Konec v nedohlednu |

Sdílet článek:

Válka je sice hrozná záležitost, ale situace na válčišti každodenně usurpuje naši pozornost a rozráží evropskounijní nicotu a šeď. Pokud bychom reflektovali důsledky války, není třeba navyšovat zbrojní výdaje, ale na prvním místě by to měla být radikální obměna vládnoucích elit na všech úrovních. Bývalý velitel americké armády v Evropě generál Ben Hodges počátkem listopadu prohlásil: “Všechny cesty vedou na Krym. A jak se ukrajinská armáda k ostrovu přiblíží, má k dispozici HIMARS a jiné prostředky vysoce přesných úderů velkých vzdáleností. Pak začnou zaměřovat ruské základny na Krymu a domnívám se, že ostrov nebude obranyschopný, proto soudím, že Ukrajina ostrov osvobodí.” V ruském Topwar to komentuje Viktor Birjukov, pokud by se jevilo toto prohlášení před pár měsíci směšné, po ústupu z Chersonu a charkovské oblasti, už se to nezdá nikomu směšné. Birjukov píše, že velkým ruským problémem je chybějící strategie ve střetu se Západem a s Ukrajinou, existují pouze taktiky, které se aplikují podle měnící se situace v poli a v politice. Prezident mluví o tradičních hodnotách a o obraně proti západní dekadentní diktatuře, ale jeho slova nejsou podpořena doktrínou. A jaká doktrína by byla v daný moment vůbec realistická?

Koncem října se na stránkách Fond Carnegie objevil článek “Rusko změnilo cíle v ukrajinské operaci?” Kromě běžných tezí se tam napsalo: “Putin zformuloval na nedávné tiskové konferenci v Astaně nový cíl operace: zachovat pozemní koridor na Krym podél Azovského moře a levého břehu Dněpru, aby Kyjev znovu nemohl uzavřít kanály s vodou na ostrov.” Carnegie usuzuje, že s tohoto důvodu je kontrola na Mariupolem, Kachovkou, Melitopolem důležitější než Cherson, Lisičansk, Severodoněck. Surovikin bude muset učinit tento výběr. Carnegie píše, že diplomatický konec konfliktu není možný bez velkých územních ústupků jedné nebo druhé strany, tj. někdo musí ustoupit nebo být vojensky poražen. Ruská armáda neměla sílu v dané situaci Cherson a celý pravý břeh Dněpru bránit, ovšem u Lisičanska a Severodoněcka je situace jiná, proti Ukrajincům bojují i doněčtí a luganští domobranci a vzdát Lisičansk by bylo velmi demotivující. Na západě Doněcké republiky se pozoruje konstantní pomalý postup ruské armády a domobraneckých jednotek.

Od února poslaly USA na Ukrajinu zbraně za 18 miliard, americké dodávky zbraní Ukrajině téměř vyčerpaly jejich zásoby, v Reuters se dočteme, že americké velení poslední dobou zvedlo o 15 % objednávky u zbrojovek. Americká vojensko-průmyslová mašinerie se rozjíždí ve velkém. Udivuje štědrost západní pomoci, ekonomická krize, ale na Ukrajinu se neposílají žádné humánní dary obyvatelstvu, jak jsme zažívali dřív, ale Ukrajina se přímo napojila na rozpočty západních zemí, a nejde o zlomky procent. Např. Británie začala dodávat modernizované rakety Brimstobe vyšší kategorie, dodala 7000 raketových komplexů NLAW, komplex Stormer, M109 a další. Zatím za 3 miliardy liber a Sunak přislíbil další. Výčet dodaných zbrojních systémů se ohromující, zdálo by se, že Rusko proti tomu nemůže obstát, ovšem Rusko nepoměrně menšími financemi než se Západ nasypal druhé straně, operativně za boje vylepšuje své zbraně, a je schopno často jednoduchými metodami kontrovat západnímu vojenskému hardware.

V informačních kamuflážích mohla uniknout zpráva z minulého týdne. Američtí jestřábi nejenže oznámili nové dodávky vojenského haraburdí za 400 milionů, ale zřídili nové velitelství nazvané Security Assistance Group Ukraine (SACU), které bude lokalizované v Německu ve Wiesbadenu, bude mít dohled nad válečnými dodávkami Ukrajině a nad formováním vojenského personálu. V SACU má sloužit 300 armádního personálu a povede je 3hvězdičkový generál. Komentuje se to jako signál toho, že USA se připravují na dlouhou válku ve východní Evropě, USA jsou rozhodnuty vložit do války veškerou vojenskou kapacitu, kterou mají, jak jinak se dá vysvětlit 3hvězdičkový generál za hranicemi USA, který vládne nad miliardami a připravuje jednotky k akci.