Od klimatického aktivismu ke klimatické tyranii

V poslední době čteme stále častěji o tom, jak ve jménu „boje za záchranu klimatu“ blokovali někde dopravu, přilepovali se k silnici, ničili umělecká díla nebo páchali jiné výtržnosti. A jejich řádění má bohužel už i první oběti (zde a zde). Kdo však sleduje vývoj na klimaaktivistické scéně opravdu pozorně, nemůže být touto radikalizací překvapen. Ono se totiž nic jiného čekat ani nedalo.

Po dlouhou dobu se protesty zelených aktivistů omezovaly na v podstatě poklidné demonstrace, a pokud už přistoupili k nějaké akci, šlo o záležitosti lokální, které se přímo širší veřejnosti nedotýkaly. Jako třeba různé blokády jaderných elektráren nebo uhelných dolů. Postupně se však začala situace dramaticky měnit. Od záležitostí lokálních přešli k těm globálním, přičemž se do středobodu jejich zájmu dostal „boj za záchranu klimatu“. Jeho tváří se před lety stala hotová aktivistická superstar Greta Thunbergová a člověk se nestačil divit tomu, jak tahle slečna s věčně nakvašeným obličejem dokázala se světovými politiky cvičit. Vystupovala na jednom světovém fóru za druhým a všude předváděla stejné číslo. Nejdříve všechny politiky seřvala za to, že nastupující generaci zkazili život a pak prohlásila, že je třeba okamžitě přestat používat fosilní paliva a přejít na tzv. „obnovitelné“ zdroje energie. Za což sklidila od těch, kterým předtím nadávala, bouřlivý potlesk.

Tou dobou se pak nejen u nás rozjel seriál pátečních studentských „klimatických stávek“ pod názvem „Fridays for Future“. Podle mne je děti a mládež vítaly hlavně jako bezva ulejvárnu ze školy. Pak ale přišel Covid a bylo po akcích. Hvězda slečny Grety pohasla stejně rychle, jako předtím zazářila a bylo zřejmé, že se blíží čas jiných „sekáčů“, vedle kterých bude její láteření vypadat jako nevinné laškování.

Jedním z nich se stalo hnutí „Extinction Rebellion“ (česky „Rebelie proti vyhynutí“). To se s tím vůbec nemazalo a ve jménu „boje za záchranu klimatu“ přišlo rovnou s otevřeným požadavkem na demontáž demokracie a změnu společenského zřízení (zde): „Chceme narušit ekonomiku, a tak otřást stávajícím politickým systémem.“ U nás pak o sobě dala vědět organizace „Re→set“ (zde). I ta vidí cestu k „záchraně klimatu“ ve změně režimu, nastolení „nového hospodářského modelu“ a vyvlastnění majetku pod pláštíkem zavádění „demokratických forem vlastnictví a kontroly“. Obě organizace však deklarovaly, že svých cílů chtějí dosáhnout nenásilnou cestou.

Bylo však jen otázkou času, kdy někdo Rubikon „nenásilí“ překročí. K čemuž došlo, když se na scéně objevilo hnutí „Poslední generace“ ničící umělecká díla a blokující masivně dopravu buď pochody nebo přilepováním se jeho členů k silnicím. A najednou se začali všichni divit, co se to děje. Je to však jen logické vyústění toho, že společnost nedokázala včas reagovat na hysterické pokřikování slečny Grety a požadavky na likvidaci demokracie vznášené organizacemi „Extinction Rebellion“ a „Re→set“. Místo aby je rázně odmítla, tak kolem postupně se radikalizujících aktivistů našlapovala po špičkách.

Zdá se však, že někde už pohár trpělivosti přetekl a tento benevolentní přístup se začíná měnit. Překvapivě se to děje v sousedním „zeleném“ Německu, a to i u jinak vůči klimaaktivistům vstřícných politiků. Tamní žalobci označili hnutí „Poslední generace“ za zločineckou organizaci a Policie začala konečně proti řádění jeho členů zasahovat (zde).

U nás se k nim však stále přistupuje benevolentně a laxně. A tak čím dál agresivnější fanatici z „Poslední generace“ nadále beztrestně blokují dopravu a jejich ideoví spřízněnci z hnutí „Tyre Extinguishers“ zase vypouštějí či jinak poškozují pneumatiky velkých vozidel. Je neuvěřitelné, jak jim to všechno prochází. Což je zarážející v porovnání například s tím, s jakou razancí dostal flastr člověk, který si nalepil na batoh „Z“ a pobíhal s ním po Václaváku (zde). Jako by bylo společensky nebezpečnější to, že je někdo blb a potřebuje to dávat veřejně najevo než to, že partičky extrémistů terorizují ostatní a blokádami komunikací či poškozováním pneumatik ohrožují lidské životy a zdraví.

A může být ještě hůř. Německý profesor ekonomie a politolog Helge Peukert totiž sepsal pro klimatické fanatiky z hnutí „Poslední generace“ seznam opatření jejichž prosazením se má zabránit „zničení planety“ (zde). Podle něj má být v podstatě všechno regulováno a co nebude regulováno, má být zakázáno. Prostě totalita, že i komouši blednou závistí. Možná někdo namítne, že jde o dílo šílence, které nelze brát vážně. Dle mého soudu je však velmi nebezpečné podobné záležitosti podceňovat a mávat nad nimi rukou. To jsme ostatně dělali doposud nad divadelními kousky slečny Grety a výplody spolků jako „Extinction Rebellion“ nebo „Re→set. A kam až to došlo.

Pokud se zkrátka nepoučíme a nezačneme konečně považovat klimatické fanatiky za zcela zásadní hrozbu pro svobodu a demokracii, tak si koledujeme o to, že na vlastní kůži pocítíme, jaké to je žít v klimatické tyranii nalajnované podle profesora Paukerta. V ní by si totiž i ti nejzarytější odpůrci komunistů povzdychli:

Zlatej bolševik…