Ladikova glosa: iDnes přitvrzuje: Sídliště Mojžíř v Ústí nad Labem, kde žijí téměř výhradně Romové, se potýká s vysokým výskytem parazitů |

Sdílet článek:

LADISLAV VĚTVIČKA

15. leden v dějinách:

V roce 1622 se narodil Jean-Baptiste Poquelin (Moliére), francouzský dramatik: „Nejsme zodpovědní jen za to, co děláme, nýbrž i za to, co neděláme.“
V roce 1989 začala v Praze na Václavském náměstí série protikomunistických demonstrací, později nazvaná Palachův týden.

iDNES: Sídliště Mojžíř v Ústí nad Labem, kde žijí téměř výhradně Romové, se potýká s vysokým výskytem parazitů.

Tuž, nejsem si jisty, jestli redaktor nebude za taky tytulek postiženy…

Ivo Budil na Radiu Universum: americké impérium momentálně končí, přičemž nevíme, jak dlouho soumrak tohoto impéria bude trvat, ale víme, že nastal. Takže americké impérium by mělo – podobně, jako v minulosti Sýrie, Babylónie, říše římská, španělské impérium, Francie, Velká Británie – odejít se ctí. Splnilo ve světě určitou historickou úlohu, zaujalo, vytvořilo určité legendy a památky, určitou práci ve světě odvedlo, a nyní by se mělo zařadit mezi ostatní bývalá impéria. Ovšem obávám se, že významná část americké politické elity si toho stále není vědoma, respektive si to nechce připustit, a za každou cenu trvá na americké výlučnosti. Co to může přinést? Může to přinést, že skutečně strhnou svět do zkázy.

Zvědavec: Mnozí zákonodárci si z Poslanecké sněmovny učinili cestovní kancelář do exotických destinací za peníze daňových poplatníků. Kverulant.org již dvakrát přistihl poslance na výletě na Machu Picchu, do Austrálie a na Nový Zéland. Nyní zkontroloval, kam si zákonodárci vyrazili v prvních devíti měsících roku 2024. Kverulant zjistil, že utratili více než 27 milionů. Nejdražší byla cesta do Vietnamu. Stála 6,6 milionu korun. Letělo se vládním speciálem a jen catering vyšel skoro na milion. Kverulant považuje nejen tuto cestu za ukázkový příklad okázalého papalášství a protestuje. Prosíme, hlídejte rozežrané politiky s námi finanční podporou naší práce.

Petr Hampl: Předvčerejší komentář jsem zakončil takto: “K čemu tedy potřebuje Ukrajina Trumpa? Ne k další „válečné pomoci“. Amerika už nemá co dát. Ale snad by Donald Trump dokázal vyjednat mírnější podmínky kapitulace. O nic jiného se už na Ukrajině nebojuje. A hle, hned další den se objevilo vyjádření pana prezidenta pro Český rozhlas. „Válka nikomu neprospívá…potřebujeme ji co nejrychleji ukončit… součástí řešení by rozhodně měla být i Čína…potřebujeme dohodnout trvalý mír, který bude – pokud možno – co nejspravedlivější k oběti agrese, a to je Ukrajina.“

Pokud možno co nejspravedlivější. Pokud možno. Tedy pokud nebudou mít Rusové jiný názor. Co jiného je to než kapitulace? Samozřejmě, prezident volí jiná slova než nezávislý sociolog, ale obsah je téměř stejný. Dokonce v rozhovoru zaznívá, že Donald Trump by měl na Vladimíra Putina „psychologicky“ zapůsobit.

To neznamená, že by Petr Pavel opisoval od Petra Hampla. To znamená, že všem už je jasné, že válka končí a že končí tak, že vítězná ruská strana bude diktovat podmínky. Mimochodem, všimli jste si, že z veřejného prostoru zmizely metafory o tom, že Putin je Hitler. Podle Drulákovy knihy Jak zkoumat politiku taková změna metafor signalizuje přípravu na jednání. Ale nechat se zabít v téhle fázi války, kdy už je stejně rozhodnuto, to je stonásobně tragické.

