Marvanová a pražský primátor |

Sdílet článek:

Tento týden začal zprávou, že inflace u nás zase zrychlila. Fiktivní pozitivum tohoto sdělení vychází z toho, že v minulém měsíci inflace u nás naopak výrazně zpomalila. Obojí je nepravda. Inflace je pořád stejná, resp. v žádném případě neklesá. Co se mění, je naším statistickým úřadem vypočítávaný index spotřebitelských cen. V říjnu do něj byl započten státem vyplácený „úsporný tarif na energie“. Manipulace státu s cenami však s inflací nemá nic společného. Pořád to nechceme pochopit? Za komunismu, kdy se s cenami manipulovalo naprosto nemilosrdně, byla také inflace, ale neprojevovala se v cenovém indexu. Proto jsme my, ekonomové, mluvili o tzv. potlačené (repressed) inflaci. Nehrajme si na umělé potlačování inflace. To je „potlačován“ pouze cenový index.

Najednou se množí hlasy, že nejsou léky na dětskou chřipku. Opozice, dnes např. Andrej Babiš v Právu, kritizuje ministra zdravotnictví Válka za naprostou nepřipravenost. V tom má určitě pravdu. Tento ministr běží vždycky „za vozem“, nikoli před ním. To prokazuje už celý rok. Ale je naprosto jasné, že tento nedostatek není náhodný, je to projev zcela chybného systému zdravotnictví.

Jeden můj kanadský přítel, známý ekonom, mi včera poslal svůj článek z časopisu Financial Post, ve kterém popisuje situaci v jeho zemi. Systém zdravotní péče v Kanadě považuje za nejnákladnější a za nejhorší ze všech západních demokracií. Píše „miliony Kanaďanů nemohou najít rodinného doktora, čekací doba u specialistů je nejdelší v historii, přístup k diagnostickým zařízením je výrazně omezen, pohotovosti v nemocnicích jsou často uzavřeny.“ To je o Kanadě. Nepřipomíná to někomu něco z České republiky? Dodává, že všechna dosavadní navrhovaná opatření budou pouze zvyšovat administrativní náklady pro stát i doktory, podstatu řešit nebudou. Navrhuje privatizaci zdravotního systému. „Je čas přestat sypat peníze do zdravotního systému a je třeba investovat do vytvoření systému nového.“ Plně s ním souhlasím. Ne o Kanadě, ta je mi lhostejná, ale o České republice.

Mnohým z nás se nelíbí náš volební systém (nejen prezidentský), který vyžaduje komplikované koalice. Současná pětikoaliční vláda je extrémním produktem tohoto systému. Nejsme v tom – stejně jako se zdravotnictvím – osamoceni. Nemalé problémy mají již dlouhou dobu v Dánsku, kde byla včera poprvé po třech desetiletích sestavena většinová vláda. Tři desetiletí měli v Dánsku vládu menšinovou. Teď mají konečně většinovou, za úžasnou cenu – vládu sestaví všechny politické strany. Rozdíl mezi vládou a parlamentem zcela mizí. Opozice neexistuje. To už je jako vláda národní fronty v předcházející éře.

My, Pražané, napjatě čekáme více než tři měsíce po komunálních volbách na odchod pirátského primátora Hřiba. Už to vypadalo na menšinovou pražskou „vládu“ s podporou hnutí ANO a najednou primátor není odvolán. Největší chaotik naší polistopadové politické scény, paní Marvanová, řekla, že pro to ruku nezvedne. Ona nikdy nebyla týmový hráč. ODS vydírala už od počátku devadesátých let.