Korejci jako lepší volba

Předseda vlády Petr Fiala konstatoval, že KHNP předčila v jaderném tendru svého francouzského konkurenta EdF prakticky ve všech hodnocených kritériích. Mezi hlavní plusy Korejců patří i cena a lepší záruky toho, že se elektrárna postaví včas a bez výrazného překročení nákladů.

Termíny už jsou posunuty

Jenomže když se termíny posunují už na začátku projektu, zpožďují se logicky také slibované termíny uvedení nové jaderné kapacity do provozu. V případě 5. bloku Dukovan by to měl být konec roku 2036. Přitom s brzkým koncem uhelných zdrojů v důsledku zdražení produkce elektřiny vinou emisních povolenek už do několika málo let vznikne v dodávkách elektřiny ze stabilních zdrojů obrovská kapacitní díra. Experti ji už před rokem 2030 odhadují na zimní deficit 4 až 5 GW, jež bude složité a určitě také velmi drahé odněkud ze zahraničí dovézt.

Významným důvodem zpoždění podpisu smlouvy je, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) předběžným opatřením smluvní podpis zakázal s tím, že musí nejprve rozhodnout o stížnostech EDF. Ta reagovala na vítězství Korejců prohlášením, že nabídka KHNP je „příliš dobrá na to, aby byla pravdivá“. Dalším aspektem prodlužování doby podpisu smluvních dokumentů je lobby českého dodavatelského průmyslu, který by chtěl získat až 60 % dodávek pro zřejmě historicky největší investici na území ČR.

Nad tímto aspektem se zamyslel v několika článcích v tištěných i internetových médiích ekonom a bankéř z Trinity Bank Lukáš Kovanda. I když velmi často hlavně svou kritikou eurounijní ideologie Green Deal trefuje hřebík na hlavičku, tentokrát se netrefil. A to zvláště svým článkem v tištěné verzi MfDnes z 27. března, který rozšířil o den později na portále newstream.cz pod názvem Česko v projektu století vsadilo na špatného koně.

Kovanda zcela mylně činí závěry z několika posledních rozhodnutí, že KHNP se stáhla z jaderných projektů ve Slovinsku, Švédsku a Nizozemsku. Prý tak ustupuje svým konkurentům z firem Westinghouse (USA) a EDF. Tím prý také padají šance pro český průmysl na jeho expanzi subdodávek pro jaderné elektrárny v Evropě. Ekonom si rovněž zaspekuloval: „Nabízí se tak zcela legitimní úvaha, zda by zapojení českých firem do evropských projektů nemohlo být potenciálně výrazně vyšší, pokud by projekt rozšíření Dukovan realizoval francouzský EDF. Francouzi, jak známo, mají našlápnuto stát v čele určité renesance evropské jaderné energetiky.“Za tímto výrokem kouká ze všech stran lobby EDF.

Rozhodnutí KHNP soustředit všechny své expertní a technologické kapacity „jen“ na Českou republiku není pro Česko deficitem, ale naopak obrovskou výhodou. KHNP doufá, že bude stavět dvě jaderná dvojčata: po dvou nových blocích v Dukovanech a posléze po rozhodnutí příští vlády ČR totožné dva nové bloky v Temelíně. Musíme si totiž neustále uvědomovat skutečnost, že dva 1050MW nové bloky v Dukovanech budou jen náhradou za současnou tamní instalovanou kapacitu 4 x 510MW, jejichž maximální 60letá životnost skončí nejpozději v roce 2045. České vládní koncepce bezpečné, soběstačné a cenově dostupné energetiky počítají přece s tím, že kolem roku 2050 bude jaderná elektřina (a také z části i teplo) české energetice dominovat.

Autora článku ujistila pražská reprezentace KHNP, pro Českou republiku má korejská jaderná firma 100% ujasněné bezkonfliktní vztahy s americkou firmou Westinghouse.

