ZBYNĚK FIALA
Divoké události, které nás teď provázejí v týdnech soumraku vlády Joe Bidena, pokus o barevnou revoluci v Gruzii, útoky islamistů v Sýrii, odpálení zázračných zbraní nad Ukrajinou a naposledy stanné právo v Jižní Koreji, mají dvojí výklad. Ten častější mluví o snaze postavit nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa před hotovou věc, aby musel v napětí a nekonečných válkách pokračovat, přestože ho drtivá většina Američanů volila proto, aby s nimi skončil. Je tu ale i opačná verze, podle které už je Trump napůl v Bílém domě, a tak je o všem informován stejnou svodkou zpravodajských služeb jako Biden a všechno je s ním konzultováno.
Tak to aspoň vidí bývalý plukovník Vojenského zpravodajství Jiří Wagner, který upozorňuje, že
- Trump jako zvolený prezident („President-elect“) již dostává pravidelný zpravodajský brífink (PDB – President´s Daily Brief), který zabezpečuje Úřad ředitele národního zpravodajství (ODNI – Office of the Director of National Intelligence). ODNI je zastřešující organizace zpravodajské komunity USA, kam patří celkem 18 agentur (včetně ODNI). Z největší části se na obsahu PDB podílí CIA a DIA (Defense Intelligence Agency), tedy vojenská zprav. služba.
- Trump se již přímo setkává s řediteli nebo se zástupci CIA, DIA, NSA atd. a též s představiteli OS USA. Je rozebírána a konzultována situace v zájmových a klíčových geografických prostorech, přičemž je připravován plán aktivit v těchto prostorech s cílem ovlivnit místní situaci ve prospěch USA. Vše musí být připraveno tak, aby Trumpova administrativa po inauguraci bez zbytečných prodlev zahájila svou práci a měla pro ni připravené výchozí podmínky. Takto jsou připravovány především podmínky pro jednání s ruskou stranou. A nyní se dostáváme k raketovým úderům na cíle v RUS a k dění v Sýrii (SYR).
- Pokud Biden schválil používání amerických zbraňových systémů proti cílům na území RUS nebo v některých jeho částech, pak to neznamená, že se tak rozhodl sám Biden. Vše bylo projednáno s nově nastupujícím prezidentem, který hodlá vystupňovat situaci, aby poté nová americká administrativa mohla při jednání s ruskou stranou lépe manévrovat.
- Rusové si na UKR udržují iniciativu, proto není jejich prioritou vyjednávat. Za této situace musí Američané něco nabídnout nebo na Rusy zatlačit, aby je přiměli k vyjednávání. Nabídkou bude deeskalace úderů na ruském území a třeba i stažení OS UKR z Kurské oblasti, případně další položky a politické návrhy. Tlakem na RUS je pak nová situace v SYR, která byla promyšleně připravena ze strany USA a konzultována s Netanjahuem (zřejmě proto krátce před zahájením útoku militantů v SYR přistoupil Netanjahu na křehké příměří s Hizballáhem).
Tohle se nedočtete na Wagnerově webu Exanpro.cz, protože mu ho z vládního podnětu zavřeli spolu řadou dalších alternativních internetových médií. Taky jsme chvíli nemohli na sklo, neboť ústavní svoboda projevu u nás platí, i kdyby měli všichni mlčet. Wagner teď rozesílá své analýzy mailem z wagner.exanpro@gmail.com, a tak si i já rozšiřuji obzor.
Při použití zásady „bližší košile než kabát“ je pro nás teď nejzávažnější vývoj v Jižní Koreji, kde prezident Jun Sok-jol klopýtl v rozběhu k vojenskému převratu. Ten jako by z oka vypadl jednomu z jeho předchůdců ze 70. let, vojenskému diktátoru Pak Čong-hi , o kterém se Jun veřejně pozitivně zmiňoval. Jun Sok-jol teď chtěl uchopit všechny pravomoci vlády i parlamentu. Do sněmovny mířila armáda. Vedoucí představitelé opozice měli být zatčeni a internování.
