Lektvar |

Sdílet článek:

Dnešní verdikt Vrchního soudu v Olomouci, kterým byly uloženy přísné tresty polským manželům provozujícím šamanské rituály s látkou z peruánské liány ayahuasca, má potenciál opět probudit celospolečenskou diskusi o nastavení trestní represe v oblasti drogových deliktů.

Bohužel, debata uvázne zřejmě hned na začátku.

Naše geniální média se věci chopila a vyrobila z celé kauzy zkratku “za šamanské rituály osm let vězení”, čímž způsobila pobouření veřejnosti a hromadné srovnávání uložených trestů s tresty za činy proti životu a zdraví nebo lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

(Předesílám, že já sama bych diskutované jednání určitě netrestala tak přísně, případně vůbec, nicméně to o ničem nevypovídá, protože s trestní politikou státu nejsem srozuměna dlouhodobě a nesouhlasím už s její koncepcí, natož s podobnými jednotlivostmi.)

Dotyční manželé, alespoň soudě z laických novinářských výstupů, bez znalosti spisu, nebyli potrestáni jen za rituály s cizokrajnou rostlinou, ale také za to, že se touto činností dlouhodobě obohacovali. Bylo to jejich podnikání; arciže po nich nemůžeme požadovat, aby jej provozovali legálně, když podstatou je nakládání se zakázanou psychotropní látkou, což ovšem nic nemění na tom, že odsouzení nabízeli účast na svých rituálech jako službu.

A copak prodávali?

Primárně naději na lepší život. Očistné rituály, otevření nových cest a nových perspektiv. Nepochybuji, že v dnešním světě plném neurotických, zranitelných, hledajících lidí neměli o zákazníky nouzi. Za pár peněz si opatříte vize, které dají smysl vašemu příštímu životu. Jednoduchá zkratka ven z problémů, obvykle do ještě větších.

Nevím, jak ostatní, ale sama bych určitě nekvitovala s nadšením, pokud bych zjistila, že někomu z mého okolí je taková droga nabízena a že o účasti na podobných rituálech uvažuje.

Ovšem, v Peru je to pohodička, tam to znají a umějí s tím nakládat. Ale představovat si, že to jen tak přeneseme sem k nám, zaexperimentujeme s tím pod vedením nějakého evropského “šamana” (na tomto místě peruánský šaman nejspíš lehne smíchy) a budeme z dobrodiní této drogy jen těžit, je poněkud naivní. Psychotropní látky nepatří do rukou nepoučeným laikům a ayahuasca by měla zůstat tam, odkud vzešla, tedy v Jižní Americe.

Diskuse o tom, jaké drogy – a zda vůbec nějaké – mají být zakázané, je zcela jistě legitimní. Ale měli bychom se vyvarovat unáhlených soudů. Uvažme, že tetrahydrokanabinol je tady rozšířený mnohem více než jihoamerické liány, má prokázané léčivé účinky, a i přesto se jeho výroba a distribuce stíhá a přísně trestá, podobně jako v tomto nešťastném případě. Pročpak to tak je, z jakých důvodů?

K tomu srovnávání s tresty za jiné trestné činy podotýkám, že problém není ani tak v tom, že jiné zločiny by byly trestány příliš mírně, ale spíš v tom, že trestní sazby za drogové delikty tohoto typu jsou nastaveny příliš vysoko. Soud má poté, co učiní příslušná skutková zjištění, při trestání omezený manévrovací prostor.

V každém případě není mediální zkratka “osm let za pití lektvaru” vhodným začátkem seriózní debaty o tomto problému.

Na závěr jedno drobné doporučení: k žádným šamanům nechoďte, žádné lektvary nepijte. Pokud chcete být v kontaktu něčím, co přesahuje naše pozemské bytí, stačí projít dveřmi nejbližšího kostela.