Pokud jde o co největší účast tuzemských dodavatelů (často také v rukou zahraničních vlastníků), je to zájem legitimní a správný. Máme ale problém, že poslední jadernou elektrárnu tuzemské firmy stavěly před 25 roky a za tu dobu se leccos změnilo. A nikoli vždy pozitivně. Nynější „zakázka století“ to nepochybně skvěle prověří. Ovšem za tuto prověrku nese odpovědnost KHNP, která se ve smlouvě s ČEZ a vládou chystá pod finanční sankcí na sebe sama ručit jak za splnění dílčích termínů, tak za dodržení rozpočtu. Jsou subdodavatelé, z nichž mnozí se zaštítili svým členstvím v lobbistické Alianci české energetiky (Czech Power Industry Alliance, CPIA), připraveni nést toto riziko spolu se zhotovitelem? Proto jakási pevná částka 60% podílu tuzemských subdodávek, která by měla být zakotvena do jinak hotové smlouvy KHNP a ČEZ, by v podstatě znamenala, že Korejci by museli podepsat tzv. bianco šek. KHNP by přitom musela sama nést veškerou termínovou, finanční i právní odpovědnost, kdyby ta i či ona napevno vybraná firma z jakýchkoli důvodů svou zakázku nedokázala splnit. To je sotva představitelné. A navíc by to bylo v rozporu s evropským soutěžním právem. Na druhé straně je jasné, že KHNP bude mít sama zájem o lokalizaci dodávek namísto cenově i logisticky náročnějších subdodávek ze zahraničí, neřkuli ze zámoří. Jde zároveň o legalitu a transparentnost celého výběrového řízení, aby se proces budování elektráren nezpozdil stížnostmi a žalobami neúspěšných účastníků tendru.

KHNP si je toho vědoma a vede už dlouhé měsíce s potenciálními dodavateli rozhovory. Naposledy uspořádala 25. února v Praze za účasti svého prezidenta Jooho Whanga a dalších osobností korejského jaderného průmyslu jaderné fórum právě na téma výběru dodavatelů. Zde byl transparentně zveřejněn „jízdní řád“ odpovědné kvalifikace dodavatelů ve zhruba 100 různých projektech, jehož klíčová část má začít v červnu roku 2026 a potrvá dva roky. Stavba nového bloku má začít v roce 2029 a zkušební provoz 5. bloku Dukovan by se měl rozjet v roce 2036.

Pokud jde o klíčovou součást dodávek, KHNP dala jasně na vědomí, že počítá s dodávkou od firmy Doosan Škoda Power z Plzně. K tomu se pochvalně vyjádřil také ministr průmyslu a obchodu ČR Lukáš Vlček: „Jsem rád, že myšlenka přenechání turbínového ostrova zazněla ze strany vedení KHNP i na únorovém fóru k česko-korejské jaderné spolupráci.“ Týdeník Euro citoval upozornění ministra Vlčka, podle něhož „konkrétní projektová dokumentace bude hotová až za dva roky, proto v současné době není reálně možné některé věci soutěžit a jednotlivé činnosti při stavbě na sebe navazují“. Jak dále dodal, „lokální prostředí, znalost českého a evropského právního prostředí, evropských stavebních norem a podobně dávají českým firmám konkurenční výhodu a byla by chyba, kdyby toho tyto firmy nevyužily, ale je jasné, že na ně samotné bude kladen velký tlak na kvalitu a konkurenceschopnost nabídky“.

Jestliže tendr na výstavbu nových jaderných bloků se uskutečnil mimo režim zákona na základě takzvané bezpečnostní výjimky, nepochybně bezpečnostní složky českého státu budou chtít také prověřit potenciální dodavatele. Tady přece nejde jen o výstavbu a její subdodávky, ale také o servis pro budované jaderné elektrárny, jejichž životnost se odhaduje dnes na 80 až 100 let. Taková účast je logicky také v deklarovaném zájmu skupiny ČEZ, provozovatele jaderných elektráren. Česká vláda musí po notifikaci 5. nového bloku JE Dukovany (stavěného s veřejnou podporou českého státu) vyřešit financování a tím také potřebu notifikace 6. bloku JE Dukovany, který bude pro úsporu nákladů budován v koordinaci se stavbou pátého bloku.

Zde je na místě Lukáši Kovandovi položit otázku: Opravdu si myslíte, že by v případě nepředstavitelného veletoče a předání jaderného tendru EDF by zakázku na turbínu a dodávku sekundárního okruhu elektrárny získala konkurenční Doosan Škoda Power, a ne francouzský průmysl?

