Letošní prezidentské volby jsou potvrzením probíhajícího společenského posunu … k horšímu

Výběr kandidátů politickými stranami by byl politikou, procesem s nějakým politickým obsahem. Rezignace politických stran na tento postup byla nepolitikou. Proto první kolo neprohrála Nerudová či Zima, ale politika. Nebyla by to prohra, kdyby politické strany jasně řekly, že jim o prezidentské volby nejde. To sice neřekly, ale chovaly se tak.

Všechno je to důsledek přechodu na přímou volbu prezidenta. Ten nastal na základě stejně motivovaného, alibistického chování politických stran. Tyto strany navíc výrazně oslabily, ztratily svou původní programovou jasnost a vyprázdnily se – nejen počtem členů, ale i ideově. Je samozřejmě podstatné, kdo vyhraje druhé kolo a stane se prezidentem, ale více jde o to, co to vypovídá o české společnosti a co to s ní udělá. Proto je interpretace prvního kola tak důležitá.

Podle názorů jedněch vyhrála demokracie a příklon k Západu nad populismem a obdivem k Východu, což je naprosto nepravdivé. Vzpomínám, že jsem jako student před šedesáti lety v zoufalství a s pocitem absolutní bezmoci bouchal do stolu, když jsem poslouchal jakýsi projev sovětského lídra Chruščova. Stejný pocit bezmoci mám i teď.

Hodnocení prvního kola naší pětikoalicí je ukázkou naprosté desinterpretace domácího politického konfliktu. Je i urážkou voličů, kteří mají právo vybírat kteréhokoli z kandidátů, který splnil podmínky účasti ve volbách. Označit výsledek prvního kola za vítězství demokracie a Západu je manipulací neuvěřitelného rozsahu.

Různí účastníci politického souboje (jednotlivci i různě organizované skupiny) se o to pokoušeli celá tři desetiletí, ale teprve teď nastalo definitivní ukončení a porážka polistopadového vývoje. Je to vítězství „proevropských“, či spíše prounijních, tedy nečeských postojů, je to porážka obyčejných lidí, jak říká jeden komentátor, lidí typu B.

Není málo těch, kteří to vidí jinak, ale jsou to jen rozptýlené ostrůvky jednotlivců, kteří se nemohou a neumí sjednotit, kteří neumí definovat to, co je spojuje, kteří postrádají jednotící ideu a vůdčí osobnost. Je hodně toho, co je rozděluje, a proto není jasné, co chtějí. Nestačí být proti něčemu, je třeba hledat pozitivní program.

Nejde tedy jen o druhé kolo. Jde o domýšlení toho, co se děje. Nastává odumírání výkonu demokracie politickými prostředky a posilování role nikým nevolených expertů, mediálních agentur a nevládních organizací. Je to velký společenský posun – k horšímu.