Povinná četba pro ochránce demokracie: Voltaire

Francouzský filozof a spisovatel Voltaire se jmenoval vlastním jménem Fracois-Marie Arouet. Žil v 18. století a je významným představitelem osvícenství. Do historie se zapsal obhajobou svobody slova a vyznání.

Jako velkého kritika církve a zastánce svobody vyznání jej ovlivnil osud protestantského hnutí ve Francii. Dvě stě let po bartolomějské noci, během které byly v roce 1572 povražděny tisíce hugenotů pro svoje protestantské vyznání, se ujal obhajoby obchodníka, který byl odsouzen k hrdelnímu trestu za údajnou smrt svého syna, který se chtěl obrátit na křesťanství. Osud hugenotů ve Francii jej inspiroval k napsání eseje o toleranci, který vyšel v knize „Filozofický slovník”.

V eseji píše:

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Co je tolerance? Je to důsledek humanity. Všichni jsme plni chyb a omylů. Promíjejme jeden druhému chyby, to je první přírodní zákon.

Je zřejmé, že jedinec, který pronásleduje jiného člověka, svého bratra, protože nemá stejný názor, je monstrum. Přiznat to není těžké. Ale co vláda? Nebo úřady? Nebo šlechta? Jak ti se chovají k těm, kteří se modlí k jinému bohu než oni?

Jedněm zlaťáky, druhým oprátku

Pokud jsou to mocní cizinci, je jasné, že se s nimi šlechta dohodne. Francouzský král dá peníze luteránům v Německu, aby je podporoval v jejich revoltě proti císaři, ale dle zvyklostí začne tím, že luterány upálí doma. Z politických důvodů jim dá peníze v Sasku a z politických důvodů je upálí v Paříži.

Pozn. autora: Silně katolická Francie podporovala rebelující protestantská knížata v Německu, protože se obávala silného a jednotného Německa, které mohlo ohrozit dominantní postavení Francie na evropském kontinentu.

Ale co se stane. Brzy bude Francie plná protestantů. Napřed se nechají věšet, ale později to budou oni, kdo bude věšet. Přijdou občanské války a tento kousek světa bude horší než minulé a současné obrázky pekla.

Tolerance je jediný lék

Neshoda je velkým neduhem lidstva a tolerance je jeho jediným lékem. Není nikoho, kdo by nesouhlasil s touto pravdou, ať už medituje při studiích nebo mírumilovně zkoumá pravdu se svými přáteli. Proč ti samí muži, kteří v soukromí vyznávají shovívavost, mírnost a spravedlnost, povstanou na veřejnosti s takovou zlobou proti těmto ctnostem?

Disponuji důstojností a mocí založenou na neznalosti a důvěřivosti. Chodím po hlavách lidí, kteří leží sraženi u mých nohou. Kdyby měli povstat a podívat se mi očí, jsem ztracen. Proto je musím přivázat k podlaze železným řetězem.

Plaťte a držte huby

Takhle argumentují muži, které staletí náboženského fanatismu učinilo mocnými. Mají pod sebou jiné mocné muže. Pohrdají tolerancí a jako tyrani mají hrůzu ze slova svoboda. A pak, aby to vyšperkovali, najmou si fanatiky na podporu svých pravd. Respektujte absurdity mého pána, chvějte se, plaťte a držte huby.

Ale je jasné, že bychom měli být tolerantní jeden k druhému, protože jsme všichni slabí, nestálí a náchylní k přelétavosti a chybám.

Má rákos ohnutý větrem k samému bahnu říci druhému rákosu ohnutému opačným směrem: Ohni se jako já, nebo budu žádat, abys byl vytržen z kořenů a spálen?

Esej dokazuje, že Voltaire byl všestranným a nadaným spisovatelem, který psal hry, pamflety, básně a knihy.

Nejznámější citát, který nikdy neřekl

Možná nejvíce je Voltaire známý svým citátem „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat”. Je paradoxem, že není jeho autorem, protože nebyl v jeho písemnostech nikde nalezen. Pochází zřejmě z jeho životopisu, který napsala o sto padesát let později anglická spisovatelka.

Esej o toleranci by měl být povinnou četbou pro všechny ochránce demokracie, kteří si nejznámější Voltairův citát, který nikdy neřekl, mírně upravili do moderní podoby: Nesouhlasím s vámi, a proto vás nazvu nejhanobnějším výrazem, který existuje, a udělám vše pro to, abyste své bludy nemohl nikde šířit.

A omluvím to tím, že chráním demokracii.