Francouzská jaderná renesance se zadrhává

Když ekonom Kovanda mluví o „francouzské jaderné renesanci“, asi není příliš v obraze. Doma ve Francii EDF ani po 17 letech nedokázala dosud rozjet naplno provoz jaderné elektrárny Flamanville s jedním 1600MW blokem, když plánované náklady stouply pětinásobně. Kovanda ani jiní v České republice zřejmě neznají zničující zprávu francouzského nejvyššího kontrolního, jímž je Účetní dvůr (Cour des comptes). Podle jeho hodnocení není francouzský jaderný průmysl připraven na výstavbu nových bloků. Staví příliš draze a má také potíže s délkou výstavby a kvalitou. EDF by se měl podle auditorů zaměřit na domácí projekty a neměl by se kapitálově a personálně vysilovat budováním jaderných bloků ve Velké Británii nebo v České republice, napsal ve své auditní zprávě ze 14. ledna 2025. Plánovaná výstavba šesti nových bloků vylepšeného typu EPR2, kterou už před třemi lety oznámil prezident Emmanuel Macron v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu a energetickou krizi, tak podle Účetního dvora nevypadá v tuto chvíli reálně. Vyžadovala by mimo jiné rozšíření počtu pracovníků ve francouzském jaderném průmyslu o 100 tisíc navíc k současným 200 tisícům lidí.

Prezident Macron zjistil, že jeho rozhodnutí postavit doma šest nových reaktorů EDF zůstalo jen na papíře. Podle bruselského deníku Politico následně 26. března Macron vyhodil šéfa EdF Luca Rémonta, který se málo soustředil na zadaný hlavní úkol: stavět nové bloky a dodávat levnou elektřinu z jádra domácímu průmyslu.

KHNP se mohou otevřít dveře do dalších zemí EU stejně, jako když Korejci získali skvělou referenci, když v souladu s časovým plánem a rozpočtem v letech 2021 až 2024 v těžkých podmínkách a bez jakéhokoli jaderného či strojírenského zázemí spustili v elektrárně Baráka ve Spojených arabských emirátech do komerčního provozu čtyři jaderné reaktory APR-1400, každý o brutto výkonu 1400 MW. Je to vůbec první jaderná elektrárna v arabském světě.

Ostatně, není pravda, že evropské a další země nemají zájem o korejskou jadernou technologii. Jak informoval jaderný portál World Nuclear News, design jihokorejského malého modulárního reaktoru (SMR) pod názvem SMART100 (System-integrated Modular Advanced Reactor 100) byl v září 2024 schválen tamním regulátorem, jihokorejskou Komisí pro jadernou bezpečnost a zabezpečení. V další zprávě World Nuclear News píše, že KHNP intenzivně pracuje na jeho modernější verzi. Postavila simulátor pro ověření provozní vhodnosti inovativního malého modulárního reaktoru (i-SMR). Jde o integrovanou jadernou elektrárnu s tlakovodním reaktorem o elektrickém výkonu 170 MWe. Cílem je dokončit práce na jeho designu do konce letošního roku a získat schválení regulátora do roku 2028. O pokrokové korejské SMR mají zájem mj. Saudská Arábie, Jordánsko, Indonésie, ale také některé skandinávské země.

V dubnu 2014 společnost ČEZ zrušila tendr na výstavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny Temelín, protože tehdejší vláda ČR odmítla poskytnout garance výkupních cen elektřiny. Tato garance je dnes součástí projektu nových bloků. Pokud by měl z jakékoliv příčiny nynější jaderný tendr ztroskotat, byl by to smrtící úder pro ambice České republiky zajistit si hluboko do 21. století bezpečnou a bezemisní energii pro prosperitu průmyslu i všech obyvatel země. Druhé možné selhání v klíčovém tendru za desetiletí by také zásadně poškodilo pověst Česka jako investorsky vstřícného a podnikatelsky transparentního státu.

Když se podíváme realisticky po dnešním svobodném západním světě, za dohodnuté peníze a ve velmi vypjatém časovém plánu nikdo jiný než Korejci reálně nové velké jaderné bloky v Česku nepostaví.