Pirátská utopie versus realita

Asi si vzpomínáte na pár let staré pirátské heslo: „Pusťte nás na ně.“ Znělo přitažlivě, lákalo ke změně. Možná se i díky němu Piráti dostali do veřejných funkcí, a to včetně těch vládních. S odstupem času a po všech pirátských eskapádách jsem se k uvedenému heslu opět vrátil, a hledal jeho pravý obsah. A víte, na co chtělo pirátstvo opravdu pustit? Na nic jiného, než na koryta a jiné prebendy!

Není žádným tajemstvím, že minimálně čtvrtina členů Pirátů je napojena na nejrůznější veřejné penězovody. Od politických náměstků, nejrůznějších poradců či analytiků až po zaměstnance leckdy i obskurních městských či státních institucí.

Přitom vše před mnoha lety začalo docela sympaticky a rovněž heslem. „Internet je naše moře.“ To mě zaujalo. Bylo sympatické, přitažlivé a sexy. Ale kde se to moře vzalo, co symbolizuje a kam na něm člověk dopluje, případně s kým?

V pirátských dokumentech najdete vedle různých manifestů i přitažlivou „Deklaraci svobodného internetu“. Její kořeny spočívaly v kontrakultuře 60. let, především v LSD. Mnoho z těch, kteří v 60. letech brali LSD, bylo přesvědčeno, že jde o víc než jen další drogu, že otvírá lidské vnímání a dovoluje lidem vidět nové skutečnosti, které normálně bývají skryty. Osvobozovalo je to od omezeného, úzkoprsého vidění světa, který jim vnucovali politici a lidé u moci. O dvacet let později se zdálo, že nové sítě počítačů umožňují vytvořit skutečnou alternativní realitu. Nejen takovou, kterou bylo třeba navodit chemicky, ale prostor, který skutečně existoval v dimenzi paralelní ke skutečnému světu. A stejně jako u LSD mohl být kyberprostor místem, kde jste se mohli osvobodit od starého, od zkorumpovaných hierarchií moci a politiky, a zkoumat nové způsoby bytí.

Jedním z vůdčích hlasatelů této myšlenky byl John Perry Barlow. V šedesátých letech psal skladby pro Grateful Dead a byl součástí kyselinové (LSD) kontrakultury. Teď organizoval akce, kterým říkal „kyberthony“ a pokoušel se tak sjednotit kyberprostorové hnutí. Místo, abyste vy, vaše mysl, byli odděleni skleněnou přepážkou od mysli počítače, počítač nás vtáhne do sebe a vytvoří pro nás svět. Zahrnuje to všechno, co může být zahrnuto. Zahrnuje to zkušenost samotnou.

Barlow o tom napsal manifest, který nazval „Deklarace nezávislosti kyberprostoru“. Byl adresován všem politikům, které žádal, aby do tohoto nového světa nevstupovali. Manifest získal nesmírný vliv, protože Barlow dokázal podat přesvědčivý obraz internetu ne jako sítě kontrolované obřími korporacemi, ale jako svého druhu magického, svobodného místa, obraz alternativy ke starým strukturám moci. Byla to vize, která následně internetu dominovala dalších 20 let.

Tak poznáváte? Barlowův manifest „Deklarace nezávislosti kyberprostoru“ a pirátská „Deklarace svobodného internetu“. Podobnost čistě náhodná? Asi ne. Jen tomu u pirátů chybí konec. Proč pak asi? Hádejte. Pokud by totiž pirátská pohádka o svobodném moři internetu měla pravdivý konec, přestala by asi být pohádkou, a už vůbec by nedopadla dobře.

Dva mladí hackeři v New Yorku v devadesátkách usoudili, že Barlow popisuje čirou fantazii, která nemá naprosto žádný vztah k tomu, co online ve skutečnosti vzniká. Byly to kultovní postavy rané online scény a jejich fanoušci je sledovali a nahrávali. Říkali si Phiber a Acid a trávili čas zkoumáním a prolamováním obřích počítačových sítí, o kterých věděli, že tvoří skutečnou realitu moderní digitální moci.

Během dobře známé veřejné debaty na Barlowa oba hackeři online zaútočili. Nejvíc je iritovalo Barlowovo tvrzení, že v kyberprostoru není hierarchie ani vládnoucí síla. Oba hackeři se rozhodli dokázat, že nemá pravdu. Acid pronikl do počítačů obří korporace jménem TRW zabývající se systémy úvěrů a dluhů. Jejich počítače sbíraly data o půjčkách milionů Američanů a banky je používaly k rozhodování o kreditním ratingu jednotlivců. Hackeři se vloupali do sítě korporace TRW a ukradli Barlowovu úvěrovou historii a zveřejnili ji na internetu. Ukazovali tím rostoucí moc finančnictví. Jak firmy, které provozovaly nový systém úvěrů, o vás věděly víc a víc, a stále častěji těchto informací používaly k ovlivňování vašeho osudu. Systém, který toto využíval, stál na obřích informačních sítích na propojených počítačových serverech.

Hackeři se ptali, jestli Barlowova utopická rétorika o internetu není jen pohodlná kamufláž skrývající vznik nové a rostoucí moci, která dalece přesahovala politiku.

Utopie stála i na začátku existence Pirátů. Mnozí počítali s tím, že budou jednoznačným protipólem korupce, establishmentu a snah o omezování svobodného světa internetu. Realita je ale zcela opačná. Po ovoci jejich poznáte je.