Peníze jdou na zbraně, zbraně na Ukrajinu |

Sdílet článek:

PZ/VIDLÁK

Jestřáb se nedívá, my ano. Mainstreamová média raději mlčí, my nebudeme. V centru zájmu je stále pod taktovkou mocných dění na Ukrajině, ale jak se zdá, máme na krku další výbušný konflikt. A tentokrát velmi blízko… a „opět“ na Balkáně. A nemlčel ani Novak Djokovič, který opět dokázal, že je nejen nejlepším tenistou historie, nýbrž rovněž jedinečnou osobností celospolečenského významu, která se namísto alibistického mlčení nebojí jasně vyjádřit k palčivým problémům světového významu. Djokovič tak učinil po úspěchu v prvním kole Roland Garros, kdy po zápase zvěčnil na sklo před objektivy kamer zprávu: „Kosovo je srdcem Srbska, zastavte násilí.“ Hvězdný tenista tím reagoval na vzrůstající napětí v balkánském regionu.

Jak nahlížíte na dění na kosovsko srbské hranici vy?

Pamatujete, kolik kolem Kosova bylo humbuku? Bombardovalo se, dělaly se etnické čistky, střílelo se i v Makedonii, která je hned vedle, proběhly soudy s válečnými zločinci, některé ještě probíhají, pokud si dobře pamatuju, tak za to byla i nějaká Nobelova cena míru, diplomaté z celého světa si tam podávali kliky, usídlily se tam mírové jednotky, stálo to celé miliardy peněz… a když se podíváte na záběry přímo z místa, tak zjistíte, že se nevyřešilo vůbec nic. Vlastně se můžeme úplně klidně vrátit do roku 1998 a začít úplně znovu…

Ach ano, zapomněl jsem… Camp Bondsteel. Ta americká základna tam předtím nebyla. Ale jinak je to i po pětadvaceti lety totéž. Mafiánské struktury podporované Západem versus horkokrevní Srbové, kteří se z nějakých okupantů neposerou, protože pod nimi dokázali přežít (a dělat odboj) pět set let.

Teď dokonce platí, že Západ je tak trochu na straně Srbů… ale jen trochu.

Všimněte si, že stačilo, aby se bdělé souronovo oko velmocí odklonilo jinam, aby se munice NATO vystřílela na Donbasu, aby Leopardy odjely na jiné válčiště a Američané měli jiné starosti a Evropa neměla prachy, kterými by korumpovala místní elity a šup… vše se vrátilo do zaběhnutých kolejí. Už Otto von Bismarck věděl, že Balkán je horká půda a moc se tam nehnal.

Vidlácky bych si myslel, že veškeré předpoklady pro další válku jsou naplněny a teď už se jen čeká na vhodnou záminku.

V jednom ze svých článků jste nedávno napsal, že „propaganda ledacos překryje, ale všechny hříchy zůstanou a jednou se projeví.“ Myslíte si, že čas, kdy „pravda hříchů zvítězí nad zaslepující propagandou“, se blíží?

Ale jo, blíží se. Akorát jsem tehdy nenapsal, jak to vypadá, když ta pravda zvítězí. Zpravidla se ukáže, že stojíme před snědeným krámem, že staré jistoty už nejsou a nové ještě nejsou. Pravda málokdy vítězí v krásné, sluncem zalité krajině. Ona má tu nepříjemnou vlastnost, že se nejraději zjevuje na spáleništi. Zpravidla přichází, až když se všechno ostatní prošustruje. Jen výjimečně se stane, že se ke kormidlu dějin postaví někdo, kdo jím pootočí ještě dřív, než loď narazí na ledovec.

Pravda nevítězí, ta prostě zbude.

