Mírová konference o Ukrajině skončila bez hmatatelného výsledku

Účastníci prvního summitu o míru na Ukrajině v závěrečném prohlášení vyzvali k návratu dětí deportovaných Ruskem a k zapojení „všech stran“ do případného mírového procesu. Základem spravedlivého míru musí být respekt k územní celistvosti zemí, uvádí dále text. Delegace z několika zemí včetně Brazílie, Mexika, Saúdské Arábie nebo Indie se k závěrečné deklaraci jednání ve Švýcarsku nepřihlásily.

„Jsme přesvědčeni, že dosažení míru vyžaduje zapojení všech stran a dialog mezi nimi,“ uvádí závěrečná deklarace většiny účastníků. „Charta Spojených národů, včetně principů respektu k územní celistvosti a svrchovanosti všech států, může a bude sloužit jako základ k dosažení komplexního, spravedlivého a trvalého míru na Ukrajině,“ pokračuje text. Ke stažení Rusů z okupovaných částí Ukrajiny přímo nevyzývá.

Podle švýcarského listu Tribune de Genéve bylo prohlášení vydané jménem 85 zemí a mezinárodních organizací, přičemž dvoudenní akce se účastnila stovka delegací. Mezi signatáři není žádný člen mezinárodní hospodářské aliance BRICS, do níž patří i Rusko. Kromě výše uvedených zemí deklaraci nepodepsaly také Spojené arabské emiráty, Thajsko, Jihoafrická republika a Indonésie.

I takto „krotký“ text odmítly podepsat státy BRICS – Indie, Brazílie, Saudské Arábie anebo Mexika? To ukazuje na stále rostoucí propast mezi státy Západu a jejich spojenci a státy BRICS. Samo Rusko vyzvalo Ukrajinu před zahájením konference k tomu, aby se stáhla ze všech území, které Rusko anektovalo, a to i těch, které zatím Ukrajina drží ve své moci.

Pokud Ursula von der Leyenová na závěr konference podle Událostí na ČT prohlásila, že Rusko se bude moci zúčastnit mírové konference za předpokladu, že uzná zásady Charty OSN, je to další známka toho, že Západ a Rusko nemají vůbec žádné styčné body ve své politice k válce na Ukrajině. Státy BRICS navíc Rusko nepřímo podpořily tím, že závěrečnou deklaraci nepodepsaly. Byly sice v sále, ale Západ jim nenabídl nic z toho, co požadovaly a krásné formulace téměř nikoho neurážející stejně k podpisu zemí BRICS nevedly.

Situace je tedy taková, že Rusko bude dál Ukrajinu systematicky devastovat. Pokud si čtenář dá tu práci a seznámí se se všemi informacemi i z našeho tisku a médií, nemůže dojít k jinému závěru. Rusko zničilo významné tepelné elektrárny a Ukrajina je nyní závislá na dodávkách z EU. Útoky na rozvody vody a elektřiny zničily napojení stovek tisíc Ukrajinců od dodávek pitné vody. Ukrajina má slíbené dodávky munice a zbraní za desítky miliard dolarů. Na papíře se o Ukrajinu Západ stará dobře. A přesto lze důvodně pochybovat například o „milníku“ v případě smlouvy mezi USA a Ukrajinou.

Smlouva podepsaná na okraji summitu skupiny G7 v italském Fasanu obsahuje slib dlouhodobého výcviku ukrajinské armády, koordinaci dalších dodávek západních zbraní, pomoc při budování obranného průmyslu schopného uspokojit potřeby fronty, zpravodajskou podporu a závazek, že v případě další ruské agrese se nejvyšší představitelé obou zemí do 24 hodin sejdou ke konzultacím. Zelenskyj po podpisu hovořil o historickém dni a nejdůležitější bezpečnostní dohodě od začátku války. Zajímavější je ovšem to, co všechno ve smlouvě není. V dokumentu nejsou zakotveny dodávky konkrétních zbraní, nezaručuje ani minimální výši vojenské pomoci a už vůbec neslibuje budoucí nasazení amerických vojáků na Ukrajině – byť v podobě poradců či instruktorů, jak o tom občas bájí Emmanuel Macron…Podle komentátorů je jedenadvacetistránkový dokument především projevem Bidenovy snahy prezentovat se před volebním soubojem s Trumpem jako nezpochybnitelný vůdce Západu. A pro Kyjev je to cena útěchy za to, že necelý měsíc před aliančním summitem ve Washingtonu dal jasně najevo, že Ukrajinu v NATO nechce.

