Moc bezradných

Kde jsou ty časy, kdy se dalo přemítat o moci bezmocných. Dneska už jsme mnohem dál. K moci se dostali bezradní.

Fialova vláda bývá obviňována ze všeho možného. Nejčastěji z toho, že zrazuje zájmy země, slouží bůhví komu a nebere ohled na své voliče. Je ovšem možné, že tyto odsudky jsou až příliš příkré a že problém současné vlády spočívá v něčem zcela jiném. Projdeme-li ve stručnosti některé z problémů, které jsou v popředí zájmu veřejnosti, zjišťujeme, že všechny mají jedno společné. Spojuje je nehraná a zcela upřímná naprostá bezradnost, se kterou jim naše vláda už rok trpně přihlíží.

To, co bývá označováno za pandemii covidu, bylo zatím k této vládě neobyčejně milosrdné. Nákaza se projevovala zpravidla lehčími formami, takže nikomu nevadilo, že ji ministr zdravotnictví víceméně ignoroval. Pokud se situace změní, nasadí si bezradnost, která panuje na místech nejvyšších, patrně čínskou masku: Kdo se má nakazit, ten se nakazí, kdo má umřít, ten umře. Specificky českou bude jen ministrova rada – nebát se obvolat v případě urgentní potřeby třeba i stovku lékáren.

K hlavním problémům uplynulého roku bezpochyby patřil enormní nárůst cen energií. Blížící se zima vyvolávala vážné obavy už v letních měsících. Opožděné opatření vlády v podobě zastropování cen pro domácnosti a firmy umožnilo vydávat dvou či trojnásobný vzestup cen energií za úspěch oproti vzestupu třeba sedminásobnému. Zde vyšel velkoryse vstříc vládní bezradnosti vývoj počasí, díky kterému je na dalších pár týdnů krize zažehnána. Právě za mírnou zimu si může naše politická reprezentace připsat zatím nejvíce kladných bodů.

Pak tady máme problém inflace, který bohužel ani vlídné počasí zatím nevyřešilo. Naštěstí pro vládu řeší naopak inflace svým dílem její další neschopnost, a sice neschopnost alespoň zpomalit deficit státního rozpočtu a zadlužování státu. Přesun zvýhodnění od střadatelů ke dlužníkům znamená, že naše vláda vyhrává další drobnou bitvu na cestě ke konečnému Pyrrhovu vítězství. Zbývá ještě svést několik drobných půtek v podobě daňových změn, do tohoto minového pole se však nikomu zatím příliš nechce.

Křivdili bychom vládním politikům, pokud bychom je podezírali z toho, že si svoji bezradnost neuvědomují. Vnímají ji velmi ostře a snaží se věc řešit. Jak jinak si vysvětlit například zrušení míst odborných náměstků ministrů a jejich nahrazení náměstky politickými? Přítomnost lidí, kteří by si snad díky své odbornosti mohli vědět rady, musela být silně deprimující pro ostatní vládní činitele. Nahrazení odborníků známými a známými známých zvýší psychický komfort těch, kdo v čele státu rozhodují. Pouhé zvyšování komfortu materiálního v podobě skokového nárůstu platů a odměn je jen polovičaté, chybí-li uklidňující pocit, že jste mezi svými.

Dostáváme se k zahraničněpolitickým aspektům bezradnosti. Jejich symbolem se stalo české předsednictví Evropské unie. Byli jsme za ně pochváleni prakticky od všech těch, kteří také nevědí kudy kam. Absence jakékoliv představy o řešení má v této rovině podobu nekonečného cizelování kompromisů. Bohužel žádný z dosavadních kompromisů nezbrzdil příliv ilegální migrace, žádný  nesnížil odliv peněz do daňových rájů, žádný nepomohl zmírnit nárůst nerovností v rámci každé ze zemí Evropské unie.

Ovšem čím větší tlak na hledání kompromisů dovnitř EU, tím razantnější odmítání jakýchkoliv kompromisů směrem navenek. A tak Evropě žalostně chybí plán pro případ, že Rusko nebude na Ukrajině bezpodmínečně kapitulovat. Nemá ovšem přitom ani možnost Rusko k takové kapitulaci donutit. Proč tolik chvály z Bruselu do Prahy? Snad jedině za to, že si tam s tím taky nevědí rady.

Evropa si však dokáže až k nesnesení zkomplikovat život i bez Ruska. Výkladní skříní její bezradnosti se stal Green Deal. Ještě se nezjistilo, zda a jak bude fungovat formálně dohodnutý kompromis ohledně stropu cen energií, a už se rozhodlo, že se energie zdraží zpřísněním v oblasti emisních povolenek. Ještě se neukázalo, zda a nakolik budou fungovat předepisované úspory elektřiny, a už se rozhodlo o přesunu dopravy na elektromobilitu. Evropa činí opatření, která povedou k útlumu spotřebního průmyslu, a zároveň její členské země prudce navyšují investice do průmyslové výroby zbraní.  Započte Evropská komise do plánované uhlíkové stopy i dým z válečných požárů?

Nebude žádná náhoda, že bruselská administrativa i česká vláda jsou srovnatelně aktivní ve snaze bojovat proti dezinformacím. Tam i u nás si za to vysloužili obviňování z toho, že chtějí omezovat lidskou svobodu, svobodu slova, volnost vyjadřovat svůj vlastní názor. Možná i zde jsou odsudky až příliš příkré a problém spočívá v něčem jiném. Co když je celý ten boj proti dezinformacím jen projevem rezignace mocných nad tím, že tolik lidí jejich bezradnost už prohlédlo?

Jan Keller, CA

(19 votes, average: 4,79 out of 5)

Loading...