Ladikova glosa: Žvanivý slimejš

20. únor v dějinách:

• V roce 1878 se narodila Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod jménem Ema Destinová: „I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka.“

   

• V roce 2014 bylo během protestů Euromajdan na Ukrajině ostřelovači zabito na 100 protestujících i policistů. Vraždy, které se staly jiskrou pro státní převrat nebyly dodnes vyšetřeny.

IDNES: Koupit v Německu, vrátit v Rakousku. Rozdíl zálohy pivní láhve přinesl nový trend. Zvýšení záloh na pivní láhve v Rakousku vytvořilo nový příhraniční trend. Lidé žijící poblíž hranic Rakouska s Německem nakupují pivo v Německu, vracet obaly ovšem jezdí na rakouské území. Za jejich odevzdání tam totiž dostanou více peněz. Rakušané zvýšili zálohy v únoru letošního roku z devíti na dvacet centů, což v českých korunách znamená nárůst z 2,3 na 5 korun. V Německu je záloha na jednu láhev osm centů (2 Kč). Už delší dobu navíc platí Rakušané tři eura (75 Kč) za vratnou přepravku, to je proti Německu dvojnásobek.

V Rakousku stojí přepravka s 20 prázdnými opakovaně použitelnými láhvemi od začátku února o 3,90 eura (98 Kč) více než v Německu. A toho zákazníci hojně využívají, upozornil německý zpravodajský web.

Smali ste se nam, Rakušaci? Smali, že si robime řizky na cestu, vozime konzervy a pivo a věci, kere su u nas levnějši, nebo lepši než v cilove destynaci? Už vas smich přešel? Ekonomika je ekonomika, mein führer.

Jana Marková: To, že se v naší armádě děje cosi podivného a nedobrého, je evidentní už nějaký ten čas. Ale že si tady náčelník Generálního štábu Řehka vede s využitím AČR svoji soukromou válku s Ruskem, to je tedy síla. Evidentně bez vědomí ministryně obrany a bez schválení Parlamentem, si vyslal „někdo“ vojáky s výzbrojí na Ukrajinu. Pecka.

Pojďme ale krok po kroku. ODS vyhrává volby a jmenuje do funkce ministra obrany Janu Černochovou. Jana Černochová si razantně prosazuje do funkce NGŠ generálporučíka Řehku, kterého obdivuje za jeho působení v misích. Později jí ovšem začíná Řehka přerůstat přes hlavu, na povrch se derou zásadní spory o vedení a velení armády a Černochová prohlašuje, že ho tam ve skutečnosti vlastně nechtěla. Následně Černochová vyhazuje z vedení Vojenské policie plukovníka Foltýna, kamaráda Řehky z Afghánistánu, který později přechází pod Kancelář prezidenta republiky a stane se šéfem strategické komunikace státu.

Ke konci roku 2023 vzniká spolek Skupina D, soukromá iniciativa, která má za cíl kupovat, upravovat a vozit drony na Ukrajinu. A taky na to vybírat nemalé peníze. K dnešku přes 200 milionů korun. Spolek zakládá bezpečnostní analytik Milan Mikulecký, herec Ondřej Vetchý a podnikatel Jan Veverka. Potud se nedá říci ani slovo. Tím to ale končí. Čestným předsedou se stává náčelník AČR Karel Řehka. Karel Řehka se tak nějak v té době přiznává k nové partnerce Michaele Opltové. V obci, kde je Michaela starostkou, kupuje právě zakladatel Jan Veverka, elitní člen ODS a smluvní dodavatel Armády České republiky dům. Dům, který obratem pronajímá Řehkovi. Střet zájmů nikoho netrápí. Záštitu nad dronovým „spolek kámošů“ přebírá i náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky genmjr. Ing. Radek Hasala a plukovník Otakar Foltýn.

