Obhajoba soukromého vlastnictví z pera Aristotelova




Sdílet článek:

Obhajoba institutu soukromého vlastnictví se většinou omezuje na argument, že majetek v soukromých rukou je využíván daleko lépe než v případě společného vlastnictví. Aristotelovy argumenty staré 2 400 let vyzdvihují další výhody soukromého vlastnictví, které by ani dnes neměly být zapomenuty.

Jedna z nejvýznačnějších postav západní civilizace narozena roku 384 před n.l. Platonův žák a učitel Alexandra Velikého. Autor neuvěřitelně rozsáhlého díla, které pro křesťanskou civilizaci zachránili jeho překladem arabští vzdělanci a podle kterého se učilo na evropských vysokých školách ještě v 18. století.

Aristotelova obhajoba institutu soukromého vlastnictví je možná jeho první dochovanou obhajobou. Na rozdíl od svého učitele Platona, který se přikláněl k omezení bohatství, oponoval Aristoteles, že „štěstí vyžaduje také nějaké vnější statky navíc, neboť je nemožné nebo minimálně nelehké hrát vznešenou roli bez patřičného zaopatření.”1

Ve svých dílech Politika a Etika Nikomachova obhajuje výhody soukromého vlastnictví, které podle něj zdaleka netkví jen v jeho efektivnějším využití v soukromých rukou, byť jej samozřejmě zmiňuje též.

Efektivita využití

Tento aspekt soukromého vlastnictví je nejčastěji citovaným. „Lidé dávají větší pozor na to, co je jejich; moc je nezajímá, co je společné.”2 Před tisíci lety popsal to, co může každý vidět denně kolem sebe, neboť „každý se bude více snažit, když bude cítit, že se vydává na něčem, co je jeho“.3

Pospolitost a podpora dobrých vztahů

Obhájci společného vlastnictví kritizují vlastnictví soukromé, protože podle nich lidi rozděluje. Bez společného majetku se z lidí stávají nemilosrdní individualisté, kteří si hledí pouze svého a nezajímají se o ostatní.

Aristoteles byl diametrálně odlišného názoru. Právě soukromé vlastnictví podporuje pospolitost, zatímco společně sdílený majetek vyvolává neustále spory a rozbroje. „Žít spolu a sdílet společně vše je obtížné.”4 Společně sdílený majetek podle Aristotela otevírá dveře k častým konfliktům, protože „je obecně známo, že ti, kteří vlastní společný majetek a podílí se na jeho správě, mají mezi sebou mnohem více rozdílů než ti, kteří mají majetek oddělený“.5 V případě soukromého vlastnictví sporů je sporů méně a jsou lépe řešitelné, neboť „pokud má každý svoji oddělenou sféru zájmu, nebude ten samý prostor pro hádky“.6

Sebeláska

Podle Aristotela není obliba sebe samého a svého majetku sama o sobě nemorální. „Potěšení sklouzne od nevinnosti k neřesti, když se sebevědomí a sebeúcta překlopí do sobectví a lakoty.”7

Anglický překladatel Aristotela shrnul jeho postoj slovy, že „soukromý majetek na rozdíl od společného majetku vytváří příjemný pocit, že to je výhradně moje a že to je můj úspěch, a tím podporuje sebelásku, bez které by láska vůči ostatním nemohla existovat.”8 Soukromý majetek je tak „nástrojem, pomocí kterého může být láska vůči ostatním prakticky vyjádřena.”9

Velkorysost

Podpora velkorysosti rozhodně není přednost soukromého majetku, o které by se v ekonomických učebnicích či jinde často hovořilo. Přesto Aristoteles tvrdí, že existence soukromého vlastnictví je nezbytná pro to, aby vůbec mohla velkorysost existovat. Velkorysost je ctnost a bez existence nějakých zdrojů, které jsou zcela nezávislé na státu, ji jedinec nemůže uplatňovat.

Soukromé vlastnictví nemůže za špatnost lidí

Aristoteles též nesouhlasí se svým velkým učitelem Platonem. Představa společného vlastnictví vypadá atraktivně jen na první pohled. Zdá se, že prostřednictvím společného vlastnictví lze dosáhnout jakéhosi „zázračného pocitu přátelství”.10 Ale je to způsobeno tím, že soukromému vlastnictví je neprávem přisuzována schopnost vyvolávat v lidech neřesti, které jsou ve skutečnosti obecnou vlastností lidstva. Není to soukromým vlastnictvím, ale lidskou špatností, že existuje závist, lakota a svárlivost.

Rovnost nás nespasí

Aristoteles vyvracel tvrzení svých současníků, kteří tvrdili, že majetková rovnost pošle do dějin krádeže a jiné majetkové zločiny. Podle něj jsou největší zločiny spáchány ne kvůli uspokojení základních potřeb, ale v honbě za nadbytkem. Lidé se prostě „nestávají tyrany, aby se vyhnuli chladu”11. Eliminace soukromého vlastnictví nebo jeho rovnost nezbaví lidstvo chamtivosti. Tady pomůže pouze výchova k morálce.

Tolik Aristoteles ve čtvrtém století před naším letopočtem.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (8 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 1700 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*