Nové informace o pozadí atentátu na premiéra Roberta Fica |

Sdílet článek:

HSP

Postupem času se ukazuje, že teorie o atentátníkovi jako o osamělém vlku dostává jednu ránu za druhou. Zrekapitulujme si tedy některé okolnosti, které v mediánním ruchu zanikly, nebo je velký zájem, aby se o nich veřejně mluvilo co nejméně. Tak především – proč Meta (vlastník Facebooku) náhle, sotva dvě hodiny po atentátu smazala celou jeho facebookovou historii? Kdo měl zájem na tom, aby se celá facebooková komunikace atentátníka náhle zmizela? Ptá se Roman Michelko (SNS). Jeho příspěvek přinášíme v plném znění.

Kdo měl zájem, aby nebylo možné zjistit, s kým si atentátník psal, s jakými politiky komunikoval, jaké příspěvky sdílel, co četl a jaké texty jej radikalizovaly? Kdo byli jeho přátelé na Facebooku, jaké byly jeho postoje, měl už v minulosti výhrůžky? Tento neskutečně cenný materiál pro vyšetřovatele je najednou nedostupný. Proč asi? V koho je to prospěch? A samozřejmě tím otázky nekončí. Proč vyšetřovatelé resp. OČTK, tedy orgány činné v trestním řízení, nemohly učinit bytovou prohlídku u podezřelého hned následující den po atentátu? Proč ji dozorující soudce povolil až podruhé? Potřeboval někdo v atentátníkově bytě \”pouklízet\”? Proč se média o to nezajímají? Proč to nikoho netrápí?

To jsou všechno zásadní a důležité otázky a zdá se, že někdo vlivný má velký zájem na tom, aby se to zamítlo pod koberec, aby pravda nikdy nevyšla najevo. Nebo se mýlím?

Samozřejmě, celé vyšetřování budeme i nadále důsledně sledovat a musíme věřit, že i když někdo vlivný má velký zájem, abychom se skutečnou pravdu nikdy nedozvěděli, pravda nakonec vyjde najevo.

Dzurinda jako chronický politický zombík znovu nakrátko vylezl ze smetiště dějin, aby dodal svůj podpis pod iniciativu podobných zkrachovanců jako neúspěšná prezidentská kandidátka Hillary Clinton, britský expremiér Boris Johnson, či ex šéf NATO Anders Fogh bylo, aby se mimo jiné i z území Slovenska ostřelovaly ruské rakety, kterými se bojuje na Ukrajině. Cíl je jasný, zatáhnout státy NATO do rusko-ukrajinského konfliktu. To, že něco takového žádá zcela okrajová figurka naší politické scény, by nás nemělo uspat. Natož totiž pochyb o tom, že pokud by o něco takového byl požádán vyplzlý jestřáb Jaroslav Naď, nohy by si dolámal, aby to mohl podepsat. A letmý pohled na skvadru, která byla na Korčkové volební noci, dává jasně najevo, že právě takové kádry by tvořily jeho poradní tým. V této souvislosti snad nemá význam připomínat, v jakém stavu bylo Slovensko po prvním kole prezidentských voleb, kdy opravdu reálně hrozilo, že podobné kádry budou formovat politiku prezidenta Korčoka. Slovensko stálo opravdu na okraji propasti, ale šťastnou shodou okolností a díky silné mobilizaci zdravě uvažujících občanů se jí vyhnulo.