Situace ve světě, potažmo u nás v Evropě, není nejrůžovější. Napětí ve společnosti roste, stejně tak jako snahy o šíření strachu z celosvětového válečného konfliktu. Narážím tak na vyjádření náčelníka generálního Karla Řehky, který nás upozornil na „možný konflikt Ruska s NATO. A dodal, že Česká republika by měla být připravena být od prvního okamžiku v první linii. A v tomto kontextu se podívejme, jak na tom Česká republika je. Stát se zadlužuje rekordně každým dnem, na důchody peníze nejsou, ale na útočné stíhačky F 35 za stovky miliard ano. Není to všechno jen snaha vlády vmanipulovat nás do válečného konfliktu, kdy se pak všechny dluhy díky „létajícím raketám“ vymažou? Tedy taková filosofie současné vlády – zadlužíme vás, zdevastujeme tuto zem, napakujeme se… a milí občané, vy nás nezajímáte, protože „po nás potopa“?

Tahle myšlenka se úplně vnucuje, že? Člověku se těžko hledají jiné argumenty, proč nás vláda tak rapidně obírá o všechno, aniž by ty peníze byly někde vidět. Roční deficitní rozpočet je prožraný už za půl roku, jen naprostý blázen nebo pražský kavárník ještě věří, že brzy nepřijdou další ještě větší konsolidační balíčky, důchodci čekají na přiznání důchodu třeba i rok, nemocní nemohou sehnat léky, dokonce prý i uprchlíci z Ukrajiny marně čekají na sociální dávky, elektřina je drahá, plyn je drahý, potraviny jsou drahé… jen nafta je levná. Asi proto, že naše rafinerie patří Polákům. Jestli tohle není rozpad státu, tak už nevím, co by to bylo.

Peníze jdou na zbraně, zbraně jdou na Ukrajinu… jedna a jedna jsou dvě. Jako by to byl náš konečný úkol… ještě chvíli udržet vojenskou moc NATO tam na východě. A pak už jen rozvrat nebo atomovky.

Teda… jestli se ukáže, že nejsme určeni k likvidaci ve Třetí světové, jestli se ukáže, že Fiala to dělal dobrovolně, rád a bez rozkazů zvenčí, jestli se ukáže, že nám prostě jen vládla banda trotlů, kterou držela u moci jen naše média vlastně bez zahraniční pomoci, tak jsme ještě větší kreténi, než Pětikolka, že jsme si to nechali tak dlouho líbit.

Fialova vláda má ve svém počínání oporu nejen v mainstreamových médiích, ale i v šéfovi BIS Koudelkovi, který před pár dny varoval všechny, že kdo se vyjádří nesouhlasně vůči nové obranné smlouvě s USA, tak na toho si „posvítí“. Varoval dokonce i naše zákonodárce Po Rakušanovu týmu K.R.I.T. (obdoba nechvalně známe StB) je toto prohlášení už vážně dost silná káva, nemyslíte?

Nevím, jestli si Koudelka skutečně může “posvítit” na zákonodárce. Nevím, jestli má Rakušan reálnou moc, aby tady zaváděl novou totalitu. Ale vím, že by mocinky chtěli. Jak Koudelka, tak Rakušan. Oni by moc chtěli být páni, chtěli by rozhodovat, co je správné a co je špatné, chtěli by, aby se před nimi lidi plazili, chtěli by rozhodovat o životě i smrti.

Neměli bychom na to zapomenout. Každé kolo dějin se zase otočí, kdo je teď nahoře, bude brzy dole (Fiala neúnavně pracuje na největší volební prohře ODS v dějinách) a až se k moci dostane někdo jiný, bude rozumné mu připomenout, kdo se tady tetelil na cenzuru a zavírání odpůrců. Mělo by se mu připomenout, která média to podporovala.

Ne, já jsem demokrat… já bych je za to nekriminalizoval. Ale rozhodně by bylo na místě, aby si svoje choutky realizovali za své a za posměchu veřejnosti, než za peníze ze státního rozpočtu.

Na závěr z jiného soudku. Před pár dny jsme měli Mezinárodní den dětí. A kdo by děti neměl rád! A v tomto kontextu se minulý týden ve Sněmovně rozvířila debata o „manželství pro stejnopohlavní páry“. A všude řeči o lásce, o dědictví… ale také o dětech. Bůh a příroda praví, že dva muži či dvě ženy dítě mít nemohou. Přesto je tu snaha gayů a leseb toto zvrátit, protože si to prostě tak přejí. Lásku nikdo nikomu neupírá, ani dědictví. Na to ale nemusíme přeci vymýšlet „nové formy manželství“, když přeci máme na každém rohu notáře či advokáta, který vše obratem vyřeší neprůstřelnou smlouvou. Jak nahlížíte na „nové formy manželství“, resp. ty, které se netýkají sňatku muže a ženy?

