Ohlédnutí za proběhlými parlamentními volbami

Realita proběhlých voleb naše očekávání ještě překonala. Téma antibabiš změnilo volby na referendum o dosavadním premiérovi, o což se společnými silami zasloužily jak obě antibabišovské koalice, tak sám premiér a jeho nepřekonatelná mediální a PR mašinérie, které společným úsilím spolehlivě postavily ostatní strany mimo hru. A tak stejně jako v roce 2006 došlo k vyhrocené polarizaci volby, která přinesla poměrně nečekané výsledky.

Doplatily na ní všechny malé strany, pohybující se kolem pětiprocentního prahu pro vstup do sněmovny. A tak z parlamentní scény po třiceti letech zmizela tradiční levice reprezentovaná ČSSD a KSČM, propadly i Přísaha a Trikolóra a polarizace voličů přinesla rozpačitý výsledek i původně ambiciózní Okamurově SPD.

Andrej Babiš výsledkově zůstal celkem na svém, na mandáty v důsledku nového volebního systému dokonce zvítězil, ale je to vítězství Pyrrhovo, neboť všichni jeho potenciální partneři, kromě oslabené SPD, byli zpolarizováním voleb zničeni. Proti Babišovi působila řada dalších faktorů – nejenom skandály a trestní stíhání, ale i covidová krize, rozvrácené veřejné finance, drahota i po osmi letech na špici politiky pochopitelná okoukanost a únava veřejnosti. Přesto zůstává v současném období silným hráčem, i když nejasnost jeho osobních plánů a totální závislost hnutí ANO na jeho osobě činí budoucnost poněkud nejistou a nepřehlednou.

Vítězná koalice SPOLU těžila z větší politické zakotvenosti a zkušenosti tradičních stran ODS, KDU-ČSL a TOP09, které ji tvoří, jisté nevýraznosti a obecné přijatelnosti necharismatického předsedy Fialy a pozice černého vzadu, který nebyl favoritem voleb a ušel silnějším atakům.

To výsledky druhé koalice Piráti-STAN přinesly možná největší překvapení těchto voleb. Nejen tím, že ještě před pár měsíci horký favorit voleb skončil až třetí s téměř polovičním počtem hlasů než SPOLU, ale především totálním propadem Pirátů, kteří získali s odřenýma ušima pouze čtyři mandáty a byli totálně převálcování bezprogramovým hnutím STAN, jehož voliči pirátské kandidáty masově vykroužkovali.

Debakl Pirátů si zasluhuje pozornost, protože byli dlouho dopředu pasováni na možné vítěze a prezentováni jako představitelé oněch správných moderních politických trendů, které dominují na dnešním Západě. Ukázalo se však, že českého voliče neoslovili, a nebylo to pouze výsledkem ostré antikampaně premiéra Babiše, který je mylně považoval za hlavní soupeře, nebo špatné volby koaličního partnera.

Minulé pirátské politické úspěchy pramenily z toho, že se prezentovali jako strana mladých trochu anarchistických propagátorů a obhájců individuální svobody, a to nejen na internetu. Působili jako jacísi levicoví blíženci libertariánských Svobodných, jako bojovníci za sdílení věcí, svobody stahování a projevu na internetu, zastánci skvoterů atd. Po svém vstupu do parlamentu však totálně svou politiku změnili. V důsledku dávné diskreditace strany Zelených u nás to byli Piráti, kdo se stal na naší politické scéně hlavním reprezentantem dnešní progresivistické ideologie, která na svobodu člověka pohlíží jako na hrozbu a nebezpečí pro klima a planetu, pro kterou svoboda slova je synonymum pro dezinformaci, která zákazy, omezováním a nucenou převýchovou chce uskutečnit novou levičáckou utopii. Rozchod s původním obsahem pirátské politiky byl totální, zůstaly z ní pouze dredy předsedy Bartoše, které však odpuzovaly sympatizanty staré levice. Piráti ztratili významnou část svých původních voličů a nezískali nové. Pro Českou republiku je to dobře a radost má nepochybně i předseda SPOLU Fiala, neboť spolupráce s oslabenými Piráty mu nebude komplikovat život uvnitř vlastní strany.

Rozložení sil po volbách je tak celkem jasné – koalice dvou koalic má na české poměry nebývalou většinu, hnutí ANO je smířeno s odchodem do opozice, nejasnosti působí pouze zdravotní stav prezidenta republiky, ale lze očekávat, že vláda s důvěrou bude moci vzniknout poměrně rychle. Předvídatelná je i její budoucnost – tmelem je všeobecná probruselskost vedení všech stran nové koalice a vazby na německou politiku. Omílání „havlovských“ tradic zahraniční politiky avizuje bezvýhradnou poslušnost mocných spojenců. Jinak však koalici pěti stran bez silného vedení čeká tak jako v případě předchozích podobných vlád postupná eroze v důsledku rozdílných parciálních zájmů, různých skandálů, které nepochybně přijdou, osobních animozit a programové nesourodosti. To je v české politice dávno běžné a normální.

Extrémní polarizace těchto voleb však přinesla i jiné výsledky, s nimiž se česká politika bude ještě dlouho potýkat. Téma „Babiš“ potlačilo všechna ostatní témata a v důsledku toho z parlamentu zcela zmizela tradiční politická levice, nepočítáme-li ony čtyři nešťastné zbytky Pirátů. Hnutí ANO, které levici „vyluxovalo“, ji pouze takticky stínuje, neboť fakticky žádné ideové zakotvení nemá, a jeho budoucnost je z mnoha důvodů nejasná. V důsledku toho všeho propadlo více než milión voličských hlasů, rekordní počet v historii našich voleb, což znamená, že složení parlamentu ve významné míře nereprezentuje rozložení politických preferencí ve společnosti.

To vše v situaci, kdy reálné problémy a výzvy si za malou chvíli českou politiku nemilosrdně najdou a žádný Babiš, komunismus nebo Rusko v tom nové vládě jako obětní beránci nepomohou. Umělá eskalace cen energií, zelený úděl likvidující český průmysl, zrychlující inflace – to všechno signalizuje velmi složité období, v němž bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné stabilizovat veřejné finance či dokonce vyrovnávat rozpočty a udržovat při tom sociální smír.

Evropská politika a ta německá zvláště nabraly směr, který jde zcela proti českým zájmům a je v naprostém rozporu s představami české veřejnosti o prosperitě a dobré budoucnosti. Ostentatitvní oddanost nové vládní koalice Bruselu a německému vedení těžko umožní této vládě zmíněným hrozbám rozhodně a účinně čelit.

Přes nečekaně jasný výsledek voleb nás v důsledku toho všeho čeká velmi nejistá sezóna.