Začínají se množit pochyby o financování této partyzánské armádní akce. Začíná se šeptat, že drony z Číny se kupují přes někoho jiného za pět tisíc a ten je po úpravách iniciativě prodává za deset. Jó drony byl vždycky dobrej byznys. Ale třeba je to v pořádku a jsou to jen lži a pomluvy. Tak proč ale spolek transparentně neukáže, jak to vlastně je? Spolkem se začíná zabývat Vojenské zpravodajství. Ono to není úplně sranda. Foltýn podává TO na neznámého pachatele a zvrací na rozvědku, Vetchý podává TO na neznámého pachatele a chce předvolávat šéfa tajné služby a ministryni. Mezitím Řehka prý vyhrožuje (podle jeho slov) poslanci a místopředsedovi sněmovního Výboru pro obranu Pavlu Růžičkovi, že jestli „Budeš rejpat do dronů, mýho bydlení a budeš ohrožovat moji rodinu, tak ti rozbiju držku a rozšlapu ksicht.“ Aha…

SOSP: Angelika Bazalová zveřejnila většinu utajených jmén pracovníků Foltýnova STRATKOMu, které se jí podařilo zjistit.

„Ředitelem odboru, jehož jméno bylo jako jedno z mála oficiálně zveřejněno, je Oldřich Bruža. Major v záloze, který v minulosti spolupracoval nejen s Otakarem Foltýnem, ale také s náčelníkem generálního štábu Řehkou a prezidentem Pavlem.

Druhým zveřejněným je šéf oddělení tvorby a organizace Jozef Dobrík, který byl před jmenováním Bruži pověřen vedením celého odboru. Výtvarník, který se s Foltýnem a lidmi kolem něj poznal přes zakázku na výtvarné zpracování kampaně Dárek pro Putina. Vedoucím oddělení je také Jakub Podroužek.“

„Vedle Koldinské byl Bazalovou již dříve zveřejněn Ivan Manolov, který současně působí v neziskovce NELEŽ a coby kreativec a copywriter i v soukromém sektoru. A Ludmila Hamplová, která podobně jako Koldinská současně ovlivňovala veřejnost coby novinářka, tentokrát ve Zdravotnickém deníku.“

„Tajemnicí odboru je Jiřina Nováková, která rovněž s Foltýnem i Bružou spolupracovala v minulosti. Měli pracovat pro bývalou ministryni Helenu Langšádlovou. V odboru strategické komunikace vlády mají působit Eliška Štaudová, Jan Lucian Jeřábek, Zuzana Schreiberová, Lukáš Fibrich, Martin Vašíček, Petra Vykydalová, Stanislav Gazdík a Jitka Černošová.

Zuzana Schreiberová je ředitelkou Multikulturního centra Praha. V roce 2016 například organizovala dopisovou akci do Učitelských novin poté, co zveřejnily rozhovor se sociologem Petrem Hamplem.

Eliška Štaudová … na stáži v organizaci Evropské hodnoty. Jan Lucian Jeřábek působil na Úřadě vlády už pod Helenou Langšádlovou, Petra Vykydalová v minulosti působila jako produkční v České televizi (mimo jiné v Otázkách Václava Moravce nebo v pořadu Historie.cs, odkud se zná s Marií Koldinskou).“

Zbývá zveřejnit poslední tři jména.

Tomáš Tyl: Tak koukám, aby se nový trestný čin – neoprávněná činnost pro cizí moc – nakonec neotočil proti autorům… Ten Muskův odhalovač toků peněz z USA je úžasná hračka. S tím si ještě užijeme srandy! Já si třeba zadal Prahu a puf – vypadla na mě jako první firma EMPLIFI CZECH REPUBLIC A.S. Pár stovek tisíc dolarů sem, pár stovek tisíc dolarů tam. Mrknete do našeho Hlídače státu a už vidíte dvě desítky smluv za celkem 14 milionů. A copak si stát platí? Tak konkrétně si naše – Vaše Česká televize kupuje za dva miliony ročně od této firmy predikci sociálních sítí, a ještě konkrétněji „Predikce, měření, analýza a následná optimalizace plánování kampaní a obsahu na sociálních sítích“. Já teda myslel, že na to má ČT ty desítky zaměstnanců na „nová média“, na jejichž skromné platy je teď tak nutné dělat národní sbírku formou zvýšení povinných poplatků, aleee…

Jeden by až začal přemýšlet o petrohradských trollích farmách, že?! Ale na ty jsou dva miliony dost málo. A tak se vrátíte zpět do Muskova vyhledávače a koukáte, že si tu firmu platí Americká agentura pro globální média, U.S. Agency for Global Media za nějaké cca 2 miliony dolarů. No a to už jsou pěkné peníze, ne?