Lavrov: „Spojené státy a Evropská unie snaží donutit Srbsko, aby zradilo Rusko,“ uvedl ruský ministr zahraničních věcí s tím, že Srbsku přímo „kroutí rukama“ a vydírají je, že jediný možný způsob vstupu do EU je zrada Ruska.

„Srbsko má zkroucené ruce. A když prezident Vučič říká: ‚Neodchýlíme se od kurzu vstupu do Evropské unie‘ mnoho let, a po celá ta léta slyší jako odpověď: ‚Ano, čekáme tu na vás, ale k tomu musíme nejprve uznat nezávislost Kosova.‘ To znamená, že srbský lid, srbský prezident je vyzván k sebeponížení. A zadruhé: ‚Vy se samozřejmě musíte připojit ke všem sankcím Evropská unie proti Ruské federaci.‘ To znamená, že zároveň jako výzva k sebeponížení žádají zradu svého spojence,“ řekl Sergej Viktorovič na tiskové konferenci po výsledcích ruské diplomacie v roce 2024.

„Ruská federace požádala o naléhavé konzultace se Srbskem v souvislosti s požadavkem USA na stažení ruského kapitálu z ropného průmyslu Srbska (NIS),“ řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na adresu amerického vydírání Srbů.

Petr Markvart: Ještě trochu podrobněji k tématu nukleárních arzenálů a jejich vzájemného vztahu:

Podle údajů z počátku roku 2023 se na naší matičce Zemi nacházelo cca 12 500 jaderných hlavic, jejichž drtvivou většinu vlastnily, či spravovaly Spojené státy a Ruská Federace. Zbylé jaderné mocnosti, zejména Čína, v současnosti sice výrazně zrychlují jejich další vývoj, výrobu a modernizaci, ale ještě hodně dlouho nebudou schopny obě hlavní jaderné velmoci ani vzdáleně balancovat. Jakékoli jaderné škádlení tedy zatím připadá v úvahu pouze mezi těmito zeměmi. Ostatní jsou víceméně jen statisté.

V tomto jaderném odstrašování dvou velmocí stále platí, že v lepší pozici je ten, kdo rychleji (jako první) zasáhne toho druhého. V situaci, kdy vzdálenost není problém, neboť mezikontinentální balistické nosiče jaderných zbraní doletí bez problému přes 15 000 km, je velmi důležité, jak blízko k protivníkovi dokáže druhá velmoc přisunout své jaderné zbraně středního doletu, tedy MRBM s dosahem 1000-2500 km a IRBM s dosahem 2500-5500 km. To jsou přesně ty, které se v éře jaderného uvolňování v letech 1987-2007 zavázaly obě jaderné velmoci zmrazit a postupně likvidovat a to dohodou, zvanou INF Treaty. A to je přesně ta dohoda, z které se Spojené státy rozhodly v říjnu 2018 stáhnout z důvodů údajného porušování smlouvy ruskou stranou, ale hlavně kvůli nástupu Číny do jaderných závodů v západním Tichomoří a v Jihočínském moři (po roce 2016 nasazené čínské balistické střely DF-26 s dosahem kolem 4000 km znamenají možnost zásahu Havaje, Guamu nebo i severní části Austrálie). Od té doby se svět tedy opět vrací k možnosti regionálního jaderného konfliktu, který se týká především Evropy a oblastí jihovýchodní a východní Asie.