Záměr však narazil na odpor nejen u opozice a veřejnosti, ale dokonce i jeho vlastní strany PPP včetně jejího nejvyššího vedení. A tak to Jun zabalil, samozřejmě s omluvou. Pak si šel koupit prut na ryby, aby se v důchodu neutloukl nudou.
A já teď hledám vysvětlení pro šestihodinové stanné právo uprostřed míru v Jižní Koreji, v zemi našeho potenciálně nejdůležitějšího obchodního partnera. Jihokorejská KHNP má u nás vystavět dva jaderné bloky, které nás zachrání před blackouty, jako kdyby nás bombardoval Putin. Tak nás aspoň varuje oficiální verze české vlády. Z té si beru jen to, že když se začne stavět, bude to pro řadu lidí kšeft, a je jedno, jak to dopadne. Takže jde o prachy, čili o hodně.
Má ale smysl se s někým z Jižní Koreje na něčem dohodnout, když ho mohou druhý den svrhnout a zavřít??
Co se tam proboha děje? Doma mi to nikdo neřekne a Wagnerovy brýle, kterými se vidí za roh, nemám. Zkusím tedy vyjít z toho, co vím.
V televizním vystoupení vzbouřeného prezidenta Juna zazněla argumentace, že chce zemi zachránit před Severní Koreou. Obává se zhoubného vlivu zlosynů, kteří by si přáli sjednocení země rozdělené od roku 1953 pouhou linií příměří. Tomu chce rozhodně zabránit.
Vyčteme z toho, že Severní Korea poskytuje jižní Korejské republice podobnou službu, jako nám Rusko. Je to bubák, kterým lze strašit i starší děti. Samozřejmě, jak kdy, záleží na tom, kdo zrovna vládne. Někdo by s nimi obchodoval, rozvíjel přátelské vztahy a vůbec choval se jako k bratrům. Někdo však vidí ještě většího bratra jinde a nestojí o to, aby spadl z lopatky, kdyby se nechal z jeho vlahých útrob vystrnadit.
Teď bylo severní nebezpečí v Korejské republice tak hrozné, že záchraně jediné správné myšlenky měla padnout za oběť demokracie. Co bude zítra? Změna? A jaká? Velká?
Vzpomeňme si, co se dělo docela nedávno, v době olympiády v jihokorejském Soulu. Tohle jsem psal před 6 lety:
Návštěva jihokorejské delegace v hlavním městě KLDR Pchjongjangu je dalším pokračováním mírové ofenzívy, ke které byly symbolicky využity už jihokorejské olympijské hry. Přinesla přelomové zprávy – KLDR je ochotna zmrazit jaderné a raketové zkoušky a neobnoví je ani během nadcházejícího společného cvičení Jižní Koreje a USA u severokorejských břehů, pokud bude trvat šance na seriózní jednání s USA o zárukách bezpečnosti pro KLDR. Jihokorejská delegace proto nyní urychleně odjede do Washingtonu, aby toto jednání zprostředkovala.
Co by mělo být cílem takových jednání? Vedoucí delegace Korejské republiky Čchong Ui-jong, bezpečnostní poradce jihokorejského prezidenta, se to dozvěděl přímo od severokorejského vůdce Kim Čong-una. KLDR usiluje o denuklearizaci Korejského poloostrova. Bylo to prý přání otce dnešního pokračovatele dynastie Kimů, které vyslovil na smrtelné posteli. A za tím svítá naplnění další touhy na obou stranách linie příměří, a sice sjednocení Koreje.
Internetový analytický bulletin Geopolitical Futures v tom vidí hned několik ústupků KLDR. Padá podmínka, že o jaderných zbraních KLDR se nejedná. Padá také podmínka pro jakékoliv jednání, kterým mělo být definitivní zrušení vojenských manévrů Team Spirit, považovaných KLDR za nácvik invaze. Bude-li jednání, americké manévry budou tolerovány a severokorejské zkoušky nebudou obnoveny.
