Nařizování elektromobilů jde proti veškerému rozumu




Sdílet článek:

PETR MILER

Je to hodnotná rekapitulace všech klíčových argumentů proti nařizování elektrického pohonu coby jediného způsobu zajištění dopravy dnes už všeho druhu. Napoprvé unikla pozornosti, v nové situaci se rychle šíří světem.

Profesor Fritz Indra, zvaný také „motorový papež”, je na našich stránkách pravidelným hostem. Ve svých 83 letech je pořád aktivním profesorem na TU Wien a nevynechá snad jedinou příležitost, aby bojoval za zdravý rozum na poli preferování jednotlivých způsobů pohonu aut. Není a priori odpůrcem ničeho, i elektrickým pohonům se v minulosti profesně věnoval, snaží se jen zamezit umělému preferování řešení, která považuje za horší. A má ty nejlepší předpoklady pro vyvozování správných závěrů – je to nejen respektovaný akademik, ale i člověk s dekádami zkušeností v oboru, bývalý motorář Audi, Opelu nebo Alpiny, který se podílel na vývoji takových legend, jako je pětiválcové turbo čtyř kruhů.

Jak už padlo, na našem webu o jeho názory není nouze, jeho pohledy jsou nám dlouhodobě blízké. Už loni napsal pro německý magazín Tichys Einblick článek nazvaný „Velká lež – elektrické auto”, ve kterém velmi trefně shrnuje, co za problémy tyto vozy obchází a v čem spočívají výhody alternativ. V tehdejším nadšení zapadl, nyní ale velmi rezonuje v momentě, kdy se v mnoha ohledech naplňují jeho slova, a tak se pokusíme sesumírovat jeho argumenty. Je to skutečně nadčasové resuméo, co elektrické vozy trápí a co v řadě ohledů nemá momentální ani jakkoli časově blízké řešení.

Profesor Indra svou velmi otevřenou filipiku začíná tím, že tlak na ustanovení elektrického pohonu coby jediného čistého řešení „jde proti veškerému” rozumu a probíhá „navzdory skutečnosti, že nyní musí být každému, kdo může a smí myslet holisticky, jasné, že elektromobily vůbec nepřispívají k ochraně klimatu, a jsou podvodem na přírodu”. Konkrétně argumentuje v následujících bodech.

Podvod první: Jak probíhá výroba baterií?

Že výroba baterií neprobíhá zrovna jednoduše a bezemisně, se tak nějak ví, výrobci přiznávaný stav ale pořád maluje realitu narůžovo. Problém je nejen samotná energetická náročnost jejich produkce, ale i místo, kde jsou skoro všechny vyráběny. A jakým způsobem tam vzniká většina elektřiny: „Velká část baterií a bateriových článků pochází z Číny a vyrábí se tam s použitím nejšpinavější, nejlevnější elektřiny z uhlí, a tím odpovídajícím způsobem zatěžují životní prostředí a klima. Globálnímu klimatu je jedno, kde je teplo, jestli v Evropě nebo v Číně,” připomíná Indra.

Podvod druhý: Čím jsou baterie nabíjeny?

Znovu se ví, že elektřina potřebná pro pohon elektromobilů není nikdy zcela čistá, i když je tak prezentována údajnými nulovými emisemi plynoucími z provozu těchto aut. To Fritz Indra pochopitelně nepomíjí, připomíná ale i jinou věc – kvůli elektromobilům musí vznikat nová elektřina, která dnes vůbec není vyráběna, není tedy potřeba. To bilanci jejich používání staví do ještě jiného světla, neboť je nepoháníme něčím, co tak jako tak je, ale něčím, co teprve musíme vyrobit, čemu musíme zajistit distribuci atp. A to znovu není ani za mák efektivní a ani ekologické.

„Elektromobil samozřejmě potřebuje k pohonu elektřinu, ale čistá, zelená elektřina, o které politici hovoří, neexistuje, protože se neustále spotřebovává i bez elektromobilů. Dodatečná elektřina, kterou elektromobil potřebuje k nabití, může pocházet pouze z flexibilních tepelných elektráren. A ta nikdy nemůže být čistá. Elektromobil tedy jezdí na elektřinu z uhlí či plynu. A vlády si dovolují tvrdit, že jde o čistou formu dopravy?” uvádí Indra.

