Magdeburg, Mannheim, Mnichov. Útoky stále rezonují. Každodenní život v Německu už není tím, čím býval

IVAN DAVID

Anabel Schunke hodnotí ve Weltwoche všední život v Německu a jeho drtivé změny:

Věděli jste, že existují bezpečnostní koncepty pro bleší trhy? Já ještě ne. Pak jsem četla o staroměstském bleším trhu v Schongau v Horním Bavorsku. Letos byl zrušen, protože pořadatelé považují riziko za příliš velké. Nepodařilo se realizovat ani bezpečnostní koncepci města. „Nemůžeme zajistit centrum města tak, jak to město požaduje,“ vysvětluje organizátor bleších trhů Günter Fiebig. S ohledem na řádění v Magdeburgu, Mnichově a Mannheimu, při nichž byli zabiti nebo zraněni chodci, reklamní sdružení Merkuru sdělilo, že nechce riskovat.

V Mnichově je ale stále dost peněz na osvětlení ramadánu.

Bleší trh v Schongau není jediná akce, která byla v posledních týdnech v Německu zrušena kvůli nesplnitelným bezpečnostním koncepcím a nezvladatelným rizikům. Jarní veletrh v Lage v okrese Lippe v Severním Porýní-Vestfálsku byl také zrušen pouhý týden před plánovaným začátkem poté, co se ukázalo, že si město nemůže dovolit náklady na bezpečnostní požadavky. Jen k zajištění příjezdu na veletrh by bylo potřeba třicet těžkých nákladních aut. Zrušení se dotýká nejen občanů, ale především showmanů, kteří si již zarezervovali noclehy a najali personál. „Mnozí,“ podle WDR, „jsou zoufalí a jsou nyní ve finanční tísni.“ Již dříve bylo zrušeno několik menších karnevalových průvodů, včetně těch v Marburgu a Kemptenu.

Kdykoli čtu novou zprávu tohoto druhu, vybaví se mi stará věta bývalého šéfa poslaneckého klubu CDU/CSU Volkera Kaudera, který v roce 2017 ohledně financování azylové politiky tvrdil: „Nikomu nebude nic odebráno.“

Samozřejmě, že každý, kdo umí počítat do tří, tenkrát věděl, že to byla velká, vykrmená lež. Podobně jako prohlášení, že teroristé se nemíchají do proudu uprchlíků nebo že žadatelé o azyl odstraní nedostatek kvalifikovaných pracovníků v Německu.

Protože se nám samozřejmě něco bere. A nejde jen o naše těžce vydělané peníze z daní, ale i o mnohem podstatnější věci. Jde o náš způsob života, naše tradice, naši kulturu, a nakonec naši svobodu. Tam, kde se bezpečnost stává pro obce nedostupnou zátěží, neexistuje již žádná svoboda. Zatímco na každý nový předražený azylový dům a každého azylového právníka zbývá ještě dost peněz, občan, který to celé platí, stále více ustupuje do pozadí. V souladu s tím se ruší nejen stále více akcí, ale také projekty, jako je Dámské noční taxi v Mnichově. Poptávka byla tak velká, že projektu na začátku roku došly peníze. Proč nyní dvě třetiny žen říkají, že se na cestě domů necítí bezpečně, zůstává záhadou, kterou, jak se zdá, nikdo nechce přijít na kloub.

Ale pro ty, kteří jsou teď smutní, že v jejich kraji už není masopustní průvod, bleší trh, jarmark či dotace taxi, jsou tu další akce, kde se o starost musí daleko méně. V Mnichově je na ramadánové osvětlení stále dost peněz, na rozdíl třeba od nočních taxíků pro ženy.

Zdá se také, že pro veřejné modlitební akce a společné půsty v německých ulicích nejsou nutné žádné speciální bezpečnostní koncepce. V této imigrační politice nejsou tedy jen poražení. Muslimští migranti, staří i noví, si očividně vedou velmi dobře, pokud jde o praktikování vlastní kultury a tradic.

Pravděpodobnost, že vás srazí auto nebo vás pobodá útočník nožem, samozřejmě závisí na typu akce, které se účastníte.

Možná by měli Němci prostě konvertovat k islámu. Nikdo se pak nebude muset starat o to, jak zorganizovat třicet kamionů, aby ochránil malý jarmark.

„Nenecháme si vzít náš způsob života,“ zní zpráva po každém teroristickém útoku. Ale ano, necháme. A z vděčnosti za to tančíme směrem k naší vlastní likvidaci na „demo proti pravici“.

FB

(14 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...