Plodí hady v lůně

Největší nepřátele Evropy nehledejte mimo Evropu nebo uvnitř mezi nacionalisty a populisty. Antievropanství nejdete v Bruselu, ve Strasburku, v srdci Evropské unie, v tamních palácích a institucích. Je čas nastartovat politické procesy, které se opírají o realitu a nevychází z ideologie, je čas nemít strach srazit moc eurokratů. Válkou na Ukrajině Evropská unie jasně ukázala, že ji nejde o suverenitu a o evropské zájmy a hodnoty a přijímá rozhodnutí, která protiřečí potřebám evropského lidu. Evropa mohla hrát důležitou suverénní roli v konfliktu mezi Ruskem a USA a mohla se stát osou rovnováhy vedoucí ke kompromisu, referenčním bodem pro jednání. Místo toho se slepě zařadila do zástupu za USA, pod poklop NATO, Evropa zaplatí nepřiměřené náklady v ekonomické, energetické a politické rovině. Totálně se poddala fikci o tom, že NATO a USA brání Evropu. A dokonce EU omílá, že Rusko vyhlásilo Evropě válku a na Ukrajině začala invaze do Evropy. Záměrem ruského autokrata bylo vzít zpět prostor, který po staletí patřil carské říši a přivést Krym a možná Donbas zpátky do ruské řeky. Putin nikdy neuvažoval, ani nenaznačil žádné ohrožování Evropy nebo její pohlcení. Ale nejen to: tvrdit, že jsme napadeni a nacházíme se v invazním proudu, Evropská unie ve skutečnosti vyhlásila, že je v konfliktu s Ruskem válčící stranou, vyloučila jakákoliv jednání, kde by vystupovala autonomně a nezávisle jako třetí strana, jako referenční bod rovnováhy mezi nároky Ruska a planetární hegemonii USA.

Evropská unie akceptovala roli věčného satelitu, odnože USA, totálně a servilně podřízená, EU se ztotožnila s Johnsonovou linií, který opustil Evropu a obnovil atlantickou osu. Nebyl to národní nacionalismus evropských zemí, který bránil evropskému sjednocení, ale rozdělení světa na dva bloky a deštník NATO nad západní Evropou. Evropu bylo možné začít v roce 1992 sjednocovat až v okamžiku, kdy moc NATO a USA byly zbytečné. Dnes EU de facto abdikovala na suverenitu a nezávislost, EU přistoupila k sankcím, které znemožnily jakékoliv vztahy s Ruskem a jdou proti klíčovým evropským zájmům a zájmům evropských zemí. Aby to bylo možné, EU akceptovala svoji redukci na pouhý Západ, což znamená primát strategie USA a NATO,  nalháváme si, že Západ znamená celý svět. Je evidentní, že globalizace už neznamená okcidentalizaci světa, ale naopak jde o polymorfní proces, kde hlavní úlohu hraje Čína a asijský jihovýchod. Západ, jak ho chápeme, nezahrne ani svoji nejlidnatější část, kterou je jižní a střední Amerika, ale pouze USA, Evropu a Kanadu, přitom jde o země staré populace, nízké porodnosti a nadváhy, které sotva tvoří desetinu planety.

Dlouhé roky je evidentní, že reálné strategické a geopolitické zájmy Evropy se jasně odlišují od amerických. Klíčovým evropským zájmem jsou dohody s Ruskem a Východem, bez amerického dozoru. Na tom se shodnou Francie, Německo a Maďarsko, ale ne Evropská unie (a Fialovo Česko). Počátky evropskounijního antievropanství spočívají na odmítnutí evropských kořenů už od zakládajícího aktu Unie a opakovaném popření naší křesťanské, řecké a římské civilizační minulosti a v prioritě finančního sektoru.

Evropská unie likviduje identity národů, které ji tvoří, tyranizuje lid, zabíjí ekonomickou variabilitu a suverenitu národních států, zavádí bigotní normy a překážky rozvoje. A na druhé straně se ostatnímu světu jeví jako bezzubá, bezmocná a odzbrojená, neschopná vlastní politické  linie a strategie. Neschopná ohlídat své hranice a efektivně čelit asijské konkurenci a migračním vpádům. USA udělaly z Ruska principiálního nepřítele Evropy, Rusko však na rozdíl od USA a Číny neaspiruje na ekonomickou hegemonii nad Evropou a nezaplavuje ji svými produkty a politickými modely. Z těchto důvodů hledejte nepřátele Evropy v komisařích bruselské Komise, ve většině Evropského parlamentu, mezi eurokraty a euroatlantickými funkcionáři. Evropa plodí hady ve svém lůně.