Po slovenských volbách je namístě apoteóza „malého hloučku“ |

Sdílet článek:

VÁCLAV KLAUS

Bylo mnoho malověrných, kteří nevěřili Ficovi, resp. – možná přesněji – nevěřili Slovákům a síle jejich obavy z národního ohrožení. Ještě více bylo těch, kteří nechápali naši podporu tomuto jedinému autentickému slovenskému politikovi současnosti. Kteří nechápali, o co jde. Kteří se divili, že můžeme podporovat levičáka ze sociální demokracie. Kteří stále ještě netuší, že se dnešní spor nevede ve vyšlapaných kolejích minulosti. Kteří nechtějí slyšet, že ve skutečnosti jde o udržení vlastní kulturní identity – před masovou migrací a před rozpuštěním se jako ona pověstná kostka cukru (můj příměr z roku 1992) v evropském Eintopfu.

Tuto chybu Fico nedělal. Má možná jiný názor než já na míru zdanění, na sílu a význam průmyslové politiky státu (oproti spoléhání se na trh) nebo na regulaci velkých firem na malém slovenském trhu, ale ani to přesně nevím. Progresivní Slovensko – viz předcházející glosy tohoto týdne z pera Jiřího Weigla a Ivo Strejčka – si o standardních pravo-levých tématech nemyslí vůbec nic (stejně jako si o nich nic nemyslí naše antistrana STAN a její předseda, který se o víkendu vyznamenal výrokem, že na Slovensku nemysleli ti správní – jeho ideoví souputníci – na „periferii a na zklamané“). Tito čeští a slovenští pokrokáři mají v hlavách jen své pokrokářské ideje o manželství všech se všemi, o urychlení digitalizace a o potřebě zesílit kopírování životního stylu našich velkých vzorů v západní Evropě.

Je nás jen málo, kteří se tomu bráníme. Možná ale, že nevadí, že je nás teď málo. Kromě slovenských voleb proběhla minulý týden i Svatováclavská mše ve Staré Boleslavi. Ve stínu mimořádně silných výroků kardinála Duky a jeho dnes již legendární citace Karla Čapka z prosince 1938 zůstalo kázání litoměřického biskupa Baxanta trochu v pozadí. Nezaslouženě. Ten pronesl úžasnou řeč, kterou zkratkovitě nazývám „apoteóza malého hloučku“.

Biskup Baxant připomněl, že nositelů „křesťanského úsvitu nebylo u nás mnoho“, že jich „nikdy mnoho nebývá“, že jde vždy jen o „malý hlouček“. Důležité je, že tento hlouček nesmí „koketovat s mocnými tohoto světa“ a že se nesmí „nikomu podbízet“. Takový malý hlouček je „odolný vůči manipulaci a nedá se ovládat jako dav“. Že se těchto výroku zalekli nepřátelé lidské svobody jako páter Halík, kteří tato dvě vystoupení ve Staré Boleslavi hned kritizovali, není překvapením. Ano. My jsme jiný hlouček, než ten jejich.

Německý myslitel (a bývalý politik) Thilo Sarrazin nedávno podobně řekl – v Junge Freiheit (v srpnu 2022) – že musíme „jako Sisyfos nejen hledat ostrůvky racionality, ale tyto ostrůvky i vytvářet.“ Ano, hloučky či ostrůvky vytvářejme. Je to v možnostech každého z nás.