Víte, po 99% lidských dějin bylo manželství více obchodní smlouvou, než nějakým aktem lásky. Dokonce so toho novomanželé dost často ani neměli moc co mluvit. Sňatek jim domluvili rodiče, součástí bylo i jednání o zásnubném nebo o věnu, v případě urozených leckteré manželství zažehnalo nebo přivolalo válku a takřka vždycky se to týkalo i budoucích dětí, které se ze svazku měly narodit. Manželství byla věc, která se týkala všech. Celého společenství. Bylo hodno ochrany, úcty, tresty za porušení posvátnosti tohoto svazku bývaly velmi přísné.

Pak se přišlo s tím, že manželství je o lásce a vzájemnosti. Pak se řeklo, že není posvátné, pak se zařídilo, že se dalo snadno zrušit ze zcela malicherných důvodů, pak se začalo experimentovat s jinými typy vztahů. A co je výsledkem? Vymíráme… Nic víc, nic míň.

Žádná polyamorie, bigamie, homosexuální vztahy, volná láska, přátelství s výhodami, nic z toho neudělalo dětem život stabilnější a nezařídilo, aby se naše populace držela na konstantní úrovni. Všechny vztahové experimenty mají v drtivé většině jedno jediné vyústění – matku samoživitelku. Všechny ty vznešené kecy o právu na pohlaví a manželství kohokoliv s kýmkoliv vyústí v matky, které se o dítě musejí starat samy. Dětští psychologové by mohli vyprávět, co do s dětmi dělá.

Myslíte, že nějaké sněmovní paragrafy a zákony na tom něco změní? Že záleží na tom, jak se pojmenuje trtkání kohokoliv s kýmkoliv? Zkuste někde říct, že manželství by opět mělo být takřka nerozlučitelné a mělo by opět být hlavně smlouvou mezi rody, do které by novomanželé vlastně neměli moc mluvit… Nikdo by to nechtěl. Ani silně konzervativní spořádané páry by to nechtěly.

A tak nás prostě převálcují národy, které to dělají postaru… mají hodně dětí a kdo má hodně dětí, ten vždycky vyhraje. Však vidíte v přímém přenosu, jak je snadné vyvrátit technologicky vyspělou civilizaci… stačí k tomu levné vratké čluny ve Středozemním moři.

Já si dětí pořídil pět. S jednou ženou, která byla moje první a jediná. V našem národě lidé ubývají a nikdo si svůj dům do hrobu nevezme… takže bych se nebál, že moje děti nebudou mít budoucnost. Budou ji mít na úkor těch, kteří děti nemají.

Co je zarážející, že nikdo neřeší „zájem dítěte“. Jen se o něm mluví, ale skutek utek. Každé dítě má přeci právo na matku a otce. Když tedy dítě vmanipulujeme proti přirozenému prostředí např. do schématu „otec a otec“, aniž by se k tomu mohlo dítě vyjádřit… nejdeme natvrdo proti jeho zájmu? Neupíráme mu od počátku svobodné rozhodnutí?

Nevím, jestli malé dítě stojí o svobodné rozhodování, ale vím, že malé dítě velmi velmi stojí o spořádanou rodinu, ve které má svoje místo, kde je chráněno před nebezpečími okolního světa, kde má svoje zázemí a svůj přístav. Vím, že dítě potřebuje mít vzory, od kterých se může učit, potřebuje získat návody na život, aby se alespoň některých chyb mohlo vyvarovat dřív, než je udělá a doplatí na ně.

Kdo toto umí dítěti dát, ten bude dobrým rodičem. A tohle by měl stát podporovat. Stabilitu, schopnost zvládat krizové situace, klid a rozvahu. Obávám se, že to začíná být vzácné zboží i v heterosexuálních vztazích, natož v nějakých experimentech.