Naše nepopulistická vláda

Současná vláda pěti koaličních stran označuje všechny ostatní strany a hnutí za populistické. O tomto slově se ve Wikipedii mimo jiné dočteme: „Termín populistický či populista se v češtině používá také v pejorativním významu, ve kterém se termínem populista míní člověk prosazující údajně rychlá a líbivá, ale těžko uskutečnitelná a často až škodlivá řešení na složité socio-ekonomické problémy. Taková nálepka se však vymyká tomu, jak je populismus definovaný v odborné literatuře.“

Ponechme nyní stranou, že vláda, v jejímž čele stojí politolog, používá výraz „populismus“ jako hanlivou nálepku, nikoliv jako termín definovaný v odborné literatuře. O úrovni odbornosti ministrů (včetně toho prvního) tento článek nepojednává. Zajímavější jsou jiné souvislosti.

Jak všichni dobře víme, demokracie je vláda lidu. Demokratické strany by tedy měly, alespoň podle teorie, vůli lidu prosazovat. Problém je, že pokud by se o to snažily a vůli lidu by skutečně chtěly hájit, někdo by je mohl prohlásit za populistické. Je pravda, že současným vládním stranám se populismus v tomto smyslu vytýkat rozhodně nedá. Chovají se tak, jako kdyby o vůli, či dokonce zájmech lidu nechtěly vědět vůbec nic.

Jen stěží může být zájmem lidu život v podmínkách, kdy ceny všeho prudce rostou a inflace sráží každým měsícem zase o něco níže životní úroveň. Podle vládních politiků je hlavním viníkem inflace lid, který má k dispozici příliš mnoho peněz. Jediné, co proti moru inflace mohou ti, kdo nám vládnou, udělat, je, že zase o něco zvýší příjmy aspoň sami sobě.

Dále můžeme předpokládat, že lidu by se třeba líbilo, pokud by byl v lékárnách dostatek léků. Lid má navíc takovou povahu, že nechce za potřebné medikamenty nechat polovinu výplaty. Nepopulistická vláda na to může reagovat jedině tím, že celé sady léčiv lidem odepře a to, co jim ponechá, přesune do vyšší sazby DPH.

Lid má tendenci preferovat rozumné ceny alespoň u základních potravin. Na tuto choutku mají vládní politici také jednoduchý recept. Ministr zemědělství lidem poradí, aby chodili do obchodu jen v době výhodných slev, a poradce premiéra jim doporučí, aby své rozmary ohledně základních životních potravin jezdili uspokojovat do sousedních zemí.

Další slabostí lidu je, že by byl rád, pokud by jeho děti byly vzdělané. Nepopulistická vláda nemůže ustoupit ani v tomto bodě. A tak dostat se na střední školu začíná být velká věda. Nikdo z expertů totiž nemohl ani ve snu předpokládat, že silnější populační ročníky zaberou v učebnách více lavic. Řešení se hledá obtížně, jisté je jen to, že za čtyři roky se bude stejné překvapení opakovat u škol vysokých. Můžeme jen prognózovat, že pokud bude ministr školství obměňován tak dynamicky jako doposud, nabídla by strana STAN v příštích čtyřech letech na tento post dalších sedm až osm vynikajících expertů.

Dalo by se dlouho pokračovat. Všechno to začalo šíleně drahými energiemi. Populisté by se snažili cenu energií snížit, aby se lidu zalíbili. Politici nepopulističtí jsou i v této věci zásadoví. Občanům se nepodbízejí, nechají je platit část přemrštěných cen přímo, druhou část uhradí prodejcům z daní od lidu vybraných. Zvýší tím sice zase o něco zadlužení státu, ale to nijak nevadí, protože lid to stejně zaplatí i s úroky. Beztak je mezi lidmi zbytečně mnoho peněz, což víme zcela nepochybně z toho, že roztočili inflaci.

Skutečně demokratické strany rozpoznáme tedy zcela bezpečně. Vládu lidu uskutečňují takovým způsobem, aby je nikdo nemohl podezírat z toho, že se snad lidem podbízejí. Sesílají na lid jednu ránu za druhou, snaží se mu život co nejvíce zkomplikovat, a nakonec ho ještě nechají všechny ty patálie z vlastní kapsy zaplatit. Určitě to nedělají ze zlé vůle. Musejí se tak chovat, pokud nechtějí, aby i jim někdo nadával do populistů.