A pro sichr dává tatáž firma finanční dary Západočeské univerzitě… Sice jen kolem 100 tisíc, ale – staří latiníci by se ptali – není to náhodou „do ut des“? (doslovně: „Dávám, abys dal.“).

P.S.: Čtu data. Vy je vidíte taky. Úsudek je na Vás. Vysvětlení by měli dát jiní, ale ti klidně mohou lhát, dokud je nechytíte za ruku u krádeže rohlíku. Jen si říkám, jak to teď budou mít těžké investigativní novináři – zleva trestný čin práce ve prospěch cizí moci, z druhého leva (protože žádné pravo už není, je zásadně jen populistické, extrémistické a fašistické pravo) nález Ústavního soudu, že i korporace jako neživá entita může trpět a náleží jí náhrada… Kolik lidí se dá takto zlikvidovat?! Stovky, tisíce…? Ne, stačí pár, ostatní se už pak budou bát. Na tom fungoval celý teror bolševismu. Kde jsou ty „zlatý časy“, kdy jsme se u Černých baronů smáli větě, že sedlák Houhal hodil agitátora do rybníka a sedí dodnes, že?!

Jan Schneider pro První zprávy: Žvanivý slimejš… Ano, tušení vás nezklamalo, bude řeč o takzvaném ministrovi zahraničí Janu Lipavském. Proč takzvanému? Pravda, pravomoce sice má ministerské, ale svému křeslu nedorostl a zdá se spíše, že jeho růst vykazuje podobný efekt jako negativní úroková sazba. Bylo by urážkou většiny jeho předchůdců, nazvat ho plnohodnotným ministrem.

Doba je skutečně překotná a hned oddělí zrno od plev. Jsou vznášeny otázky, které mají smysl, ale z Lipánkovy strany se ozývá pouze neustávající proud trapasů, nekompetentností, nabubřelých slov a dunění prázdné hlavy. Posuďte sami. V pondělní na ČT24 se ho moderátor zeptal: „Pane ministře, co odpoví Praha na americké dotazy ohledně záruk pro Ukrajinu?“ Lipavský na to: „Já myslím, že jedna věc je na co se nás Spojené státy ptají a druhá věc je co budeme odpovídat a to zůstane nezveřejněné.“

Čtěte to dvakrát, třikrát, a možná nebudete dojmu, že in puncto strategické komunikace Lipánek trhnul „strategicky“ pověstnou ministryni Helenu Langšádlovou, která v televizi v prosinci 2021 strategickou komunikaci vysvětlila následovně: „Je to vlastně takový soubor jasné, zřetelné komunikace, včetně motivačních faktorů, a věřím, že tady máme experty, kteří to umí.“ (Zdali měla na mysli Lipavského, jisté není, ale vyloučit to nelze.)

První zprávy: S velkým gustem Lipavský zmínil, že k současnému ustupování před agresorem (mínil tím Rusko) často používá přirovnání k Mnichovské dohodě v roce 1938. Kdyby však byl vzdělaný a poctivý, našel by tolik zásadních rozdílů, že by mu společným zůstal jen název města Mnichova.

Češi totiž tehdy Němce („Sudeťáky“) za živa neupalovali, a to na rozdíl od několika desítek upálených 2. května 2014 v Oděse. Neupírali jim užívání rodné řeči, protože němčina byla jednou z úředních řečí v oblastech, kde bylo více než 20% Němců (na rozdíl od Ukrajiny, kde byla ruština jako úřední i vyučovací řeč zrušena). Němci měli aktivní i pasivní volební právo, měli politickou stranu, která měla zastoupení v parlamentu (na rozdíl od Ukrajiny, kde byly opoziční politické strany zakázány). Němci měli své noviny (na rozdíl od Ukrajiny, kde byla opozičné média zakázána). Češi ani nestavěli biolaboratoře poblíž německých hranic (na rozdíl od Ukrajiny, která nechala Američany stavět ke třem desítkám biolaboratoří, což podle výpovědi Viktorie Nulandové před Kongresem Američany stálo 5 miliard dolarů).

