Podivný prachy a nejen česká naivita |

Sdílet článek:

Před pár desetiletími prodavačky ve vesnických konzumech musely patřit mezi geniální lidi, zboží zákazníkovi nejen podaly, ale na cáru papíru rychle sečetly, moc se nemohly plést, vyvolalo by to sousedský skandál. Vietnamci se očividně blíží tomuto vymřelému populačnímu segmentu. Zahraniční supermarkety jsou samy o sobě v Česku velkou raritou, nikde v cizině se neuvidí obrovský zahraniční supermarket na centrální ulici hlavního města, jako např. Lídl na Příkopech, v blízké Štěpánské zase deset vietnamských kšeftů, dnešní Češi jsou velmi inovativní v argumentaci proč nemohou podnikat a dávají přednost stát v kase těchto supermarketů. Zkorumpovaná lokální i centrální moc je v této argumentaci jen utvrzuje. Evidentně se v kase supermarketu nemusí moc myslet, navíc když pokladním ukážete keš, zvednou oči k nebi, jako by je obtěžoval blázen. Zákazníci kolem z neznámých důvodů vyjadřují pokladním tichou podporu, domnívají se, že spolu s pokladním jsou u zřídla digitálního pokroku. Tito pokladní, kromě pár mechanických operací, jsou cvičeni k přehnané anglosaské zdvořilosti, takže se dá předpokládat, že i gesto nevole nad hotovostí je ve firemním tréningovém scénáři.

Na trhu v Riu, když černošským trhovkyním ukážete vybrané zboží, a nejde o dvě položky, stačí jim dvouvteřinový pohled a přesně vám řeknou cenu vybraného zboží, jinak by neobstály v konkurenci. V teorii inteligence se to uvádí jako příklad plastičnosti mozku. Superinteligentní černošské trhovkyně samozřejmě tvrdě vyžadují keš, a rychle. Americký historik van de Mieroop píše, že Sumeřané používali běžně dvanáct číselných soustav a běžně přecházeli z jedné do druhé, proč to dělali se neví. Možná to vysvětluje jiný fakt, o němž psal už Hrozný, sumerština, kterou začali jako druhý jazyk používat semitští Asyřané, byla tak náročná, že je neuvěřitelně civilizačně pozvedla. V dnešních Čechách vládne triviální angličtina a téměř nejsme schopni používat ani jednu číselnou soustavu. Platební karta, která se prezentuje téměř jako vyšší civilizační stupeň a ke které nutí zákazníka i pokladní v drogeriích, kde žádná fikce o zrychlení procesu neplatí, připomíná kovový obojek, který nosili v arabských zemích otroci, otrok nejenže nepotřeboval, ale ani nesměl mít peníze. Peníze v peněžence jsou symbolem svobody, samozřejmě v rozumné míře, jinak to vede k zotročení jako každá vášeň. Člověk počítá, přemítá na co má, či nemá, něco někomu daruje, někdo může mít velkou radost z nalezené bankovky, někdo z ukradené. Všechno je to podstatně přirozenější a civilizačně nosnější než platební karta stádního populačního segmentu. Je zajímavé konfrontovat tento intuitivní náhled s teoretických stanoviskem ekonoma profesora Thorstena Polleita, nejspíš půjde o kapacitu, profesor je prezidentem Misesova institutu. Profesor v Jungefreiheit vysvětluje, co znamenají platební karty.