Mezitím vyšla na veřejnost ve známost smlouva, která byla mezi Ruskem a Ukrajinou připravena k podpisu kolem poloviny dubna 2022 a kterou Ukrajina odmítla. Vybírám pět hlavních bodů:

1. Stav Krymu

Strany se dohodly na vyloučení Krymu ze smlouvy a ponechání jej pod ruskou okupací, ale bez toho, že by anexi Ukrajina uznala. Status Krymu měl být určen do 10 nebo 15 let s tím, že Ukrajina slíbila, že se nebude snažit poloostrov získat zpět silou.

2. Ukrajina měla uznat nezávislost Luhanska a Doněcka

„Ukrajina uznává nezávislost Doněcké lidové republiky a Luganské lidové republiky v rámci administrativních hranic bývalé Doněcké a Luganské oblasti Ukrajiny a v souvislosti s tím zavádí komplexní změny národní legislativy.“

3. Ukrajina se stává neutrálním státem

Ukrajina neměla uzavírat vojenské aliance, ani budovat vojenské základny a rozmisťovat vojenské kontingenty na svém území. Země by přitom mohla vstoupit do EU. „Strany této smlouvy sdílejí názor, že status Ukrajiny jako trvale neutrálního státu, s přihlédnutím k ustanovením této smlouvy, je slučitelný s možným členstvím Ukrajiny v Evropské unii.“

4. Záruky pro Ukrajinu

Ukrajina chtěla, aby její smluvní spojenci byli povinni v případě dalšího útoku zasáhnout „…uzavřením vzdušného prostoru nad Ukrajinou, poskytnutím potřebných zbraní a použitím vojenských sil k obnovení a následnému udržení bezpečnosti Ukrajiny jako trvale neutrálního státu.“ Možnými ručitelskými státy měly být Velká Británie, Čína, Rusko, USA, Francie, Turecko, Německo, Kanada, Itálie, Polsko a Izrael.

Ohledně záruk tady však vznikly vážné neshody. Rusko zahrnulo klauzuli požadující, aby všechny ručitelské státy, včetně Ruska schválily odvetná opatření v případě útoku na Ukrajinu.

„Ručitelské státy a Ukrajina se dohodly, že v případě ozbrojeného útoku na Ukrajinu každý z garantujících států… na základě rozhodnutí, na kterém se dohodnou všechny garantující státy, poskytne… pomoc Ukrajině, jako trvale neutrálnímu státu, který byl napaden…“ Moskva by v podstatě mohla znovu napadnout Ukrajinu a pak vetovat jakoukoli vojenskou intervenci jménem Ukrajiny.

5. Rusko požadovalo, aby Ukrajina ustanovila ruštinu úředním jazykem

„Ukrajina musí do 30 (třiceti) dnů po podpisu této dohody odstranit veškerá omezení týkající se používání ruského jazyka na jakémkoli místě v souladu s dodatkem 2.

Po dvou letech trvání ruské agrese proti Ukrajině jde Rusko mnohem dál. Krym už bude navždy ruský, k tomu další čtyři „republiky“, které Rusko již anektovalo s požadavkem, aby se ukrajinská armáda stáhla z těch částí, které ještě Rusko nedobylo. To jsou podmínky Ruska přednesené Vladimirem Putinem před zahájením mírové konference. Olaf Scholz se nechal slyšet, že to Putin „nemyslí vážně“. Ale on to myslí setsakramentsky vážně, pane Scholzi. Přesně tak, jak Scholz vážně tvrdí, že Německo nepošle Ukrajině zbraně dlouhého doletu.

Podle českého prezidenta Petra Pavla skončila konference s větším úspěchem, než očekával. Nicméně, protože Rusko nesplní ani jeden z velice kulantních požadavků závěrečného prohlášení konference, je zřejmé, že Ukrajina bude dál devastována ruskou armádou. To může být dalším důvodem k tomu, aby ukrajinští emigranti ve státech EU stále více váhali se svým návratem do zdevastované země. Tragédie jednoho evropského národa tak bude pokračovat.