Nelehké rozhodování amerického soudu o prezidentské imunitě

Úřadující americký prezident má během výkonu své funkce imunitu proti civilním žalobám o náhradu škody. Stejnou imunitu požívají i zákonodárci.

Kompletní zdroj informací na konci článku.

Názor na prezidentskou imunitu se postupně vyvíjel. První spor řešil Nejvyšší soud po občanské válce v druhé polovině minulého století. Tehdejšího prezidenta Andrew Johnsona žaloval jižanský stát Mississippi za uplatňování zákona o vojenské správě v bývalých jižanských státech. Soud rozhodl, že prezident nemůže být žalován za výkon své funkce.

Riziko pro fungování vlády

V dalším rozhodnutí z éry prezidenta Nixona potvrdil soud prezidentovu absolutní imunitu proti žalobám o náhrady škody. Uvedl, že prezident je neustále pod dohledem Kongresu, který má k dispozici proces impeachmentu, jenž slouží právě k odvolání prezidenta v případě „zrady, úplatkářství nebo jiných vážných zločinů a přestupků”.

V odůvodnění rozsudku soud doslova uvedl: „Mimořádný význam prezidentových povinností a narušování výkonu jeho funkce tím, že by se musel zabývat soukromými žalobami, by vyvolávalo specifická rizika pro efektivní fungování vlády.”

Clintonovy eskapády

Prezident je nicméně odpovědný za činy, kterých se dopustil před nástupem do funkce. Tak rozhodl Nejvyšší soud, když se zabýval kauzou sexuálního obtěžování Billa Clintona. Paula Johnsonová tvrdila, že ji Bill Clinton ještě jako guvernér Arkansasu sexuálně obtěžoval, a podala na něj žalobu, když byl ve funkci prezidenta USA. Soud potvrdil, že žaloba možná je, ale přiznal Billu Clintonovi dočasnou imunitu po dobu výkonu funkce prezidenta.

Křivé svědectví Billa Clintona v případu Pauly Johnsonové, během kterého tvrdil, že s Monikou Lewinski nic neměl, nakonec vedlo k tomu, že byl obviněn formálně v procesu impeachmentu. Hlasováním v Senátu byl následně zbaven viny, neboť pro jeho odvolání z funkce nehlasovala potřebná dvoutřetinová většina.

Žaloba proti Trumpovi

Státní zástupce ve státě Washington D.C. Jack Smith zažaloval Donalda Trumpa za to, že se snažil zvrátit výsledek voleb v roce 2020. Žalobu podal v srpnu roku 2023. Trumpovi právníci podali odvolání s tím, že prezident požívá imunity za činy provedené při výkonu funkce prezidenta.

Státní zástupce Jack Smith požádal Nejvyšší soud již v prosinci loňského roku, aby nečekal na rozhodnutí soudů nižší instance a rozhodl o imunitě v předstihu. Nejvyšší soud to tehdy odmítl. Případem se začal zabývat až tento měsíc, neboť soudy nižšího stupně mezitím rozhodly, že prezident imunitu nemá.

Média hlavního proudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu reagovala velmi negativně, neboť podle jejich názoru pomáhá Donaldu Trumpovi. Bez ohledu na to, jak Nejvyšší soud posoudí otázku imunity, dojde ke zpoždění a rozsudek v procesu Jacka Smithe zřejmě nepadne do listopadových voleb.

Neexistuje precedent

Žádný z amerických prezidentů dosud nebyl trestně stíhán ani během výkonu funkce, ani po ukončení prezidentského období. Otázku trestního stíhání prezidenta nejvyšší soudní instance v zemi nikdy neřešila a názory se různí.

V roce 1974 po aféře Watergate odstoupil z funkce prezident Richard Nixon. V průběhu vyšetřování aféry Watergate připravilo ministerstvo spravedlnosti memorandum, ve kterém dospělo k závěru, že trestní stíhání prezidenta ve funkci je v rozporu s americkou Ústavou. Oslabení hlavy státu, která má odpovědnost za jeho řízení, trestním stíháním znamená vážné ochromení funkce státu v zahraničních i domácích záležitostech.

Poté, co soud rozhodl v kauze Pauly Johnsonové a Billa Clintona, upravilo ministerstvo dřívější memorandum, ale potvrdilo svoje stanovisko, že trestní stíhání prezidenta ve funkci je nepřípustné.

Nelehké rozhodování

Podle argumentů zastánců široce pojaté prezidentské imunity otevírá její zrušení stavidla pro příval stranických žalob, vydírání prezidenta ve funkci a chaos při výkonu funkce s významným dopadem na fungování státu. Dopustí-li se prezident „vážných zločinů nebo přestupků”, je zde ústavní institut impeachmentu, který slouží právě k odvolání prezidenta.

Podle právního zástupce Donalda Trumpa způsobí „neustálá hrozba žaloby”, že prezident se „bude bát udělat důležité rozhodnutí” zejména v okamžiku, kdy by měl být „odvážný”.

Nemá-li prezident imunitu za činy, kterých se dopustil během výkonu funkce, mohl by být například Barack Obama obžalován za to, že nařídil zabít amerického občana bez jakéhokoli procesu. V roce 2013 přiznala jeho vláda, že zabila čtyři americké občany včetně nezletilé osoby útokem z dronu a útok byl proveden mimo bojovou zónu v Iráku a Afghánistánu. Jednalo se o americké občany arabského původu, ale pouze jedna ze čtyř zabitých osob byla „cílem”. Obamova administrativa se bránila dopisem, ve kterém uvedla, že rozhodnutí o smrtelném útoku bylo posouzeno z právního hlediska nejvyššími místy.

Japonci do lágru

Během aktuálního slyšení u soudu bylo diskutováno Obamovo zabíjení drony bez soudu nebo násilné uvěznění více než 120 tisíc amerických občanů japonského původu v 75 internačních táborech, které nařídil prezident Franklin Roosevelt během druhé světové války. O čtyřicet let později se prezident Reagan za internaci omluvil a oficiálně uznal, že uvěznění bylo důsledkem „válečné hysterie a selhání politického vedení”.

Právní posudky

Soudci se právníků obou stran dotazovali na význam právního posudku pro prezidentskou imunitu.

Soudce: „Pokud prezident dostane od svého ministra spravedlnosti stanovisko, že něco je v souladu se zákonem, znamená to pro něj, že za svůj čin není odpovědný?”

Obhájce: „Ano.”

Soudce: „Neznamená to potom, že prezident bude mít motivaci vybrat si ministra, který mu právně posvětí, že může dělat cokoli, co se mu zamane?”

Další komplikace

Dlouhá diskuze byla u soudu vedena na téma, zda existuje rozdíl mezi činy, které prezident vykoná během svého výkonu funkce jako prezident, nebo jako soukromá osoba. Pokud by se měla imunita vztahovat pouze na činy, které prezident vykoná z titulu své funkce, bude velice složité definovat, které jeho činy jsou ještě „oficiální” a které už „soukromé”.

Soud si je vědom toho, že rozhodnutí bude mít dalekosáhlé dopady na výkon prezidentské funkce. Na jedné straně může v budoucnosti vyvolat politicky motivované žaloby, neboť „historie říká, že se tak bude dít”. Proti tomu stojí názor liberální soudkyně, že neomezená imunita může budoucí prezidenty motivovat k tomu, aby páchali kriminální činy.

Rozhodnutí soudu by mělo padnout nejpozději do konce června. Američtí komentátoři se domnívají, že soud se přikloní k nějaké variantě imunity i nad rámec civilních žalob.