Digitalizace vytlačuje hotovost, “Industrie 4” a “Smart Economy” přináší potřebu poloautomatizovaných a programovaných platebních služeb. Největší funkční přínos při zpracování naprogramovaných plateb je připisován tokenizovaným penězům komerčních bank a zejména digitálním penězům centrální banky. Peněžní trh patří do domény státního monopolu a stát nasazuje regule, které se musí v soutěži o státní peníze respektovat. Pro centrální banky je snadné náležitě vyhodnocovat transakční požadavky, což je u digitalizovaných peněz žádoucí. Co znamenají digitální peníze centrální banky? V zásadě jde o hotovostní zůstatek, který se vede privátní osobě v centrální bance. Doposud měli měly účty u centrální banky obchodní banky, státní organizace, někdy i velké podniky. Digitální peníze otvírají svým způsobem centrální bance masový byznys. Adjektiv “digitální” znamená pro mnoho lidí něco inovativního, moderního, orientovaného do budoucnosti. Přesnější pohled na následky, které jsou spojeny s digitálními penězi centrální banky, vyvolá znepokojení. Nikdo by se neměl domnívat, že digitální peníze centrální banky jsou něco lepšího, spíš jde o tzv. “fiat money”, peníze bez vazby na hodnotu, vytvořené z moci úřední. Je několik možností, jak tvořit tyto digitální peníze. Např. ve formě tokenů nebo úvěru na zůstatky na účtech u centrální banky nebo prostředníků, buď bez úroku nebo s úrokem, může se jednat o limitované nebo nelimitované platby. Přístup k digitálním penězům centrální banky mohou mít všichni nebo pouze vybraní. Kurs k hotovostním penězům může být 1:1 nebo jiný politicky určený poměr. Obzvlášť důležitá otázka, jak se dostaneme k digitálním penězům centrální banky? Jedna možnost: poskytnete bance hotovost a na běžném účtu měníte 1:1 na digitální peníze centrální banky. Další možnost, centrální banka tvoří dodatkové digitální peníze. Např. stát se u centrální banky zadluží, obdrží od ní digitální peníze, které posílá do peněženek podle své volby. Jinými slovy tvoření digitálních peněz usnadňuje cestu centrální bance, aby vydávala helikopter-money, jinak taky vrhala peníze z vrtulníku. V systému digitálních peněz lze plnit konta zmáčknutím řídícího knoflíku, tím se ovšem postaví na hlavu vlastnické poměry ve společnosti. V dnešním peněžním systému pořád ještě existuje vztah mezi hospodářskou výkonností a poskytovanými kredity. Kredit dostane, kdo má perspektivní investiční záměr nebo nějaký majetek, dostane kredit a tím vlastně i nové peníze. Tato logika při digitálních penězích centrální banky zmizí.

Často při rozdělování digitálních peněz nastupují politická kritéria, která rozhodují, jak se peníze rozdělí. Stojíme před klíčovým problémem socialismu: Kolik kdo dostane. Žádné pravidlo zde není neutrální, nastupuje libovůle. Ekonomika se proměňuje v státní rozdělovací systém. Tento vliv centrální banky na tvorbu peněz, podstatně znásobí chyby v peněžní politice a umocní možnosti zneužití. Např. v krizové situaci může v panice centrální banka navýšit digitální peníze do té míry, že to přivodí závratnou inflaci. Nebo záměrně může navýšit prostředky na kontech, aby inflaci přivodila a tak znehodnotila státní dluh. Proti těmto manipulacím neexistuje žádná rozumná bariéra. Je velké nebezpečí, že naivní občané v domnění, jak jsou digitální peníze dobré, pomalu hromadně opustí hotovostní prostředky a pokud k tomu dojde, budou peníze občanů uvězněny v bankovních bilancích a vydány napospas finančním represím nulových úroků.

Dostáváme se do situace, že anonymní hotovostní platba není politicky žádaná. Platby z digitálního konta umožňují sledovat centrální bance, kdo a kolik zaplatil, podobně je tomu při tokenizaci digitálních peněz centrální banky. Je představitelné, že pouze režimně konformní občan obdrží digitální peníze, podnikatelé, kteří podnikají v technologiích zohledňující CO2, nabízí se další politická kritéria. Digitálními penězi se dá potrestat neposlušný občan nebo disident, nejen umlčet, ale doslova vyhladovět. Digitální peníze centrální banky ochromí přirozenou tržní logiku finančního systému, na úkor občanské svobody a malého a středního podnikání. Kolektivistické horlivosti dnešní doby odpovídá pojem “Great Reset”, v podstatě jde o to, že při těchto idejích lidé této planety se už nepohybují v prostoru svobodného trhu, ale v prostoru, který je řízen a manipulován centrálním místem. “Pouze hotovostní peníze znamenají svobodu”, nazval svůj článek profesor Polleit.