Kdy konečně bude mír? |

Sdílet článek:

Včera ráno na summitu NATO v Madridu vyjevil belgický ministerský předseda De Croo velmi podivnou ideu, “Měli jsme možnost hovořit se Zelenským, je důležité s ním mluvit a zdůrazňovat, že válku lze vyhrát pouze na bitevním poli, musíme ho podporovat, aby vyhrál na bojišti”, je jasné, že tam přítomná česká klaka to asi nejvíc ze všech aplauduje. Každý den zaplatí za tuto politiku blahobytných pseudoelit životem stovky vojáků na obou stranách, obrovské kolaterální materiální škody a civilní oběti. Eskalace konfliktu způsobí zborcení stávajícího politického a ekonomického pořádku, navíc se nejeví, že by vítězství záměrů NATO mělo velkou pravděpodobnost. Pokud se nechá rozhodnout válčiště, Západ se může utěšovat pouze fikcemi typu sitcom. Rusko po počátečním strategickém chaosu asi zakázalo politikům přístup do operačních center generálního štábu a válka dostala jiný průběh. Po Severodoněcku se začal rýsovat pád Lisičanska, odříznutých je tam několik tisíc ukrajinských vojáků a ruská armáda pomalu postupuje, nyní se i ruské vojenské velení ztotožňuje s belgickým ministerským předsedou, ruské tiskové agentury píší, že Rusko už nemá čas na vyjednávání o odchodu ukrajinských vojáků z bojiště, buď se bezpodmínečně vzdají nebo zůstanou v poli. Velmi nebezpečný aspekt konfliktu NATO-Rusko na Ukrajině odhalil v perfektní analýze v americkém National Review jejich senior writer Michael Brendan Dougherty, článek nazval “Jak ztratit na Ukrajině co nejvíc”.

Dougherty píše, že Amerika svou vojenskou podporou Ukrajině, místo aby zproblematizovala postup Ruska, se může dopracovat úplně opačného efektu. Pokud se ukrajinská armáda ze strategických důvodů nestáhne z Donbasu a bude zde zničena, triumf ruské strany se stane ještě přesvědčivějším. “Vladímír Putin může tvrdit, že zvítězil nejen nad ukrajinskými nacionalisty, ale nad celým Západem…” Dougherty píše, že si posledních osm let (po Krymském sjednocení s Ruskem) stále opakoval jednoduchý argument – nesmíme se moc na Ukrajině angažovat – jinak Rusko vyvine víc politické vůle a podstoupí větší riziko, bude ochotno trpět důsledky, jen aby dosáhlo svého. “Jednoduše Ukrajina je jim drahá, pro nás je něco periferního. Naši politici nesmí na tuto kartu vsadit americkou kredibilitu. Inflační sliby Ukrajině zproblematizují národní bezpečnost, morální hazard nás ohrozí víc než si myslíme. Když se Rusové stáhli od Kyjeva, zahraniční politika bobtnala fantaziemi, další americké a evropské angažování způsobí Putinovi porážku na Ukrajině, oživí se NATO a Putin ztratí moc i v Rusku. Hráme geopolitickou hru a Ukrajinci umírají. Na počátku války měla Ukrajina největší evropskou armádu 450 000 vojáků. Před sedmi lety Casey Michel argumentoval, cílem dodávek zbraní Ukrajině není eskalace konfliktu, který by byl téměř určitě ztracen, ale spíš Rusům působit škody, které těžko polknou, jenom když budou vědět o riziku a ceně, budou ochotni k politickému řešení (na východní Ukrajině). To jenom potvrzuje, že USA neměly rozumnou strategii.

Kreml viděl politické řešení v dohodách Minsk II, tj. zastavení palby a jistou autonomii pro východoukrajinské republiky, ale Zelenský si nechal schválit rezoluci, která konflikt eskalovala, nemohl dovolit implementování Minských dohod. Po kolapsu Minských dohod, se Rusko rozhodlo pro vojenské řešení. Za tři měsíce zde Rusové dokázali to, co se Americe nepodařilo v Afghánistánu za dvacet let. Podle analýzy ve Washington Times, Bílý dům a zahraničně politické bubliny neví, jak vycouvat se ctí a kredibilitou z konfliktu, i když západní zbraně nezmění situaci na bojišti, američtí činitelé popisují důsledky ruského vítězství jako tak hrozné, že jsou ochotni přivodit světovou recesi a hlad. Čelíme globální recesi a nedostatku potravin jenom proto, že není pohodlné říct Ukrajincům, že je nemůžeme podporovat, aby si vybojovali Donbas a Krym. Jeden vysoký funcionář státního departmentu za podmínky anonymity vyjevil, že Bidenova administrativa se zabývala protrahováním konfliktu ještě před únorovou invazí na Ukrajinu. Biden doufá, že dodávky zbraní, sankce a izolace Ruska budou mít vliv na případná jednání. Chyba této politiky je evidentní, administrativa není schopna vyvolat v americkém lidu touhu podstupovat rizika tohoto konfliktu, musí se utěšovat, že stále stejná chybná strategie zplodí ne moc ponižující výsledek. Tato elita dala v sázku čest a prosperitu amerického lidu, který není ochoten se v konfliktu angažovat.”

Americký analytik na rozdíl od české (strany/televize) a vlády píše, že ruskému vedení se podařilo vypracovat velmi gramotnou vojenskou strategii, píše o panice na Západě, kterou vítězství Ruska přivodí: “Po ponížení v Afghánistánu to bude za poslední dva roky druhá velká porážka armády financované a trénované USA. Toto riziko je už zcela reálné”. Na summitu NATO v Madridu by si měli analýzu v National Review prostudovat.