Nemyslete si, že s elektromobily to skončí, nově navrhované emisní limity nesplní ani ty |

Sdílet článek:

Ustupovat před nesmyslnými nařízeními v domnění, že si tím zajistíme klidnější život, opravdu není moudré. Ač emise ve městech klesají radikálně, Němci s tím nejsou spokojeni a chtějí zajít ještě mnohem dál.

V roce 2018 nebyl stěžejním tématem koronavirus či nedostatek čipů, nýbrž zákaz vjezdu starších (ale ne až tak starých) dieselů do řady německých měst. Důvodem bylo vyšší než povolené množství emisí NOx, jež mělo zejména dle organizace Deutsche Umwelthilfe ohrožovat obyvatelstvo na životě. Že šlo o přehnaná tvrzení, dokládal už toho času pohled za oceán, kde mají limity NOx o poznání vyšší, přesto na žádnou „emisní genocidu” nedošlo.

Již před třemi lety jsme přitom poukazovali na to, že zákazy vjezdu nic neřeší. V podstatě jsou pouze nástrojem šikany ze strany úřadů, které by přitom měly nechat volnější ruce evolučnímu vývoji. Naprosté většině motoristů totiž kouřící výfuky nejsou sympatické, stejně jako rozpadající se auta. Pokud si to tedy mohou dovolit, kupují si nová, což pochopitelně vede ke zlepšení životního prostředí. Anti-emisní systémy moderních vozů jsou pak natolik účinné, že někdy fungují i jako čističky vzduchu.

Že nejde o naivní očekávání, se potvrdilo letos. Německá environmentální agentura UBA zveřejnila výsledky měření za rok 2020, jež byly vůči předchozímu období výrazně lepší. Zatímco v roce 2019 překračovalo limit pětadvacet měst, loni šlo pouze o tři, a to o Mnichov, Hamburg a Stuttgart. Druhá zmíněná metropole navíc měla ke splnění velmi blízko, dostala se totiž na 41 mikrogramů NO2 na krychlový metr, zatímco v zemích Evropské unie je povoleno 40 mikrogramů.

Pokud si uvědomíme, že nahrazování starých aut novými nadále pokračuje, pak začíná být velmi pravděpodobné, že s letošním rokem bude spojeno úplné nebo téměř úplné splnění limitů. To ale kupodivu není vítáno bouřlivým potleskem. Jakkoliv UBA přiznává, že loňské výsledky jsou nejlepší od počátku měření, které bylo zavedeno v 90. letech, zároveň volá po zpřísnění limitů. Opírá se přitom o doporučení světové zdravotnické organizace WHO.

Hned na úvod je přitom třeba zmínit, že pokud nové limity skutečně budou zavedené, pak si rovnou kupte kolo. Navrhované standardy ses totiž netýkají pouze emisí NOx, jež mají klesnout ze stávajících 40 mikrogramů na 10, nýbrž i částic PM10 a PM2.5. V prvním případě má jít o redukci z 50 na 45 mikrogramů, což není tak hrozné, ve druhém však WHO chce 5 mikrogramů místo 25.

Právě redukce částic PM2.5 by v podstatě vedla ke konci automobilové dopravy jako takové, neboť jde o částice prachu o aerodynamickém průměru menším nebo maximálně rovném 2,5 mikrometrům. Máme tu tedy popílek, železitý prach od brzd či odrolenou gumopryž z pneumatik. Znamená to, že motoristé by byli biti i za kouřící komíny domů. A kvůli vyšší hmotnosti pak i za elektromobily, které právě částice PM2.5 produkují nemalou měrou.

Mějte tento nápad na paměti, až někoho uslyšíte říkat – pokud si to sami nemyslíte -, že akceptujete nařízené elektromobily a od všech „pachatelů dobra” bude klid. Nebude, popustit uzdu jedné hlouposti znamená jen pobídnout ke vzniku další. Za zdravý rozum je třeba bojovat vždy, jeho prohra by byla tou, která by bolela nejvíc.

Dodejme, že v domácnosti hned 80 procent veškerého prachu připadá na odumřelou lidskou kůži, kterou drbáním posíláte do vzduchu. Míříme k zákazu lidského bytí? Skoro se i takové absurdní vize začínáme bát.