Obětujeme naše životy fanatickým -ismům?

Nemohu si pomoct, ale kauza Kamaly a jeho právníka, respektive skotského týmu Rangers ve mně pořád rezonuje. Napsal jsem si sice už své (https://kubata.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=776645), ale pořád mi to nejde z hlavy. I proto, že před několika dny jsem otevřel noviny a hlavní titulek MF DNES zněl „V Polsku kvůli dolu Turów narůstá nenávist k Čechům“. Je to taky jen pár měsíců, co jsme vyhošťovali všechny ruské pracovníky ambasády a Rusko nám to oplatilo stejným. Nekončící kritiky Maďarska z úst představitelů Evropské unie jsou plné noviny každý den a o neustálých sporech mezi zeměmi EU o nelegální migraci a kvótách ani nemluvě.

Řeknete si, co má sakra společného fotbalista s doly, Rusy nebo Maďarskem? A já Vám odpovím dost hodně. S obavami sleduji, že čím více se nám u nás, i v Evropě, dostává levicové politiky zákazů a regulací, tím více se stupňuje napětí ve společnosti. Vlastně už to ani nestačím sledovat. Jenom dnes jsem se dočetl, že „Nejsou lidi, firmy zavírají, chybí tisíce řemeslníků…“ „Plyn zdražil o 90 %..“ „Velkoobchodní cena elektřiny vzrostla meziročně téměř o 150 %…“ „Nedostatek čipů zastavuje výrobu aut…“.

Každý čin má své důsledky. To každý ví. Zvrácené ekopolitické rozhodování, regulace, potlačování trhu, dotace pokřivující ceny to všechno přináší své důsledky ústící do sociálně neúnosné a napjaté atmosféry ve společnosti. Raketový růst cen elektřiny a plynu je umělý. Stejně tak je umělé rozdmýchávání generačních, genderových, rasových či národnostních nesvárů. Nemuselo k ničemu z toho vůbec dojít. Je výsledkem fanatického ekologismu, genderismu a multikultularismu. A konečným důsledkem nemůže být nic jiného než nebezpečné narůstání sociálních konfliktů. Třeba takových, jakých jsme v těchto dnech svědky na fotbalových tribunách.

V písničce Motlitba pro Martu se zpívá: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášt, strach a svár ty ať pominou, ať už pominou.“ Jakkoliv to i mě zní dost pateticky, neubráním se emoci při poslechu těchto slok. Netušil jsem, že budou po třiceti letech pro mě zase znamenat tolik.

Náš blahobyt i bezpečí jsou právě teď obětovány utopistickým sociálně-inženýrským pokusům. U voleb to máme všichni 8.října v rukách.

Volte selský rozum a srdce.