysl, na kterém Česko tolik závisí, v lednu až srpnu zaznamenal jen 98,9 % loňského výkonu.

Očekáváme snad od vlády, že na tuto situaci zareaguje? Její reakce je nulová. Není žádný plán, jak překonat důsledky německé průmyslové krize. Čeští exportéři jsou na pokraji svých sil a vláda nečinně přihlíží.

Stavebnictví: Čekání na lepší časy

Stavebnictví je na tom podobně. Meziročně sice produkce vzrostla o 0,4 %, ale meziměsíčně poklesla o 1,6 %. Stavební povolení klesla o 1,2 %, zahájení staveb nových bytů o 11,3 % a dokončení o téměř 20 procent.

To signalizuje, že developeři nevědí co dál. Kdyby viděli růžovou budoucnost, tak vidíme růst zahájené výstavby. Což se ovšem neděje.

Podobné to je s dokončenými byty. To signalizuje, že čekají na lepší časy. A lidé mezitím nemají kde bydlet nebo musí platit šílený nájem.

Závěr: Čas na změnu

Jaký je tedy verdikt? Ekonomika nemá vyvážený růst. Průmysl a stavebnictví trpí. Tolik slibovaná a opěvovaná digitalizace vázne. Každý den nás to stojí ohromné peníze. Maloobchod sice začíná ožívat, ale za celý rok to zatím není nic ohromujícího.

No a společností očekávané zpomalení inflace pod dvě procenta se mezitím odkládá, což ohrožuje předpoklad zlevnění hypoték.

Ekonomice chybí strategie a někdo, kdo by na vývoj makroekonomických čísel reagoval.  Ekonomika čeká na nové volby a na někoho, kdo bude mít plán.