D. TOLAR
Stát nemůže garantovat nic, protože nic neprodukuje. Slíbit může cokoliv, ale hodnota jeho slibu je dána bohatstvím společnosti a rychlostí rozhazování.
Murray Rothbard je představitelem rakouské ekonomické školy. Ve svých esejích z devadesátých let se pustil do idejí progresivní levice. Na téma státních záruk a garancí napsal:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Krutá pravda
Jedním z nejčastějších nedostatků svobodného trhu je podle kritiků fakt, že neposkytuje lidem jistotu. Říkají, že požehnání svobody je nutné vyvážit požehnáním jistoty, která musí být, jak také jinak, poskytnuta státem.
První reakcí na takovou kritiku je odhalení kruté pravdy, že tento svět je světem nejistoty. Každá akce v sobě obsahuje riziko. Nejistota nemůže být zrušena. Svobodný trh zná způsoby, jak maximálně snížit rizika bez zásahu státu. Existují tři základní možnosti, jak mohou lidé omezit nejistotu budoucnosti.
Tři možnosti
První možností jsou úspory. Úspory, ať už jsou investovány do nějakého majetku nebo leží v hotovosti na účtě, zajišťují pokrytí potřeb v budoucnosti.
Druhou možností je pojištění. Pojištění je základní metodou, která snižuje rizika pro jednotlivce v případě nějaké negativní události v budoucnosti.
Poslední možností je zaměstnanecký poměr. Podnikatelé na sebe berou rizika trhu a eliminují je pro své zaměstnance. Snižují jejich nejistotu, protože nemusejí čekat na svoji výplatu do okamžiku, než si jejich produkt někdo koupí, než za něj zaplatí nebo než se firma naučí jej dělat bez ztráty.
Nejistotu a rizika za zaměstnance přebírá podnikatel, který zaměstnance platí bez ohledu na prodeje a čeká, jestli se firmě podaří něco prodat.
Stát neprodukuje nic
Stát nemůže nikdy nabídnout absolutní jistotu. Jeho zastánci tvrdí, že může lidem zajistit bezpečí prostřednictvím garantovaného minimálního příjmu. Přitom stát nemůže nic takového udělat, protože neprodukuje nic. Pouze zabavuje to, co vyprodukují občané.
Pokud občané nevyprodukují dost na to, aby někdo mohl obdržet garantovaný minimální příjem, stát bude nucen vyhlásit svoje záruky za neplatné. Samozřejmě, že může vytisknout tolik peněz, kolik se mu zlíbí, ale není schopen vyprodukovat žádné zboží. Platnost státní garance je závislá pouze na uběhnutém čase a bohatství státu v okamžiku, kdy ji vyhlašuje.
Stejně tak nemůže stát poskytnout jistotu pro všechny své občany. Může pouze eliminovat nejistotu pro některé šťastnější občany za cenu toho, že jiným rizika zvýší, protože jim část jejich produkce zabaví.
Stát a morálka
Dalším argumentem pro státní intervence je ušlechtilý cíl odstranit nemorálnost lidí. Pokud si někdo radši koupí whisky než mléko, měl by stát zasáhnout a podporovat morální chování.
Ale koncept morality nemá žádný smysl, pokud není člověk svobodný, aby dělal věci nemorální stejně jako ty morální. Nemá-li občan svobodu výběru a je-li státem nucen za použití síly činit pouze morální akty, je paradoxně zbaven možnosti chovat se morálně.
Nebylo mu dovoleno, aby zvážil alternativy, aby sám dospěl k nějakému rozhodnutí a zaujmul stanovisko. Je-li zbaven volby, jedná podle vůle státu, a ne svojí.
Když je whisky milující občan Smith umístěn do vězení a netráví svůj čas popíjením whisky v saloonu, stala se společnost morálnější?
Státní kontrola toho, co si občan vybere, tak morálku oslabuje místo toho, aby ji podporovala. Existuje jediný způsob, jak se může morálka šířit od těch osvícených k těm méně osvíceným: racionálním přesvědčováním. Že je tato metoda výrazně pomalejší, je jasné.
Pozn. autora: Pokud stát říká, že garantuje důchody, říká v podstatě toto: Doufáme, že produktivní lidé, kterým házíme od rána do večera klacky pod nohy, nepřestanou vytvářet bohatství. Zároveň doufáme, že naše podporování neodpovědnosti tím, že rozdáváme peníze všem a na všechno, nepovede k tomu, že na to produktivní lidé nebudou stačit. V opačném případě vám pomáhej pán bůh.