Lidé nejsou hloupí a nenechají se zmást

Rakouský profesor, který se vypracoval v Německu, je podobně jako my přesvědčen, že lidé se nenechají utáhnout na vařenou nudli, proto také elektromobilitu provází tolik aktivní manipulace v její prospěch na straně jedné. A také snaha o umlčování jakýchkoli kritických pohledů na straně druhé. Být elektromobilita tak skvělým řešením, nic takového se neděje, prosadí se sama navzdory klidně falešné snaze zpochybňovat její přednosti. Ta ani není třeba, v očích většiny normálních uživatelů aut se rychle diskredituje sama – nejhorší reklamou na elektromobil je často elektromobil sám.

„Zákazníci jsou už velmi dobře informováni o těchto machinacích a dalších problémech s elektromobilitou a je mnohem méně pravděpodobné, že budou zmanipulováni k nákupu elektrických aut, než by si vlády přály. Produkt v podobě dnešních elektromobilů prostě není dost dobrý na to, aby v širokém měřítku předčil spalovací motory. Je příliš drahý a ne zcela vhodný pro každodenní použití, natož v krizových situacích,” shrnuje profesor I.

Zaměření na jedinou technologii je obrovský omyl

Jak jsme sami mnohokrát konstatovali, stanovení „optimální” technologie od zeleného stolu nikdy nefungovalo a fungovat nebude. Tady se děje a Fritz Indra se až směje tomu, jak daleko věci zašly: „Bateriové šílenství se neomezuje jen na auta a v budoucnu mají být elektřinou poháněna i nákladní auta, lodě a dokonce i letadla. Absurdnější už to být nemůže. Ale to je jediný způsob, jak politici v dopravním sektoru věří, že se mohou odklonit od ropy. Velmi se mýlí, protože CO2 se produkuje stále více a nikoli méně. Toto zaměření pouze na jednu technologii je obrovskou ekonomickou a ekologickou chybou. To, co potřebujeme, je otevřenost technologiím, abychom mohli prozkoumat všechny možnosti, jak pomoci klimatu co nejrychleji a nejúčinněji.” Lepší cestu vidí v syntetických palivech, o kterých se rozpovídal v dalším bodu.

E-paliva jsou účelově démonizována

Zní skutečně rozumněji změnit palivo než celou technologii, když ekvivalentním zdrojem energie pro pohon aut může být tekutina, která ve své podstatě nepředstavuje nic jiného než zkapalněnou elektřinu. Její výroba není bůhvíjak efektivní, je ale třeba pečlivě počítat a zvážit, co všechno musíme investovat do toho, abychom mohli k pohonu aut používat přímo elektřinu. Ani toho není málo, nemluvě o tom, že daleko ke stoprocentní efektivitě mají už přenos, transformace a dobíjení. Nemluvě o skladování elektřiny a jejím opětovném přetransformování v pohybovou energii. Indra říká, že e-palivům jsou tady házeny klacky pod nohy, aniž by se někdo snažil zkoumat reálnou bilanci jejich využití.

„Jak se dalo očekávat, syntetická paliva jsou hanobena lobby výrobců elektromobilů, v médiích i na ministerstvech, protože jsou údajně příliš drahá, a proto se neprosadí. To se vymyká veškeré logice. Pokud by tomu tak bylo, člověk by dnes nemusel tak vehementně argumentovat proti e-palivům, ale raději si v klidu počkal a svěřil to trhu. Toto rozhodnutí by mělo být ponecháno na trhu, ne na byrokratech a ideolozích. Pokud vyrábíte e-paliva na správných místech světa, kde neustále fouká vítr a téměř neustále svítí slunce, kalkulace nákladů vypadá úplně jinak,” uvádí Fritz Indra s tím, že potřebujete mít velmi koncentrovaný zdroj energie pro chvíle, kdy je týdny bezvětří nebo nesvítí slunce. Syntetická paliva jím mohou být, dnešní akumulátory ani omylem.

Lepší baterie jsou prázdný marketing, ty dnešní dožene životnost

Typickým argumentem zastánců elektromobilů je něco, co by si mohli notovat s Leošem Marešem: „Ale to se změní, bude to zas krásný, nechci mít svý ruce, potom všem zas prázdný.” Stačí přece mít ty správné baterie a všechno bude fajn. Pravda, ale jak dlouho se na ně čeká? 150 let? Ani dnes takové neexistují a sázet na elektromobilitu vše v momentě, když se žádné takové ani nerýsují na obzoru, je hloupé.

