Belgicko-marocká sociální pracovnice Fadila Maaroufi založila v Bruselu „Obsevatoř fundamentalismu“, Florence Bergeaud-Blackler je antropoložkou a vedoucí vědeckou pracovnicí ve francouzském národním vědeckém centru CNRS, v diskuzi o islámu v Belgii ve francouzském magazínu Marianne kritizují absenci boje proti islámismu v belgické politice. Za pasívního přitakání belgických politických a mediálních elit se islámismus stal v Belgii vrcholně nebezpečným jevem. Obě hovoří o velkém posunu v posledních letech směrem k ortodoxnímu islámu a to ve stínu evropskounijních úřadoven a pohodlné ignorance nebo přímo přitakání tomuto plíživému teroru evropskounijními funkcionáři.
Co vás přivedlo k těmto otázkám?
.
Fadila Maaroufi: Vyrůstala jsem v marocké rodině v Bruselu, ve čtvrti sousedící s Molenbeekem. V osmdesátých letech to bylo kosmopolitní místo, poznenáhlu se etničtí Belgičané odstěhovávali. Byla jsem svědkem rostoucího islámismu, který pohltil celou čtvrt, mé sestry dnes chodí zahalené, rodiče v kalhotách „sloní noha“. Jsem vystavována nátlaku včetně od rodiny, je pro ně nepochopitelným, že se nezahaluji. Pracovala jsem jako sociální pracovnice a musím konstatovat, že je velmi obtížné odkrýt násilí v muslimské rodině. Nárůst islámismu mě velmi znepokojuje, pozoruji na svých známých kolem, jak mění náhled na zahalování muslimské ženy. Studovala jsem antropologii a napsala esej o indoktrinaci žen v Bruselu.
.
Florence Bergeaud-Blackler: Od počátku devadesátých let jsem se zabývala islámem. O hijabu jsem napsala knihu, tenkrát to bylo novou záležitostí. Zabývala jsem se stravováním typu „halal“ a pochopila jsem, že nejde o záležitost stravy, ale jde o normativní otázku. V roce 2017 jsem publikovala knihu „Halal, strava nebo nová tradice“, vyslovila jsem hypotézu, že halal se narodil v okamžiku, kdy došlo k symbióze mezi neoliberalismem a islámským fundamentalismem v osmdesátých letech.
.
Fadila Maaroufi : Viděla jsem kolem sebe, že ženy začaly slyšet na islámistickou vábničku o zahalování, neuvědomily si jaká ideologie se za tím skrývá. Velký vliv Muslimského bratrstva v Belgii vedl ke vzniku islámismu. Když jsem se pokoušela upozorňovat na tyto jevy veřejnou moc a asociace, octla jsem se tváří u zdi. Muslimové kolem mě žádali, abych s tím přestala a nepůsobila komunitě problémy. Objevila jsem práce Florence o islámských normách, kontaktovala jsem ji, její práce odpovídaly tomu, co jsem zažívala v terénu. Přišly atentáty v Paříži a Bruselu, mám pocit, že ani to nestačilo, aby si veřejnost uvědomila rozsah problému.
.
Florence Bergeaud-Blackler : Práce Fadily o muslimských ženách, které řadu měsíců sledovala, jsou obdivuhodné, bez autocenzury říká to, co pozorovala. Idea Observatoře fundamentalismu sleduje tři cíle: shromáždit fakta podpořené vědou; senzibilizovat sociální sítě a dovést je ke klidné, ale bojovné reflexi nad problémem; a podpořit osoby, které jsou každodenně vystavovány tlaku fundamentalistů.
.
Fadila Maaroufi : Na observatoř se obrací mladé dívky, které jsou nuceny se zahalovat nebo jsou vystaveny sexuální agresi ve škole protože se nechovají podle islámských představ a jsou považovány se sexuálně disponibilní. Kontaktují nás profesoři i rodiny s podobnými problémy. Sociální práce se dotýká muslimských rodin konfrontovaných s násilím, které nenajdou jinde oporu. A pak jde o otázku apostaze: jsem v kontaktu s jednou 16letou dívkou, která se necítí muslimkou, rodiče ji nutí ke studiu koránu, trestají ji když není schopna recitovat verše súry.
.
Florence Bergeaud-Blackler : Jde rovněž o otázky spojené s homosexualitou v muslimské populaci. V Belgii je velkým problémem, že tyto osoby vystavené násilí okolní populace si je nechají pro sebe. Zranitelné osoby, jako např. dívka v uvedeném příkladě, se nemají na koho obrátit. V Belgii se kompletně ignoruje, že nezahalené ženy v citlivých čtvrtích jsou vystavovány obrovskému tlaku, v Bruselu se přestalo diskutovat. Na sekulární osoby se nahlíží jako na vyznavače kultu, partaje u moci tj. ekolo a socani vyznávají neutralitu mezi ateisty a náboženstvím, znamená to, že se akomodovali na nejbigotnější islámské požadavky. Většina belgické populace se ztotožňuje s francouzským pojetím sekularizace, kde náboženství nemá místo ve veřejném životě, ale u belgických muslimských komunit, politické moci a médií dominuje inkluzívní pojetí náboženství. Je to ještě horší: sekulární poloha je považována za projev negativního francouzského vlivu.
.
Fadila Maaroufi : V městských čtvrtích jsou nezahalené ženy vystaveny čím dál většímu tlaku. Zahalení se stalo symbolem muslimské ženy, dnešní muslimka je zahalená. Komisařka pro rovnoprávnost muže a ženy Ihsane Haouach řekla v Le Soir: „Koncepce sekularizace je funkcí demografie. V okamžiku, kdy se muslimové stanou většinou, oni budou definovat, co je to sekularizace. Naše komunita jde nahoru, stáváme se reálnou politickou silou.“
.
Fadila Maaroufi dostává pravidelně výhrůžky smrti, nemá kontakt se svoji rodinou, ta ji požádala, aby si změnila jméno, považují ji za odpadlici. Je to jistá forma odsouzení k smrti, islám tak trestá apostazi. Florence Bergeaud-Blackler říká, že Fadila čelí velkému reálnému nebezpečí, je v přímém ohrožení, ale belgická policie to ignoruje a pro média Fadila neexistuje, Florence Bergeaud-Blackler to považuje za velmi vypovídající o stavu společnosti.
.
Libor Číhal
(10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Doporučené články:
Jak je Joe Biden spojován s korupcí, teroristickými útoky a politickými vraždami na Ukrajině
Pink Floyd nesmí hrát v Polsku kvůli názoru Waterse na konflikt na Ukrajině
Macron prostě jedná jako Francouz
Přátelé míru
Situace na Ukrajině má víceméně podobu stagnující poziční války, pro obě strany má Bachmut velkou sy...
Dešifrování jednoho projevu
Problém je v tzv. “liberální demokracii”, která obhajuje náboženská práva islámistických teroristů terorizovat a vraždit. U nás to v čisté podobě vyznávají priráti a TOPka. Mimochodem ono “právo na svobodu náboženství muslimů vraždit a terorizovat” jsem kdysi přečetl na přípravném fóru pirátské strany. To, i reakce ostatních diskutujících mě zcela vyléčilo z jakýchkoli sympatií k této straně.
Jedinou správnou cestou je demokracie bez přívlastků (nyní označovaná fašistickými agitátory za “neliberální”, kombinovaná s “vládou tvrdé ruky”, vynucující tvrdě respekt k lidským právům (těm opravdovým).
Správnější formulace je “vynucující tvrdě respekt k lidským právům těch správných občanů”