Může být svoboda slova anonymní?

Při nedávné televizní debatě prohlásila kandidátka na amerického prezidenta Nikki Haley, že by v případě svého zvolení požadovala, aby byla povinně ověřována identita všech přispěvovatelů na sociálních sítích. Jedná se podle ní o otázku národní bezpečnosti. Poté, co byla kritizována, svoje stanovisko zmírnila.

Jak podobné případy řešili v minulosti?

Anonymitou svobody slova se zabýval americký Nejvyšší soud opakovaně. Nejznámější jsou dva případy.

Rok 1960: soudní spor známý jako Talley v. California

V Kalifornii platí zákon, podle kterého musí každý distributor na letáku uvést, kdo za něj zodpovídá. Manuel Talley rozdával lidem na ulici letáky, ve kterých vyzýval k bojkotu obchodů, které nanabízely černochům a hispáncům rovné pracovní příležitosti. Místní soud mu napařil pokutu ve výši 10 dolarů. Případ nakonec řešil Nejvyšší soud. Pokutu zrušil a prohlásil zákaz anonymních letáků za protiústavní. V rozsudku uvedl:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky a zvýraznění autor.

Anonymita chrání rebely

Pamflety a letáky byly historickými zbraněmi při obraně svobody. Anonymní tiskoviny hrály důležitou roli v pokroku lidstva. Pronásledované skupiny mohly v minulosti kritizovat tyranské zákony buď anonymně, nebo vůbec. Přísné zákony pro tiskaře v Anglii, které platily i v amerických koloniích, vyžadovaly identitu tiskaře a autora díla proto, aby zabránily distribuci tiskovin, které byly kritické k vládě. Před vyhlášením nezávislosti museli američtí patrioti často vydávat svá díla v anonymitě, aby se vyhli pronásledování ze strany anglických soudů.

I listy federalistů, které sehrály klíčovou úlohu při diskuzi o podobě americké ústavy, byly psány pod fiktivními jmény. Je zřejmé, že anonymita někdy posloužila konstruktivním účelům.

Stát v tomto případě namítá, že zákaz anonymity má zabránit podvodům, obscénním výrazům nebo pomluvám.

Ale existují jiné způsoby, jak toho dosáhnout bez nutnosti omezovat svobodu slova.

Politická řeč zasluhuje nejvyšší ochranu

Rok 1995: soudní spor McIntyre v. Ohio Elections

V tomto případě rozdávala nespokojená žena letáky, ve kterých kritizovala nově navrhovaný poplatek v místní škole. Na letáku chyběly údaje o autorovi kampaně, což porušovalo místní nařízení o distribuci politických letáků. Žena dostala od místních úřadů pokutu, kterou soudy nižší instance potvrdily. Nejvyšší soud rozhodl stejně jako v předchozím případě ve prospěch ženy, ale jedna pasáž jeho rozsudku si zasluhuje pozornost:

V zemi, kde jsou lidé svéprávní, je možnost občanů rozhodovat se o politických záležitostech klíčová, neboť ti, kteří budou zvoleni, budou ovlivňovat cestu, po které se národ vydá. Žádná řeč si nezasluhuje větší ochrany než řeč paní McIntyre v tomto případě. V případě letáku, který napíše soukromý občan, není jeho identita pro čtenáře důležitá pro to, aby posoudil obsah letáku. Nejlepším testem pravdy je schopnost prosadit se v konkurenci jiných názorů.

Nepodceňujte obyčejného člověka. Lidé jsou dostatečně inteligentní na to, aby posoudili sdělení od anonymního autora. Oni vidí, že je to anonymní. Posoudí anonymitu stejně jako obsah sdělení, pokud je jim dovoleno si sdělení přečít, a to jim musí být povoleno.

A pak až to udělají, je to na nich, aby se rozhodli, co je odpovědné, co má nějakou hodnotu a co je pravda.

Na závěr

Pozn. autora:

Podceňování obyčejného člověka je klíčovou charakteristikou progresivních demokracií. On není schopen se sám správně rozhodnout, nepozná pravdu. Nemá vzdělání, nerozumí tomu nebo mu prostě jen chybí správný rozhled.

Navíc ten obyčejný člověk neobstojí v diskuzi s lidmi, kteří budou za něj rozhodovat, co si ještě může díky nedostatečnému rozhledu přečíst. Ludwig von Mises k tomu napsal:

Ve všech těchto diskuzích mají profesionální intelektuálové výhodu oproti běžnému člověku. Ačkoliv nejsou nezbytně experty a mnohdy nejsou chytřejší než amatéři, užívají si výhod své intelektuální specializace. Jejich argumentační techniky a trénink je lepší. Do diskuze přicházejí uvolnění, neboť jejich mysl není unavena po celodenní práci, jako je tomu u amatérů.

Tolik Ludwig von Mises.

Neboli někdo, kdo celý den pracuje ve fabrice, nezní tak dobře jako ten, kdo má čas v pracovní době rozjímat u kafe. A proto ten druhý bude za prvního rozhodovat, co si ještě může přečíst, a bude vybrán nebo placen tím, jenž by mohl být lidmi kritizován. Historie dává nekonečně mnoho příkladů, jak to asi dopadne.

A svéprávní lidé, má-li být použít termín z textu rozsudku, jsou dobří jen na to, aby to celé zaplatili.