„Pomoc od nových bateriových systémů? V příštích deseti letech není v dohledu nic, co by mohlo nahradit dnešní lithium-iontovou technologii. Všechno, co se komunikuje o alternativách, jako jsou baterie s tuhým elektrolytem, je marketing,” připomíná Indra, že ani bateriové firmy nečekají masové nasazení těchto akumulátorů dřív než v příští dekádě. A co opravdu řeší? Není to zase o tolik lepší cesta. A jak lze věřit výrobcům byť nasazení za 10 let, když na to vsadili své peníze?

Současné baterie pak mají hromadu problémů už kvůli své omezené energetické hustotě a všemu výše zmíněnému, ten hlavní problém ale nakonec vidí rakouský profesor v životnosti. „Vzhledem k tomu, že kapacita akumulátoru po zhruba 8 letech klesá na přibližně 80 procent, je třeba je dobíjet stále častěji – a dojezd se stále více snižuje. Brzy bude po všem, protože výměna nebo oprava baterie se již finančně nevyplatí. Pak je jediným řešením celková likvidace odpadu s odpovídajícími následky pro životní prostředí. Právě tomu budeme v příštích letech čelit ve stále větší míře,” říká.

Potíž je podle něj i v tom, že životnost baterie omezuje nejen její používání, ale i čas: „Problémy nastávají, když chcete nebo musíte elektromobily odstavit na delší dobu. Baterie samovolně degraduje v důsledku stárnutí. Jak rychle k tomuto stárnutí dojde, závisí na teplotě a úrovni nabití baterie. Aby se tomu zabránilo, musí být elektromobily uvedeny do oběhu co nejrychleji po výrobě. Současné snižování cen odráží vysoký stav zásob neprodaných elektromobilů,” dodává s tím, že tato auta spotřebovávají svou nejdražší část vyrobenou za cenu ohromných emisí, aniž by čemukoli sloužila.

Elektromobily jsou okrajový produkt, vývoj se má soustředit na jiná řešení

Závěr nechme v rukou věhlasného motoráře: „Elektromobil podle mého názoru zůstává okrajovým produktem. Stejně jako dříve chce většina zákazníků vůz, který je plně vhodný pro každodenní používání a lze jej používat ve dne i v noci, a to i se surfem na střeše nebo přívěsem za zádí. A to lze využít klimaticky neutrálním způsobem i v těch nejstrmějších horách. A stále by se měl dát po deseti letech znovu prodat,” rekapituluje.

A budoucnost pořád vidí ve spalovacích motorech, inspiraci vidí i ve Formuli 1: „Již nyní pracujeme s velmi vysokými kompresními poměry, inovativními procesy zapalování a chudými směsmi. Úroveň účinnosti je nyní téměř 50 procent. To vše přichází i do sériových motorů, které jsou nyní primárně vyvíjeny v Číně. Jako rakouský stařík z vývoje mohu jen kroutit svou šedou hlavou. Je neuvěřitelné, že technicky vysoce vyspělá země jako Německo říká: Nic z toho už nepotřebujeme.”

„Musíme znovu dosáhnout technologické otevřenosti. Vše ostatní se pak postará samo. Dejte trhům šanci. Pak už nám vlády nebudou muset říkat nepravdy,” uzavírá profesor Fritz Indra. Proč nenasloucháme takovým lidem a raději dáváme prostor neerudovaným a nezkušeným zastáncům nesmyslných řešení, jejichž největším aktivem je ideologická přesvědčenost o správnosti jejich pohledu na věc?

 

Petr Miler

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (22 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. Jediným plně ekologickým dopravním prostředkem je koňský potah, kdy metan koněm produkovaný je jímán a využit k postrku při cestě do kopce.
    Alternativou je plachetnicový vůz poháněný pouze větrem. Ovšem musely by se rozšířit silnice a zvýšit mosty. Aby takové plachetnicové ferrari udělalo z nuly na sto za osm vteřin, muselo by mít aspoň desetimetrový stěžeň.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*