Tento případ toho říká o elektromobilech tolik, až se z toho člověku chce plakat. U jistě stále zánovního vozu se nevyplatilo opravit relativně malou škodu mimo jiné proto, že ani vysoké ceny elektrických aut zdaleka neodpovídají skutečným nákladům na výrobu.
Elektrická auta jsou velmi drahá. I přesto na nich výrobci přímo prodělávají, neboť do ceny nepromítají veškeré náklady. Proč je tedy vyrábí? A proč je tyto aktivity nepřivádí na buben? Protože celý tento nápad drží nad vodou obrovská přerozdělovací mašinérie na pozadí, která zatěžuje spalovací vozy ohromnými pokutami za emise CO2, zatímco ty elektrické považuje za absolutně čisté.
Spalovací auta také přímo uměle zdražuje, neboť jen na nich automobilky dokáží vydělat na politicky diktovanou „elektrickou revoluci”. Je to něco jako emisní povolenky – spalovací auto se dá pořád vyrobit levně, pokud ale bude mít spotřebu paliva třeba 8,2 litru benzinu na 100 km (což není žádný extrém), automobilka by za jeho prodej musela odvést EU peníze za 95 nadlimitních gramů CO2 (protože zmíněná spotřeba znamená 190 g CO2/m a současný limit je 95 g). Za každý gram se pak platí 95 euro, takže takový vůz by byl zatížen pokutou 9 025 Eur, tedy asi 222 tisíc Kč. Kdybyste Octavii ale zdražili o dalších 222 tisíc Kč, nekoupí ji nikdo.
Tak ji zdražíte o 100 tisíc, protože to trh v tomto umělém prostředí snese. A prodáte k ní jeden elektromobil, který má podle EU emise CO2 nulové. Protože se platí za flotilové emise a nikoli za emise jednotlivých aut, pak nemusíte odvádět EU ani haléř, protože 190+0/2=95 – průměr je 95 gramů CO2 na km, jste přesně na limitu. Co to ale znamená na pozadí? Že se vám vyplatí až o oněch 222 tisíc Kč uměle zlevnit onen elektromobil, protože jinak byste stejné peníze odvedli Bruselu a peníze vyhodili do kanálu, takto je investujete do vlastní produkce. A když přihodíte oněch 100 tisíc Kč (je to příklad, reálně to může být více i méně), o které je Octavie dražší, než by musela, protože trh to snesl, máte najednou 322 tisíc Kč na jakousi vnitřní dotaci jinak nekonkurenceschopného auta.
Někteří nevěří, že tomu tak je, že automobilky prodávají elektrická auta pod výrobními cenami, protože to se přece nedělá. V racionálně fungující ekonomice nikoli, v té stále více centrálně plánované z Bruselu, Pekingu a dalších míst ale ano. Důkazem budiž i případ, který se čerstvě odehrál v Číně.
Tam došlo k lehké havárii elektrického sedanu Polestar 2 od Volva, který vlastnil jistý pan Huang. Nevíme, jak byl vůz přesně starý, ale musel být zánovní, tento model se vyrábí až od roku 2020. Nestalo se nic velkého, s autem vyjel ze silnice do škarpy, což vedlo k poškození světlometů a spodku vozu. Byla to relativně malá nehoda, u spalovacího moderního auta by škoda byla odhadem opravena za 200 až 300 tisíc korun. Tady ale došlo k ohnutí hliníkového plátu chránícího baterie. Přímo s nimi se sice nic nestalo, elektromobil tedy nevzplál ani nic podobného. Jelikož byl ale onen plech ohnut směrem dovnitř, nelze dle výrobce akumulátorový paket opravit. Místo toho jediným řešením byla výměna. Jak už ovšem asi tušíte, na tu nedošlo, místo toho vůz skončil ve šrotu jako rozumně (tedy za přijatelné náklady) neopravitelný.
Důvodem je cena nového paketu baterek, u kterého již není možné manipulovat s cenami jako u celých aut – v Číně fungují velmi podobné mechanismy jako u nás. Automobilka tak účtuje reálnou cenu, která v tomto případě měla dle prvotních informací vyšplhat na neskutečných 540 tisíc yüanů (1 948 000 Kč). To zástupce značky následně popřel, dojem tím ale moc nevylepšil, právě naopak. Dle něj si totiž značka za paket účtuje „pouze“ 400 tisíc yüanů (1 443 000 Kč). Pokud vás v tuto chvíli napadá, že se pan Huang přesunul z deště pod okap, trefili jste hřebíček na hlavičku.
Oprava veškeré zbylé škody by prý vyšla na 90 tisíc CNY, tedy asi 324 tisíc Kč, tedy blízko našeho odhadu ceny opravy spalovacího vozu. Jen baterie, kterou je prý i složité vyměnit, protože jde o strukturální prvek, by ale cenu celé opravy zvýšila skoro na pětinásobek, což nemá smysl podstoupit. Polestar 2 se dvěma elektromotory a prodlouženým dojezdem se totiž v Číně celý prodává od 338 tisíc yüanů (asi 1 220 000 Kč). Pan Huang jej nicméně dokázal pořídit již za 249 tisíc yüanů (899 tisíc Kč). Ve finále tak po něm automobilka v podstatě požadovala za opravu skoro dvojnásobek pořizovací ceny, a to v podstatě jen kvůli jednomu ohnutému plechu. Majitel si tak raději pořídí jiný vůz a ten starý poslal na smetiště dějin, tady skoro i doslova.
Tento případ jen připomíná, jak uměle vytvořené jsou představy o schůdnosti rozšíření elektroaut. Jejich cena je vysoká i teď, i když je výsledkem nespočtu přerozdělovacích procesů na všech úrovních vzniku vozu od stavby továrny až po poskytování úvěrů na ni. Přesto je naprosto nereálná vedle té skutečné, však Polestar přiznal, že jen cena baterie pro vůz je vyšší, než za kolik celé auto prodává.
Po tisící prvé proto říkáme, že tohle je experiment nikoli nepodobný tomu energetickému, jehož dopady nyní začínáme pociťovat na složenkách za elektřinu. A je to jen začátek, aktuální velkoobchodní ceny jsou znovu jinde. Proč strkat hlavu do takové oprátky? Elektrická auta jsou ekonomicky a uživatelsky neschůdným řešení s velmi pochybnou ekologickou bilancí. Nakonec i tento případ zpochybňuje onen ekologický faktor – co za ohledy k přírodě je ve šrotování pár let starých vozů kvůli ohnutému plechu?
(13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Ono i to sešrotování nebude levné. Elektrické auto nemůžete jen tak hodit do lisu. Přinejmenším akumulátor musí být velmi odborně a za přísných bezpečnostních opatření demontován a rozebrán, aby mohl být recyklován. Postup se dost podobá tzv. delaboraci munice.