Největší dezinformátoři historie

Sedm let na okraji vědy

Po objevu mikroorganismů v 17. století a zjištění Louise Pasteura, že právě mikroorganismy mohou být původci řady nemocí, se vědci pustili do hledání původce malárie. Původní teorie tvrdila, že malárii způsobuje nezdravý a vlhký vzduch, jak ostatně napovídá i název nemoci odvozený od slova „mal aria”, tedy špatný vzduch.

Vědecká obec dospěla k závěru, že nemoc způsobuje mikroorganismus izolovaný z vody, který při pokusech na králících způsoboval stejné příznaky jako malárie. Nicméně v roce 1880 prezentoval francouzský armádní lékař A. Laveran svoji teorii, že malárii způsobuje parazit plasmodium, a předložil ctěnému vědeckému plénu svůj pečlivě zdokumentovaný výzkum prováděný na nemocných francouzských vojácích. Nikoho nepřesvědčil. Největší odborník té doby, německý mikrobiolog Robert Koch, měl údajně prohlásit, že závěrům Laverana může věřit jen naprostý idiot.

Teprve o sedm let později se A. Laveranovi podařilo přesvědčit své kolegy, že má pravdu. A dalších 18 let trvalo, než se vědecká obec shodla na tom, že nemoc přenáší komáři, i když v Africe to domorodci říkali celou dobu.

Odvážil se ignorovat zažité vědecké pravdy

William Harvey se narodil na konci 16. století v Anglii. Byl prvním člověkem, který správně popsal cirkulaci krve v lidském těle a ukázal, že cévy a žíly tvoří uzavřený okruh, který začíná a končí v srdci. Ke svým závěrům dospěl proto, že se odvážil ignorovat tehdejší medicínské knihy a dával přednost vlastním pozorováním.

V 17. století byly představy o cirkulaci krve v lidském těle postaveny na knihách řeckého lékaře Galéna ze 2. století našeho letopočtu. Podle jeho teorie se krev tvořila v játrech z přijatého jídla a odtud byla distribuována do celého těla, kde se šířila podobně jako příliv a odliv.

W. Harvey se ve své knize „De Motu Cordis”, O pohybu srdce, odvážil Galenovu teorii označit za chybnou. Se zlou se potázal. Řada lékařů jeho závěry tvrdě kritizovala, neboť v té době praktikovali populární léčebnou metodu pouštění žilou, která byla postavena na Galenově teorii. Lékařská praxe samotného W. Harveyho kritikou kolegů výrazně utrpěla. Nicméně pokračoval ve vědecké práci.

Trvalo téměř dvě desítky let, než byla jeho teorie plně akceptována.

Do konce života dezinformátorem

Narodil se v Budapešti a působil jako lékař ve Vídni, kde se si všiml, že nemocnost rodiček je mnohem vyšší na oddělení, kde působí studenti medicíny. Přes značný odpor svého šéfa, který byl stejně jako řada jeho kolegů přesvědčen, že se jedná o neřešitelný problém, se rozhodl zkoumat příčiny vyšší úmrtnosti.

Po smrti svého kolegy na infekci poté, co se při pitvě řízl skalpelem, dospěl k závěru, že horečku omladnic šíří samotní lékaři na svých rukou a že důkladná hygiena by měla výskyt choroby omezit. Nařídil proto, aby si studenti a lékaři myli ruce v dezinfekčním chlorovém roztoku před každým vyšetřením matek. Mortalita klesla ze závratných téměř 20% na méně než 2%.

V roce 1855 byl jmenován profesorem v Budapešti a jeho metody byly zavedeny ve všech maďarských regionech. Ve Vídni zůstal neoblíben. Editor místního lékařského magazínu napsal, že je na čase skoncovat s jeho nesmysly o mytí rukou.

V roce 1861 publikoval svoji klíčovou práci o profylaktických opatřeních a zaslal ji významným autoritám v oboru. Reakce byla většinou negativní. Na konferenci německých lékařů ji většina přítomných zamítla. Za svého života se mu nedostalo uznání a Ignaz Semmelweis zemřel v roce 1865.

Teprve po jeho smrti byla jeho práce akceptována širokou medicínskou veřejností a zakladatel antiseptického vedení chirurgických zákroků, anglický lékař J. Lister, o I. Semmelweisovi prohlásil, že k němu chová hluboký obdiv.

Semmelweisův reflex

V časopise World Neurosurgery vyšel před několika lety článek s názvem Semmelweisův reflex. Semmelweisův reflex je v něm definován jako tendence odmítnout nové důkazy nebo nové poznatky, protože odporují zažitým normám nebo přesvědčením.

Pozn. autora: Rozmohl se nám tady takový nešvar. Semmelweisův reflex.