IDNES: Ukrajina mohla uzavřít dohodu, aby válce zabránila, řekl prezident Trump. Jsem velmi zklamán, slyšel jsem, že jsou rozrušeni, že nemají místo na jednáních,“ řekl Trump v úterý novinářům ve svém letovisku Mar-a-Lago na Floridě. Americký prezident uvedl, že i „nepříliš dobrý“ vyjednavač konflikt mohl vyřešit už před lety, aniž by ztratil území nebo lidské životy. „Myslím, že mám moc tuhle válku ukončit, a myslím, že se mi to daří. Dnes jsem ale slyšel, že ‚my jsme nebyli pozváni‘. No, vždyť válčíte už tři roky. Neměli jste s tím nikdy začínat. Mohli jste se dohodnout,“ dodal.

Vidlák: Tak nám začala jednání o míru mezi Ruskem a Spojenými státy. Jednání se odehrávají bez Evropy i bez Ukrajiny. A hned po prvním kole jednání začíná čiré liberální zděšení. USA nabízejí Rusku stažení amerických vojáků, nabízejí ukončení sankcí, nevadí jim, že si Rus nechá kus ukrajinského území, nabízejí nové prezidentské volby na Ukrajině, Zelenskému předložili vyděračskou smlouvu na vytěžení Ukrajiny a ještě mu doporučují, že by bylo „velmi moudré“ ji podepsat. Co za to nabízí Rusko Spojeným státům? Vlastně nic!

Liberální zděšení je o to větší, protože poslední tři roky to bylo přece naopak. To Západ přece slavně vítězil! Vítězství Ukrajiny a evropských hodnot bylo nezpochybnitelné. Tak nezpochybnitelné, že Boris Johnson jel tři měsíce po začátku války Zelenskému vysvětlit, že nemá uzavírat žádnou mírovou dohodu. Rusko přece rozumí jen síle. Tři roky se liberální gaučoví válečníci tetelili z každého videa, kde se ruské jednotky dostaly pod palbu a onanovali radostí nad fotkami ruských mrtvol. Tři roky bylo jasné, že k vítězství chybí jen malý krůček. Ještě jedna zázračná zbraň, ještě jedna dodávka tanků, ještě trochu peněz…

A teď najednou, ze dne na den je to naprostý opak. Celá ta krásná válka proti Rusku je v hajzlu. Jen pár rádoby analytiků tvrdí, že Ukrajinci mají vyšší motivaci než Rusové. Asi proto dezertovali jejich vojáci už při výcviku ve Francii…

Ivo Strejček pro Protiproud: Těch deset dní mezi 10. a 20. únorem 2025 si dobře zapamatujme. Událo se v něm několik zlomových událostí, které si musíme v paměti dobře uchovat.

Událost první: vystoupení nového amerického ministra obrany Peta Hegsetha před fórem tzv. Kontaktní skupiny o Ukrajině v Bruselu. Naprosto zděšeným účastníkům Hegseth, mimo jiné, sdělil, že „Ukrajina pravděpodobně nebude existovat v hranicích před rokem 2014, … protože honba za ideálem takové Ukrajiny je iluzorní“, že „členství Ukrajiny v NATO není realistickým cílem“ a že „v rámci jakékoli bezpečnostní záruky nebudou na Ukrajině rozmístěni američtí vojáci“. Dobře, nebo špatně?

Událost druhá: zlomový, překvapivý, zbytek světa šokující devadesátiminutový telefonický rozhovor mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem. Zjevně velmi otevřený, zjevně zkoušející otevřít novou historickou kapitolu dějin obou velmocí i, konec konců, celého světa. Dobře, nebo špatně?

Událost třetí: hned na začátku Bezpečnostní konference v Mnichově vystoupil americký viceprezident J. D. Vance. Poděkoval za pohostinství a vyjádřil účast s obětmi islamistického teroristického útoku, který se v těchto dnech v Mnichově odehrál. Sklidil potlesk. Poděkoval a řekl, že to „bude dnes pro něho potlesk poslední“. A pak to začalo: účastníci v sále nestačili dýchat, když Vance bez bázně a zcela otevřeně řekl, že „se metody potírání svobody projevu v dnešní Evropě podobají těm sovětským … a Sověti přece nebyli ti dobří hoši“, vysmál se „byrokratům z Evropské komise“, když citoval hrozby jednoho z nich, že „dopadnou-li volby v Německu špatně, budeme s nimi muset něco udělat“, vmetl zděšeným posluchačům do očí argument, zda si opravdu myslí, že „demokracie v Rumunsku byla tak křehká, že ji bývalo mohlo zničit pár set tisíc dolarů investovaných do dezinformací“ a doporučil Evropanům trpělivost, neboť „americká demokracie přežila deset let řádění Gréty, vy snad vydržíte pár měsíců s Elonem Muskem“ atd., atd. Viceprezident J. D. Vance vystoupil otevřeně, beze strachu, přijel bez politické korektnosti do Mnichova říci, že EU může být dnešníma americkýma očima považována za spojence už jen těžko. Dobře, nebo špatně?