(18 votes, average: 4,72 out of 5)
Loading... 
stát garantuje jen zvůli posvěcenou zákony.
Záleží co si představujeme pod pojmem stát. Pokud na „Stát“ budeme nahlížet jako na spolek byrokratických aparátčíků potom jeho produkcí budou jen potištěné papíry s hodnotou nula.
Pokud zvolíme pohled otrokářsko-feudální kdy jedinec, diktátor, panovník sdělí: „Stát jsem já“, jeho produkcí bude zbytnělé ego.
Já chápu stát jako společenství lidí, kteří dle svých možností tvoří materiální, duchovní a kulturní bohatství země v níž žijí. To je skutečná garance s reálnou produkcí.
Pokud se zástupci ve vedení státu změní v pouhé slouhy a vykonavatele cizáckých nápadů, přání a rozkazů, pochopitelně nemohou nic garantovat ani produkovat, protože jsou pouhými vazaly skutečných vůdců, tudíž neslouží svému národu, nechápou jeho kulturu a jejich produkcí jsou převzaté narativy, které slepě opakují.
Slíbit můžete cokoliv, ale hodnota vašeho slibu bude dána mírou důvěry a charakteru, které jste schopni poskytnout.
“Já chápu stát jako společenství lidí, kteří dle svých možností tvoří materiální, duchovní a kulturní bohatství země v níž žijí.”
To společenství lidí by se dalo spíš označit jako národ, i když to zdaleka není přesné. Stát je mocenská struktura, která toto společenství ovládá. Násilím, samozřejmě. Stupeň prosperity a jistota nějakých garancí je závislá od úrovně svobody ve státě. No a demokracie jak vidno kráčí od svobody k totalitě.
Národ, stát, který nemá své vůdce (mocenskou strukturu) je odsouzen k tomu aby mu tu mocenskou strukturu dělal někdo jiný tak to prostě je. Názorným příkladem je naše republika, která ve skutečnosti nemá „svoji“ mocenskou strukturu, ale jenom patolízalsko-vazalskou skupinu tvořící partu správně indoktrinovaných strážců (dozorců) správné ideologie.
Pokud chcete „určitou míru svobody“ ve státě, potom musíte mít suverénní vládu s vizí, hájící zájmy svých lidí. To se ovšem vytrácí v celé naší tzv. „západní civilizaci“, kde vládnou korporáty s odnárodněnou kosmopolitní suitou obchodující s lidskými emocemi a strachy.
Víte „mocenská struktura“ není sprosté slovo ani nějaké zlo, pokud slouží zájmu a potřebám těch jimž vládnou. Aby tak mohli činit musí chápat „spravedlnost“ jako něco před čím se jednou budou zodpovídat. To se v minulosti občas dělo, proto nastávali časy hojnosti a míru.
Demokracie bude vždy taková v jaké míře v ní budou zastoupeni demokraté. Pokud lidé ztrácí své ctnosti, které jim dávají schopnost býti spravedlivými, statečnými, pravdivými, atd., potom se i vytrácí možnost býti minimálně demokraty.
Nemám nic proti mocenské struktuře, proti organizaci, řádu. Naopak. Musí ovšem vycházet ze svobodné vůle zúčastněných. Stát je ale založen na agresi. Je v principu jedno, jestli vás ovládají cizí nebo domácí „elity“. Poud chcete mít ve státě relativně vysokou míru svobody, musí ten stát (jeho mocenské struktury) být co nejmenší. Musí to být stát, který svou agresi vůči obyvatelům minimalizuje. Ovšem každá moc, pokud k tomu má prostředky, se snaží tu moc rozšiřovat a upevňovat. Může být, že suverenní národní vláda si vůči vlastním obyvatelům nedovolí tolik, co klika řízená anonymními cizími loutkaři nebo EU.
Co se týče demokracie (potažmo demokratů), je to pouze nástroj či technologie, kterou se tvoří státní moc. Nemá žádnou pozitivní nebo negativní kvalitu. Tou kvalitou je výhradně svoboda (či míra svobody).
Stát ovšem (z daní občanů) také zajišťuje různé technické (třeba hasiči) a bezpečnostní (policie) služby. Není to tak, že by jen bažil po moci.
To Vojtěch:
Ano. Zajišťuje mnoho různých služeb, většinou monopolně, tedy draze a neefektivně. Které musíme povinně platit. Tím vším stát posiluje svou moc. A policii má na fyzické vymáhání té moci.