Připomeňme si, jak to probíhalo. Jihokorejský prezident Mun Če-min přizval KLDR k účasti na olympiádě, Kim v novoročním projevu souhlasil a vyslovil se i pro obnovu dialogu. Na olympiádu pak přijela Kimova sestra a mluvila s Munem, a Mun vzápětí poslal svého nejbližšího bezpečnostního spolupracovníka za Kimem. Nakonec se domluvilo i přímé setkání Kima a Muna, které proběhne v dubnu na linii příměří v Pchanmundžomu. Bude to už třetí takový summit po schůzkách prezidentů z let 2000 a 2007, ale tentokrát by mohl jít dál, než k obnově dalšího krátkého období „sluneční politiky“.
Nabízí se tak zcela odlišný vývoj, než jaký naznačovaly řeči amerického prezidenta Donalda Trumpa o „rozbití nosu“, což mělo být obrazné přirovnání pokusu o zničení severokorejských jaderných a raketových zařízení bez větších vedlejších škod. Riziko války znovu ustupuje. Jižní Korea, která je ze severu na dostřel takříkajíc ze vzduchovky, odmítá iluze o jinak neškodných „chirurgických“ zásazích. Zatímco v USA by šlo pouze o televizní podívanou srovnatelnou s akčním filmem, Korejci by to schytali napřímo. Všechny tlustější hlavně, které jsou shromážděny severně od betonových valů podél 38. rovnoběžky, dostřelí do metropolitní oblasti Soulu, kde žijí desítky milionů lidí.
Jak je ten svět zvrácený, vzpomenou si s Kecalem z Prodanky někteří. Místo aby Trump severokorejskému vůdci rozbil nos, sám se s ním v demilitarizovaném pásmu sešel.
Vidíme, že prezidenti jsou tu a tam nevypočitatelní.
Před dávnými lety jsem měl příležitost k setkání s jihokorejským prezidentem Kim Te-džungem (vládl 1998 až 2003), který se tou dobou chystal na jednání do Severní Koreje. Já tam byl jako novinář několikrát, a tak jsem mu mohl předat své dojmy, jak to tam vypadá. S cestou docela spěchal, protože se bál, že co se neusadí ve vztazích obou polovin Korejského poloostrova do konce jeho funkčního období, to může být zmařeno.
S domácí podporou zlepšení vztahů s KLDR to bylo zákonitě špatné, protože v zemi bylo zakázáno o severním sousedu informovat. Respektive psát se o Severní Koreji mohlo, ale ověřit si, jak o stejné věci uvažují na druhé straně, bylo zakázáno. Natvrdo. Čumíš? Sedíš.
Byl jsem tam na kongresu ekonomických novinářů, který spojoval Evropu a Dálný východ, a tak jsme se podívali i do největšího jihokorejského deníku Čoson Ilbo. Provázel nás ministr zahraničních věcí, který nám vysvětloval přípravy na onu historickou cestu prezidenta a snahu prolomit informační bariéru, aby to nepřišlo jako blesk z čistého nebe.
V deníku vyčlenili tři redaktory, kteří měli dávkovat zprávy z KLDR, včetně televize. Měli ji uzavřenou v místnosti, kam nikdo jiný nesměl. Nakonec tam nevstoupil ani ministr, aby se vyhnul popotahovačkám. Uvedená omezení se řídila zákonem o obraně proti nepřátelské propagandě.
Ten mimochodem v naší zemi chybí, proto musí vláda při zavírání webů, které se jí nelíbí, improvizovat.
Lidé jsou různé, zvláště některé. Zatímco si jeden jihokorejský prezident Jun Sok-jol liboval nad odkazem svého předchůdce ze 70. let jménem Pak Čong-hi, jiný prezident Kim Te-džung, se kterým jsem měl to potěšení před více než dvaceti lety hovořit, měl být režimem Pak Čong-hiho zavražděn. Byl to docela dramatický příběh z časů, kdy Kim uprchl do Japonska před pronásledováním:
V srpnu 1973 se Kim Te-džung účastnil setkání s vůdcem Strany demokratického sjednocení v Tokiu. Když po setkání vycházel z hotelového pokoje, byl unesen skupinou neznámých mužů. Jak se později zjistilo, zbytek patra hotelu si pronajal syndikát jakuzy vedený Jihokorejcem Machiou Hisayukim, mužem dlouhodobě známým rozsáhlými vazbami na Korejskou ústřední zpravodajskou službu (KCIA).