Událost čtvrtá: šéf Mnichovské bezpečnostní konference Christoph Heusgen se na konci svého závěrečného vystoupení rozplakal. Přímočaré americké Trumpovy, Vanceovy a Hegsethovy politické údery evropské sebestřednosti neusnesl. Nevím proč, ale s jeho pláčem jsem si vzpomněl na pohřeb sovětského vůdce Brežněva. Taky jeho rakev u Kremelské zdi hodili do hrobu tak zvláštně, že to znělo jako velký konec jedné zlé éry. Dobře, nebo špatně?

Událost pátá: Francouzský prezident Macron svolal okamžitě po zdrcujícím „mnichovském výprasku“ od Američanů do Paříže neformální setkání lídrů několika rozhodujících evropských zemí. Česko pozváno nebylo. Asi to s onou vládní „diplomacií Václava Havla“ není tak slavné, asi moc neplatí Fialovo „vrátili jsme Česku respekt v zahraničí“, asi jsme si tolik opěvovanou a do nebes vynášenou „muniční iniciativou“ příliš podpory nedobyli. Ani „generál NATO“ Petr Pavel na schůzku pozván nebyl. České vládní koalici se tak, kromě mezinárodní i domácí ostudy, navíc rozpadá její hlavní předvolební argument „Západ, nebo Východ“. Dnešní USA na Východ hned tak nedostanou. Dobře, nebo špatně?

Událost šestá: snad už konečně na řadu přichází diplomacie. Do Saudské Arábie míří špičkoví diplomaté svých zemí: Američan Marco Rubio a Rus Sergej Lavrov. Zatímco Ukrajina i západní Evropa pláčí, že u jednání v Rijádu nebudou, Rubio a Lavrov vzkazují světu, že jejich setkání „bude víc, než jen rozhovory o Ukrajině“, ale „má jednat o obnově celého komplexu rusko-amerických vztahů“. Oba tvrdí, že budou pokračovat v zadání svých prezidentů „ukončit absolutně abnormální období v historii obou velmocí“ a ve smyslu zadání Trumpa i Putina „obnoví dialog o všech problémech, které je třeba – ať tak, či onak – řešit ve spolupráci Ruska a Ameriky“. Rubio i Lavrov budou hledat cestu Ruska k USA a naopak. U toho nikdo jiný být nemůže. Dobře, nebo špatně?

Šest událostí posledního týdne. Co je dobře, co špatně?

Je dobře, či špatně, že jaderné velmoci se rozhodly hledat společnou řeč? Je dobře, nebo špatně, když je konečně v Mnichově (jako J. D. Vance) či v Bruselu (jako Pete Hegseth) nastaveno Evropanům zrcadlo naší evropské beznaději a politickému zoufalství?

A je dobře, či špatně, když nám – Česku – evropské velmoci ukáží, že naši zahraniční a bezpečnostní politiku vlastně po celou tu dobu zřejmě považovaly pouze za vazalské a poddanské chování, kterého si nijak zvlášť neváží a české moralizování o „přepočítávání grošíků“ dokonce považují za přítěž?

Dnešní text jsem uvedl hádankou: dobře, nebo špatně. Odpovídám za sebe: šest událostí, šestkrát dobře. Souhlasíte-li, pak si tento týden uprostřed února 2025 dobře zapamatujme a požadujme po české vládní i opoziční politice nalezení objektivních poučení.

Kritéria jsou jasná:

Pochopili jsme konečně, že hájit zájmy jiných na úkor zájmů vlastních se v zahraniční politice nevyplácí?

A kdo už konečně za ten amatérismus, za to obětování naší země ponese zodpovědnost?

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské