PETR PROKOPEC
Smysl některých lidí pro realitu je fascinující. Dotace lezly Němcům krkem, neboť znamenaly, že obyčejní lidé platí hrstce bohatších Němců nová auta. Samotné protežování elektromobility pak posílá tamní automobilový průmysl do kolen. Pokus CSU vyhrát volby slibem návratu tohoto nápadu tedy zavání sebevražednými sklony.
Elektromobil někteří považují za nejlepší auto, jaké si mohou koupit. Pokud došli k tomuto závěru po zralé úvaze, je to jejich věc a nemáme důvod jim to rozmlouvat, každý má své specifické preference. Problémem ovšem je, že elektromobilita dlouhodobě není spojena s uvažováním typu: „Koupil jsem si auto, jaké mi vyhovuje, a vy můžete v klidu udělat to samé. Typickým pohledem zastánce elektrické mobility je: „Pořídil jsem si elektrické auto a ty si koupíš taky!”
Něco takového považujeme za neuvěřitelně nestoudné a bráníme se tomu od prvního dne, kdy někdo s podobnými nápady přišel. Volná soutěž idejí byla zašlapána, diskuze na toto téma potlačeny a trh ohnut ve prospěch jediné možné cesty. Jako by to nestačilo, nesmlouvavé přerozdělovací mechanismy mají veškeré alternativy postupně vymýtit. A kdyby to náhodou někomu nepřišlo jako dostatečně jasné gesto bičem, s rokem 2035 má přijít faktický poslední hřebíček do rakve v podobě ještě přímějšího zákazu byť jen okrajového prodeje téměř čehokoli jiného.
To je neuvěřitelný diktát a k čemu vlastně? Z hlediska boje proti emisím CO2 jde o relativně velmi okrajovou záležitost, která ale má mohutné negativní ekonomické dopady. Už teď se ukazuje, jak složité je udržet celou tu přerozdělovací mašinérii při životě, aniž by vedla k tomu, že by se elektromobily na trhu – anebo na tom, co z něj zbylo – výrazně prosadily. Devastuje to celý evropský automobilový průmysl jako odvětví a soustavně to ztrácí podporu veřejnosti. Ta zejména na „poslední přerozdělovací metě”, tedy přímých prodejních dotacích, vidí, jak jsou tím jen z peněz obyčejných lidí, kteří si už z nových aut nemohou koupit obvykle nic, podporovány nákupy drahých nových elektromobilů bohatými lidmi, kteří by si je mohli dovolit i bez nich.
Je tedy opravdu jen málo faktických argumentů, které by kohokoli soudného mohly přivést k tomu, že by další podpora či návrat dotací byly dobrým nápadem vedoucím ať už k obecnému blahu, nebo aspoň získání politických bodů. Zelení a socialističtí politici ale mezi ty soudné dost často nepatří.
Jedním z takových je zjevně i Markus Söder, šéf německých socialistů (CSU). Ten podle Focusu nyní oznámil, že pokud se v únoru po předčasných stranách on a jeho spolustraníci znovu ujmou moci, pak znovu dojde na velkorysé státní dotace. Spojené logicky budou jen s elektromobily, přičemž stažení vládní ruky bere Söder za velké pochybení, které „musí být napraveno tak rychle, jak jen je to možné“.
„Z toho důvodu již sestavujeme automobilový plán, jak budeme po volbách jednat. Potřebujeme novou podporu elektomobility, rychlou expanzi dobíjecí struktury a příchod nižších cen spojených s elektřinou potřebnou k dobití těchto aut,“ uvedl dále lídr CSU s tím, že očekávat lze také daňové zvýhodnění bateriového pohonu. Jinými slovy tedy Söder plánuje totéž, co tu už jednou bylo – další umocnění pokřivení trhu, které ani v nejmenším nemůže Německo vyvézt z krize, do které jej právě soustavné pokřivování trhu dostalo.
V tomto kontextu se ostatně jeho další slova zdají být doslova výsměchem. Söder totiž o automobilové branži mluví jako o páteři ekonomiky, která zaměstnává miliony lidí a generuje miliardové příjmy. Jenže takovým průmyslem byla výroba aut již v době, kdy politici poprvé začali na plošnou elektromobilitu tlačit. Po utracení obrovských peněz, které sebrali daňovým poplatníkům, ovšem jen dosáhli toho, že bateriový pohon si pořídila hrstka bohatších lidí.
Může nové kolo dotací něco změnit? Snad jen to, že propad hodnoty stávajících elektromobilů bude ještě větší, neboť když budete nakupovat znovu i s lokální podporou, logicky zaplatíte méně. A trh s ojetinami to zohlední. Tedy pokud na něm někdo vůbec bude, neboť i přes obrovský propad cen o elektromobily z druhé ruky není větší zájem.
Lídr CSU tedy jen hodlá dělat pouze to jediné, co socialisté umí – tedy rozhazovat cizí peníze, povětšinou kvůli té či oné ideologii. Právě takové uvažování ale dostalo Německo do kolen a sebralo socialistům podporu. Představa, že to samé pomůže k opaku, je neuvěřitelně naivní.
(25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Dotace jsou jako foukání do vlatních plachet. Ty jsou sice nafouklý, ale loď se nehejbe. Je dost hlupáků, co jim hloupost dovolí celou věc domyslet jen do bodu, že to platí stát. Kde na to stát ty prachy bere už nadají. Je dobré to těm lidem vysvětlit, aby pochopili, že to drahlé elektroauto u sousedů je také trochu jejich protože ho sousedovi částečně zaplatili a protože jim ho soused určitě nebude chtít ani půjčit, tak chudák auto…… a možná i soused.
Viděl bych to trochu jinak. To jako když z chatrné bárky fouká dělná lid do plachet luxusní jachty stojící opodál 🙂
“ … kde na to stát bere ..“
Třeba v jiném (slabším) státu.
Trochu bych pozměnil slova klasika: „Maláčové všech zemi vyližte si prdel!“ Tolik můj názor k dotacím.