Končí nový ateismus?

Píše se rok 2009. Ulicemi Londýna projíždějí červené autobusy s nápisy: „Bůh pravděpodobně neexistuje. Přestaňte si dělat starosti a užívejte si života.“ Reklamní kampaň ateistů a humanistů rozvazuje jazyky. Po stížnostech křesťanů sloganu krátce hrozil zákaz, ale anglický Úřad pro reklamní standardy námitky zamítl: slogan neuvádí spotřebitele v omyl.

Byly to časy rozkvětu tzv. nového ateismu, kdy filozof Daniel C. Dennett, neurovědec Sam Harris, novinář Christopher Hitchens a biolog Richard Dawkins, nazývaní také „čtyři jezdci“ podle biblické knihy Zjevení, bojovali proti všemu, co jen vzdáleně zavánělo křesťanskou vírou. Nový ateismus se tehdy skutečně stával čímsi vlivným. Kniha Richarda Dawkinse „Boží blud“ byla bestselerem. Panovala atmosféra, kdy bylo křesťanství považováno za protivědecké, za dětinskou pohádku.

Britský novinář a komentátor Justin Brierley je přesvědčen, že časy této intelektuální nadvlády ateismu končí – a že v dnešní době jsme naopak svědky rostoucí vlny víry. Brierley řadu let působil v britské stanici Premier Christian Radio, kde uváděl populární pořad Unbelievable?. Snažil se přimět inteligentní ateisty a inteligentní křesťany, aby spolu mluvili, ukázat, že křesťanská víra může intelektuálně obstát.

Byl to rozhovor s novinářem Douglasem Murrayem, který sám zůstává agnostikem, co přimělo Brierleyho ke zkoumání, zda je snad na obzoru nějaká změna. Murray hovořil o „moři víry“ a poznamenal, že příliv a odliv se opět vrací a že řada jeho inteligentních přátel v posledních letech konvertovala ke křesťanství. Podobný trend pozoroval mezi sekulárními mysliteli, s nimiž vedl rozhovory, také Brierley. To byl impuls k napsání knihy „Překvapivé znovuzrození víry v Boha“, která nastiňuje úpadek nového ateismu a zrod nové diskuse o tom, zda je existence Boha konsistentní s vědeckými poznatky, jakou roli hraje křesťanství v historii a kultuře a čím přispívá k hledání smyslu lidského života.

Justin Brierley: Jsme svědky překvapivého znovuzrození víry v Boha

Počátkem prosince uveřejnil rozhovor s Justinem Brierleyem nizozemský deník Reformatorisch Dagblad, jehož anglický překlad vyšel na portálu CNE.net. Nabízíme z něj čtenářům KONZERVATIVNÍCH NOVIN rozsáhlý výtah.

Vedl jste rozhovory s otevřenými ateisty a zaznamenal jste změnu tónu a obsahu. Co to znamená?

Vysílání začalo v době rozkvětu nového ateismu, kdy se křesťanství vůbec nebralo vážně. V průběhu let jsem si ale všiml, že se tón změnil. Někteří hosté se stále více distancovali od ateistické rétoriky. „Jsem ateista, ale ne jako Richard Dawkins, pozor,“ zaznívalo téměř omluvně.

Myslím, že to bylo částečně způsobeno tím, že samotný nový ateismus získal náboženský nádech. Vůdci nového ateismu byli velekněžími, jejich knihy posvátnými texty a vědecký materialismus ortodoxií. A nikdo to nesměl zpochybňovat. Myslím, že někteří lidé začínali být unaveni povýšeným přístupem vůči věřícím lidem.

Navíc se ateistické hnutí začalo štěpit. Bůh neexistuje a náboženství je pro vás špatné: na tom se shodli. Ale co dál? Někteří si mysleli, že ateismus by se měl více zaměřit na sociální spravedlnost, zatímco jiní v něm viděli hlavně baštu svobodného myšlení a rozumu. A tak noví ateisté nakonec začali bojovat více mezi sebou než kdy předtím s křesťany. Došlo k nejrůznějším kontroverzím. Mnozí ateističtí řečníci nebyli ochotni sdílet s ostatními pódium, velké ateistické konference byly rušeny. Dawkinsovi byla v roce 2021 udělena cena Humanista roku, ale později byla odvolána.

To vše ukazuje, že je velmi obtížné vybudovat hnutí, které je skutečně založeno na negativním prohlášení: Bůh neexistuje. Hnutí musí mít vždy pozitivní aspekt. Když síla nového ateismu začala slábnout, všiml jsem si, že stále více sekulárních hostů je otevřeno hodnotě křesťanství, i když v něj sami nutně nevěří.

Znamená to, že nový ateismus zmizel z veřejné scény?

Stále existuje v různých koutech internetu, ale jako veřejné hnutí se stále více vytrácí. Faktem ovšem je, že statistiky stále ukazují na sekularizaci. Na Západě chodí do kostela stále méně lidí, stále více lidí se považuje za nenáboženské. Ale podívejte se na obálku mé knihy: jsou na ní vidět valící se vlny. Protože si myslím, že se příliv obrací, že víra v Boha se opět zvedá jako povodeň.

Západ už nemůže dlouho žít na mdlé stravě sekulárního materialismu. Ta neodpovídá na otázky lidí. Pokud sekulární intelektuálové odkazují lidi zpět ke křesťanství, mohou to být první známky obratu.

