Pouze jedna strana je schopna uchopit objektivní pravdu

Kulturní revoluce v Číně, která na konci stála miliony lidských životů, začala nenápadně uvedením historické divadelní hry v Pekingském divadle, která se jmenovala „Chai Žuej byl vyhozen z úřadu”. Hra vypráví příběh ctnostného úředníka dávné dynastie Ming, kterého vyhodil z práce zkorumpovaný císař. Hra byla dlouhou dobu uváděna bez nějakého pozdvižení, ale v roce 1965 vyšel v novinách článek, který hru interpretoval jako kritiku Mao Ce-tunga a jeho Velkého skoku vpřed.

Diskuze vítána

Ve straně se rozběhla diskuze. Pekingský starosta a člen nejvyššího komunistického vedení hájil autora hry. Komise, která měla ve straně na starosti kulturu, vydala v únoru roku 1966 zprávu, ve které se píše:

„.Musíme trvat na tom, že pravda se hledá ve faktech, a dodržovat princip, že před pravdou si je každý roven. Musíme přesvědčit lidi fakty. Nesmíme se chovat jako školní tyrané, kteří vždy jednají svévolně a snaží se ostatní přetlačit za použití své síly.”

To už bylo příliš.

Ale má to limity

Ústřední výbor čínských komunistů vydal 16. května prohlášení, ve kterém obvinil pekingského starostu, jenž se historické hry zastával, z šíření buržoazních sloganů a odmítání třídní povahy pravdy.

Prohlášení ze 16. května, kterým kulturní revoluce odstartovala, dále upozorňovalo, že nijak nespecifikovaní „zástupci buržoazie, kteří stranu infiltrovali, jsou kontrarevolučními revizionisty”. Podle textu prohlášení se poznají podle toho, že „mávají rudými vlajkami, ale stojí proti rudým vlajkám”.

Následovala kampaň v médiích, která tvrdě kritizovala pravicové kádry ve straně, které si podle médií “jako červi proklestili cestu do jejího lůna”.

Peking Review otiskl v červnu roku 1966 článek, ve kterém napadl diskuzní triky pravicových sil, a zdůraznil, že konsolidace politické moci závisí na tom, kdo kontroluje „pero”, které je stejně důležité jako zbraň (výběr, překlad, zkrácení autor):

Před pravdou jsou si všichni rovni

Pravicoví specialisté široce propagovali myšlenky svobody, rovnosti a bratrství a chválí Konfucia, využívajíce této mumie k šíření buržoazních idejí. Jedním z jejich talismanů je tvrzení, že „před pravdou jsou si všichni rovni”. Tento slogan je vrcholně pokrytecký. V současné době je pouze proletariát schopen uchopit objektivní pravdu, protože jeho třídní zájmy jsou v plném souladu s objektivními zákony.

A musíme vám říci na rovinu, že vám nedovolíme jakoukoli rovnost s proletariátem. Diktatura je jediná možnost. A jak poznáte ty, kteří mávají rudými vlajkami, ale jsou proti rudým vlajkám? Čtěte spisy předsedy Maa a řiďte se jeho instrukcemi, uzavírá Peking Review.

Výchovné seance

To, co následovalo, vstoupilo do historie jako kulturní revoluce, v jejímž čele stála indoktrinovaná mládež. Více zde. Nepohodlné občany bylo třeba převychovat. Mao je zařadil do skupiny, kterou nazval „Pět černých kategorií”. Kromě majitelů půdy tam byla extra kategorie pro „ty se špatným vlivem”.

Občané, které strana označila jako psy nebo pocházející z Pěti černých kategorií, byli podrobeni veřejné převýchově. Za účasti širokých mas byli zostuzováni a biti, v mnoha případech svými blízkými. Velmi často se převýchovné seance konaly v práci nebo ve školách. Studenti byli nuceni, aby se postavili proti svým učitelům, manželky proti svým manželům a děti proti svým rodičům.

Převýchovné seance zakázal až nový čínský vůdce Teng Siao-pching po smrti Mao Ce-tunga v roce 1978.

Pozn. autora:

Cenzura je nezastavitelná jízda z kopce. Cenzor se nikdy nezastaví a neřekne, že to byla chyba a že znovu povoluje kritiku a diskuzi, protože si je najednou jist svými argumenty.

Čím větší lež nebo čím slabší argumenty, tím hysteričtější je kontrola dezinformací, tedy cenzura, a tím více občanů je označeno jako demokracii ohrožující síla. Poznají se podle toho, že sice „mávají vlajkou demokracie, ale ve skutečnosti stojí proti ní”. Tedy nijak, a proto je možné definici nepřátel demokracie flexibilně měnit. Jednou je to očkování, pak zase nechuť k zabíjení.

Jak poznají lidé ty, co stojí proti demokratickým vlajkám? Stačí poslouchat státní tlampače.