Jaromír Jágr je mužem činů, nikoliv politických proslovů

Jeden z nejlepších hokejistů nejen české, ale i světové historie, Jaromír Jágr, v tomto týdnu ukázal, že má srdce na správném místě. Díky jeho iniciativě byl zápas posledního kola hokejové extraligy mezi Kladnem a Spartou Praha přesunut z kladenského zimního stadionu do pražské O2 Areny. Na zápas tak mohlo přijít přes 14 tisíc diváků, což znamenalo příjem na vstupném téměř 2 miliony korun, které byly věnovány na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

To navíc nebylo všechno – Jágr využil svého jména a s žádostí o finanční podporu odslovil i vedení kanadsko-americké NHL. To Jágrovu přání vyhovělo a na sbírku věnovalo 68 tisíc amerických dolarů (zhruba 1,6 milionu korun) a jednomu z nejlepších hráčů její historie do Česka navíc vzkázalo: „NHL je hrdá, že může podpořit v tomto úsilí tebe i úžasné české fanoušky.“ (viz odkaz zde) Kladenský patriot, který i ve svých 50 letech stále patří k platným hráčům svého klubu, tak zajistil na pomoc lidem, prchajícím z Ukrajiny před válkou, více než 3,5 milionu korun.

Člověk by řekl, že za takový krásný počin se iniciátorovi této akce dostane v médiích spousty pochvalných komentářů. Jenže to bychom nesměli být v České republice…

Jágrovi totiž hned poté, co utichl úterní potlesk nadšených diváků v O2 Areně, začali někteří lidé vytýkat, že sice finanční pomoc pro ukrajinské uprchlíky zajistil, ovšem hlasitě neodsoudil ruskou invazi, která utrpení mnoha ukrajinských občanů způsobila. Asi „nejúdernějším“ kritikem byl redaktor iDNES Robert Rampa, který v komentáři s názvem Kaňka na Jágrově pomoci mimo jiné napsal: „Proč jsme ale z jeho úst neslyšeli příčinu všeho neštěstí? Pojďme ji pojmenovat sami, když to Jágr neudělal: Rusko vtrhlo na Ukrajinu, začalo válku a neštítí se zabíjet civilisty včetně dětí.“ Kritikům hokejové megahvězdy pak nahrálo do karet i to, když v rozhovoru těsně po skončení akce odmítl odpovědět na otázku jednoho z novinářů: „V Rusku jste dřív hrál, máte k němu blízko. Zklamalo vás?“

Je pravdou, že na ni odpovědět mohl a jsem přesvědčen, že i pro Jaromíra Jágra je tak, jako pro převážnou většinu českého národa naprosto nepřijatelná Putinova ozbrojená agrese vůči suverénní zemi. Nicméně na druhou stranu i chápu, že se nechce k politice obsáhle vyjadřovat poté, co byl v médiích dlouhou dobu terčem kritiky za to, že se před třemi lety zúčastnil jako člen delegace českého prezidenta cesty do Číny, či za to, že při některých dřívějších akcích podpořil předsedu hnutí ANO a bývalého premiéra Andreje Babiše.

Jestli jsou mezi námi lidé, kteří mají kvůli těmto „škraloupům“ na Jaromíra Jágra stále potřebu plivat a jsou přesvědčeni, že kvůli číslu 68 na jeho dresu by měl být hlasitým kritikem všeho ruského a schvalovat například i vyloučení ruských tělesně postižených sportovců ze zimní paralympiády, tak mi to přijde docela smutné. Jsem však přesvědčen, že pro většinu českých i ukrajinských občanů je podstatné spíše to, že Jágr perfektně zorganizovanou akcí v O2 Areně prokázal, že je mužem činů a má srdce na správném místě.