Který rozhovor vám v tomto ohledu utkvěl v paměti?

Rozhovor s kanadským psychologem Jordanem Petersonem. Přitáhl obrovské publikum: většinou mileniály, kteří hledají rozumné odpovědi a smysl svého života. Člověk by si skoro myslel, že Peterson je křesťanský apologeta, tak často se odvolával na Boha a Bibli. Naše názory na lidská práva a důstojnost vycházejí z myšlenky, že jsme stvořeni k obrazu Božímu, tvrdil.

Je pro mě obtížné zjistit, čemu přesně Peterson věří ohledně Boha. O Bibli mluví většinou v psychologických termínech. Přesto se zdá, že mnoha lidem otevírá dveře, bránu k tomu, aby křesťanství brali vážně. A skutečně znám několik lidí, kteří těmito dveřmi prošli a nyní se nazývají křesťany, protože začali číst Bibli a setkali se s Kristem.

Ve své knize píši také o dalších intelektuálech, kteří poukazují na křesťanství jako na zdroj smyslu života. Sekulární historik Tom Holland například ukazuje, že hodnoty, které sekulární humanisté zastávají – lidská práva, rovnost, pokrok, svobodu a soucit – jim dalo křesťanství. Sekulární humanismus je vnukem křesťanství. Tyto hodnoty nelze prosazovat bez křesťanské víry. Pokud stromu uříznete kořeny, ovoce se sice může chvíli držet, ale nakonec uschne a opadá.

Myslím, že si stále více lidí začíná uvědomovat, že potřebují něco většího, než jsou oni sami. A proto jsou otevřenější křesťanství.

Jako tomu bylo v případě konverze somálsko-nizozemské feministické aktivistky Ayaan Hirsi Aliové?

Ano, její přijetí křesťanství je velmi dobrým příkladem a přesně odpovídá tomu, co popisuji ve své knize. Poté, co Ayaan Hirsi odmítla fundamentalistický islám svého mládí, zařadila se mezi nové ateisty. Nyní však s četnými odkazy na Toma Hollanda píše, že ateismus a pokrokové ideologie probuzení nemohou čelit velkým hrozbám pro civilizaci. Pouze židovsko-křesťanský narativ může skutečně udržet hodnoty, které jsou Západu drahé. Sekulární humanismus k tomu nemá dostatečné kořeny a sílu. Je příliš slabý.

Získat přehled o hodnotách křesťanství je něco jiného než mít víru v Krista. Nebo je to první krok?

Intelektuální argumenty mohou skutečně hrát roli při něčím obrácení. V rozhovorech zjišťuji, že přesvědčení o existenci Boha je obvykle doprovázeno emocionální cestou, na které lidé hledají smysl svého života. Vrátíme-li se k Ayaan Hirsi Aliové, ta ke křesťanskému příběhu dospěla na intelektuálním základě, ale její texty odhalují také něco z duchovního hledání. Klade si otázku, proč jsme tady na zemi, jaký je smysl života.

Poučení, které jsem si ze všech debat v pořadu Neuvěřitelné? odnesl, je, že se dostáváme jen k části toho, kým jsme my lidé, a to k té racionální části. Uvěřit však znamená také zapojit se, je to apel na vůli, na představivost, na srdce.

Nikdy nebude existovat tak přesvědčivý křesťanský argument, aby člověk prostě nemohl vznést žádnou námitku proti víře. Můžeme však odstranit co nejvíce překážek a předsudků, aby lidé mohli co nejsvobodněji kráčet po cestě k víře, chtějí-li. V konečném důsledku jde o srdce – a to je něco mezi Bohem a člověkem.

To mě také nutí k opatrnosti: existuje nebezpečí, že sekulární intelektuálové, kteří se učí vidět hodnotu křesťanské víry, uvíznou v jakémsi kulturním křesťanství. Užitečné pro zachování západní kultury, ale bez víry, že příběh sám je pravdivý. V tom spočívá výzva. Sekulární lidé, které křesťanská víra na určité úrovni přitahuje, získají plný obraz teprve tehdy, až sami poznají Krista, Božího Syna.

Píšete o intelektuálním předvoji, pro který se křesťanství stalo společensky přijatelným. Platí to ale i pro obyčejné lidi?

Do jisté míry máte pravdu: mnoho rozhovorů se odehrává na intelektuální úrovni. Ale zároveň mají tito lidé obrovské publikum. Spolu s dalšími 12 000 lidmi jsem v říjnu v londýnské O2 Areně poslouchal Jordana Petersona a jeho přátele. Miliony lidí sledují jeho podcasty nebo čtou jeho knihy. On a Tom Holland, spolumoderátor největšího historického podcastu na světě, oslovují spoustu obyčejných lidí. Jejich vliv bych nepodceňoval.

Samozřejmě existují lidé, kteří o Petersonovi a Hollandovi nikdy neslyšeli, kteří neposlouchají podcasty a nečtou knihy, kteří nemají zájem o intelektuálnější přístup k víře. Ale každý hledá smysl života, i když ho někteří mohou formulovat jinak. Někteří sekulární intelektuálové jsou proroky mimo církev, protože kladou správné otázky. Věřím však, že křesťanství má nakonec odpověď.