Kim byl únosci omámen, a když se probudil na palubě lodi, měl ruce a nohy svázané a tělo zatížené závažím. Zřejmě ho chtěli cestou do Koreje utopit.
Cítil, že je nejhůř, a tak si vzpomněl na Boha. A skutečně – nad lodí nízce přeletělo letadlo japonské pobřežní stráže a mezi vlnami se vynořila loď této služby, která začala únosce pronásledovat. Nakonec byl Kim propuštěn v jihokorejském Pusanu.
Pokud tu záchranu zorganizoval Bůh, docel se nadřel. Napřed se musel o zmizení nejvýznamnější jihokorejské opoziční osobnosti dozvědět americký velvyslanec Philip Habib, který vzápětí zjistil, že se na únosu podílela KCIA. Proto intervenoval u jihokorejské vlády.
Ale nespoléhal jen na to. Zmobilizoval vedoucí pracovníky velvyslanectví, aby obešli Soul a promluvili si s významnými Korejci, kteří by mohli mít ponětí o tom, co se Kim Te-džungovi stalo. O koncovku se pak postaralo aktivní pátrání Japonců.
Ve světlejších dobách jihokorejské demokracie, roku 2007 proběhlo interní vyšetřování jihokorejské Národní zpravodajské služby, která přiznala, že únos provedla její předchůdkyně KCIA. Jak uvedla, měla přinejmenším tichou podporu tehdejšího vůdce Pak Čong-hi.
Tohle jsem čerpal zejména z Wikipedie v angličtině.
Srovnejte to s českou verzí, nenajdete tam o únosu ani slovo.
Co čekat od nového amerického prezidenta Donalda Trumpa na Dálném východě, po zkušenosti s tím, jak si uměl se severokorejským protějškem Kim Čong-unem přátelsky popovídat?
Zástupná válka na Ukrajině vstupuje do závěrečné fáze a na straně Ruska se objevila pomoc KLDR, která je od letoška i jeho strategickým partnerem. Napřed přišly rakety, a pak i vojáci. Do Soulu proto vyrazil ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov a žádal o jihokorejské zbraně, ale tohle mu nemohl jihokorejský prezident slíbit, protože parlamentní většina i drtivá většina jihokorejské veřejnosti je proti.
Slaboučký prezident Jun už brzy po zvolení zklamal jako „změna“, po které všichni volali, a tak v letošních parlamentních volbách jasně vyhrála opoziční Demokratická strana, která se vrací ke snižování napětí na Korejském poloostrově.
Byl Jun vyprovokován k bezmocnému puči, aby tomu přestal překážet?
Je to předzvěst nové politiky Donalda Trumpa, nebo mu naopak měly být hozeny klacky pod nohy, a nepovedlo se to?
Nebo snad musel čajíček zmizet z opačného důvodu, aby Trump mohl být ještě údernější v tlaku na obě strany??
Všechny předpovědi jsou validní. Pro upřesnění, předpověď není, co se stane, ale o čem by se mělo přemýšlet.
(8 votes, average: 3,63 out of 5)
Loading... 
Je fascinující, jak všechny tyhle odpudivé režimy, ať je to KLDR, Rusácko, Írán, nebo třeba Venezuela, mají neustálý paranoický strach z jakéhosi vágního vnějšího „ohrožení“. Asi to dobře odvádí pozornost od vnitřních problémů, chudoby a ubohosti.
Je jistě pěkné být diktátorem/carem v takové zemi a muset se pořád, nejspíš i na záchodové míse, ohlížet přes rameno. No, přejme to těm všem laskavým a mírumilovným Putinům, Kimům a dalším, ale také místní spodině, která se těmto zrůdám obdivuje.