Jürgen Habermas kontra mainstream

92letý Jürgen Habermas je považován za německého státního filosofa, je posledním z velkých myslitelů okruhu Frankfurtské školy, jeho učení bylo teoretickou bází společenských reforem, které posunuly západní společnosti do morálně fluidního stavu. Zdálo se, že už nic nemůže ohrozit jeho pozici v dobovém Parnasu, ale stačilo málo a včera v úvodníku Frankfurter Allgemeine : “Všechno co Habermas jako politický komentátor dosáhl, v těchto dnech promarnil”. Jak může podle fota mladý novinář tak snadno demontovat v centrálním médiu v každém případě velkého myslitele? Stojí to za zamyšlení, v padesátých letech stranický propagandista ze dnes na den degradoval Lukácse, Garaudyho nebo Teigeho. V režimech podobného typu ideje sebehlubšího myslitele nejsou než režimní stafáží, která se lehce nahradí něčím jiným. Komunistický režim měl teorii v genech, po revizi musel rychle najít jiné teoretické oprávnění a obvykle ani náhrada nebyla nudná, např. teoretik umění Šabouk se dobře četl. Evropskounijní totalita je v tomto ohledu primitivnější, žádné teorie ke své legitimizaci nepotřebuje, prostě jsme tu a jsme ti nejlepší bez zdůvodňování.

Ve včerejším německém tisku velkým tématem byla Habermasova pozoruhodná úvaha v SudDeutscheZeitung. Filosof se zamýšlel nad dilematem německé vlády, na jedné straně podpořit napadené, na druhé straně vyhnout se fatální eskalaci, Habemas polemizuje s “válečnou rétorikou nezodpovědného parteru”.  V reálně politické rovině reflektuje Habermas velmi adekvátně, přesvědčivými vývody podpořil kancléře Scholze v jeho stanovisku k dodávkám zbraní na Ukrajinu a k účasti Německa v ukrajinském konfliktu. Poválečné postheroické postoje západní Evropy bylo dány atomovým deštníkem USA, kulturní samozřejmost minulé doby mladší generace nepřijímají, v ohrožení je podle filosofa těžce vydobytá poválečná pacifistická mentalita. S atomovou mocností se nebojuje, je možný pouze kompromis. Skepse starého filosofa proti politickému patosu a demagogii. Filosof v pozoruhodném eseji rozpoznal rozdíl dnešního konfliktu od všech poválečných konfliktů, které se vedly pod deštníkem rovnováhy sil, která se nemohla narušit, v dnešním konfliktu se poprvé od světové války rovnováha bortí. Podle Habermase v daném případě nelze vycházet z politické morálky založené na nedotknutelností hranic, ve hře jde o holé přežití. V ruském počínání je podle filosofa jisté racionální jádro a “účast západu by neměla být posunutá k hranici, kterou by Putin vyhodnotil jako vstup do války”.  Habermas zdůrazňuje principy detente, vžít se do kůže protivníka, udělat ústupek a vyžadovat totéž. Habermas zrelativizoval i význam fundamentálního liberalismu, který byl podmíněn americkým atomovým deštníkem, kterým Američané dlouho chránili své evropské vazaly. Zelenský se vyzná v síle obrazů, líčí Habermas video projev ukrajinského prezidenta v Bundestagu, podle Habermase politicky nesprávné úsudky a nesprávný kurs předchozích vlád jsou ukrajinskou stranou rychle proměněny v morální vydírání.

.

Ve světle atomového nebezpečí jsou fráze o občanské společnosti prázdnými tlachy. Poslední týdny režimní mainstream útočil na kacléřovu opatrnost ve válečném angažmá, Habermasova podpora Scholzovi v jeho umírněném stanovisku v konfliktu je nečekaná a velmi významná. Dilema západu vycházející z integrity hranic je třeba podmínit vědomím, že řešení nelze jednoduše vidět v termínech vítězství nebo porážka, Rusko je totiž druhou atomovou velmocí. Došlo k nepříjemnému scénáři, bez Putina nelze situaci vyřešit. Habermas dovozuje v pragmatické dikci: “Nevidím žádné přesvědčivé ospravedlnění pro požadavek politiky, která jedná v nesnesitelném pohledu na každodenní oběti a bere v potaz zcela opodstatněné rozhodnutí neúčastnit se na této válce.

.