Jak už bylo řečeno, u balistických střel středního doletu, hraje už roli možnost přiblížit se protivníkovi co nejblíže, aby se daly zasáhnout, i při jejich omezeném doletu, cíle v hloubi jeho území. Ruská Federace disponuje takovými předsunutými základnami v Kaliningradské oblasti a od letošního března nově i na letecké základně Lida a na raketovém učilišti v Brestu, obojí na území západního Běloruska. Spojené státy v rámci své vojenské doktríny dislokují jaderné zbraně na území Německa, Belgie, Nizozemska, Itálie a Turecka (po rekonstrukci základny RAF Lakenheath opět i ve Velké Británii). Jedná se o jaderné gravitační bomby B61-12, kterými mohou být od března 2024 vyzbrojeny nově letouny F-35A. Francie a Velká Británie navíc disponují dohromady cca 500 jadernými hlavicemi, které mohou být odpáleny z ponorek nebo letounů. Jak snadno zjistíme pouhým pohledem na mapu, vzdušná vzdálenost z těchto základen nad nejbližší cíle na území Kaliningradské zvláštní oblasti a Běloruska je však cca 1,100-1,200 km, tedy na samém dosahu bojového doletu F-35A s vnitřní zásobou paliva. K efektivnímu využití je tedy třeba buďto doplnit palivo před vlastním útokem nad střední Evropou nebo vzlétat ze základen blíže předpokládaným cílům. Vzhledem k tomu, že v případě B61-12 se jedná o bomby gravitační, tedy odhazované v těsné blízkosti cíle, je potřeba tuto vzdálenost nad cíl skutečně uletět.

Další asociované země NATO, které dosud nejsou členem NNS, ale podílejí se na jaderných operacích v rámci programu SNOWCAT (Support of Nuclear Operations with Conventional Air Tactics) jsou Česká republika, Dánsko, Řecko, Maďarsko, Norsko, Polsko a Rumunsko. Tyto země dávají k dispozici vlastní letouny pro průzkum (CREC a CISR), stíhací ochranu (ESCORT), potlačení protivníkovy PVO (SEAD) nebo REB (EW), případně pomáhají s logistikou. V neposlední řadě jsou to však také jejich základny, které se nacházejí blíže potenciálních cílů, které budou zanedlouho k tomuto účelu využity. Nejaktivněji se v tomto programu zatím profiluje Polsko, které oznámilo záměr přistoupit k NNS již v polovině roku 2023 (ještě Morawieckého vláda). Její základny z kterých operují v tuto chvíli F-16 a z kterých budou v budoucnu operovat F-35A, tedy Swidnin (21 ZTL), Krzeszina-Poznan (31 ZTL) a Lask (32 ZTL), jsou však již v dosahu taktických mobilních odpalovacích zařízení, nemluvě o leteckých řízených střelách, IRBM nebo ICBM. Nicméně i přes to, má Polsko ambici přístupu k NNS již v roce 2026 s dodávkou prvních F-35.

Hned po něm následuje Česká republika, která má též politickou ambici nabídnout Spojeným státům své území a budoucí letouny F-35A k jaderným operacím. To se týká především čáslavské 21 ZTL, která bude pro F-35A mateřskou základnou, ale i Mošnova, který je sice také v dosahu taktických prostředků, odpalovaných ze západního Běloruska, ale na rozdíl od Čáslavi má už nyní VPD, schopnou přijmout těžké dopravní letouny C-17A Globemaster, určené k přepravě jaderné munice. A tak se ČR může stát zemí s rozmístěnou jadernou municí již okolo let 2028-30, tedy v horizontu 4-6 let. Vzdálenost Mošnova je sice stále v dosahu ruských taktických raket, ale Čáslav (alespoň prozatím) je mimo ní. Obě jsou však v dosahu hypersonických střel typu Kindžál, pokud se jejich nosiče dostanou na vzdálenost cca 1,800 km, tedy někde v západní části Ruska a jistě i MRBM a IRBM typu „Orešnik“, který jsme viděli v akci nad Dněpropetrovskem.

Takže ještě takto k tomu velkému radování našich politiků, presstitutek, různý análytiků i dalších blafalů, nad eskalací napětí, které už nyní zahrnuje v sobě i hrozby jaderné. Je vidět, že za pochvalu od svých páníčků, jsou ochotni obětovat tuto zemi i její obyvatele. Protože jiný výsledek, při současném rozložení jaderných sil, ani není možný.