Právní stát? |

Sdílet článek:

Před dvěma dny zastavily ruské úřady vysílání rádia Echo a nezávislé televize Dožď. Zdůvodnily to způsobem, jakým obě média informovala o ruské invazi na Ukrajinu. Že prý publikovala výzvy k odporu proti režimu a zpochybňovala postup armády… České zdroje, které zprávu přinesly, tento ruský postup tvrdě kritizují. A to plným právem.

Mohlo by se zdát, že je to sice smutný, ale vzdálený příběh. Ukázka fungování necivilizovaného, jen okrajově demokratického režimu. Kde sice nějaké ty volby mají, ale ta opravdová, skutečná moc probíhá poněkud jinými kanály. Kde si centrum dokáže dupnout, zvláště pak za války. Byť ji nazývají speciální operací.

My ovšem, na rozdíl od zmíněných Rusů, máme to štěstí, že žijeme v právním státě. A jak se takový stát pozná? Jeho základním znakem je vláda práva. Jde o stav, který by šlo ve stručnosti shrnout do pouhých dvou zásad – „Nikdo nesmí být trestán ani omezován, pokud neporušil zákon” a „Stát sám je zákonu podřízen. Nestojí nad ním.”

To v praxi znamená, že stát musí nejdříve veřejně vyhlásit, co že je vlastně omezeno. A dost precizně to definovat. Zákonem, úřední vyhláškou… Až poté mohou jeho orgány přistoupit k vymáhání tohoto omezení a k trestání provinilců. Není tedy například možné, aby vás policista zastavil a pokutoval, že jste jeli obcí „příliš rychle”. Ne. Musí objektivně změřit (a být schopen prokázat), že jste jeli rychleji, než je v místě stanoveno. Třeba šedesát na úseku, kde je značkou nařízena čtyřicítka.

Těžko si lze představit případ, že by civilizovaný, právní stát doporučil policistům, aby při podobném měření rychlosti odložili radary a vzali si místo nich aktivistu. Třeba nějakého zarytého nepřítele aut z neziskovky AutoMat, anebo někoho z Dětí země. A dali pak na jeho „odborný úsudek”.

Podobně jako skutky, které jsou zakázané, musí v právním státě předem známé (vyhlášené) i sankce za jejich porušení. Pojedete-li tedy na zmíněném úseku šedesátkou, můžete obdržet dva trestné body a pokutu ve výši řádově tisíců korun. Rozhodně vás však policisté nemohou za dědinou vyvléct z auta a v příkopě popravit ranou do týla…

To je jistě extrémní, za vlasy přitažený příklad. Ale i u běžných smluv bývá předem stanoveno, za jakých podmínek platí a za kterých se plnění zastavuje či omezuje. Podívejte se třeba jen na pojistku vašeho auta! O to zajímavější je proto nahlédnout na stránky sdružení CZ.NIC. Toho, co „vypnulo” ty tak zvané desinformační weby. Najdete zde spousty informací, návody a postupy, jak si počínat při registraci své nové domény, ale o podmínkách jejího vypnutí – nic. Nic o tom, co nesmíte na SVÝCH stránkách publikovat, nebo…

Takže je to záhada. Žijeme v právním státě. Média nás v tom utvrzují zhruba tak obden. Nejsme v žádné válce. Jakýsi „vyjímečný stav” byl vyhlášen až dlouho po vypnutí oněch webů. Stát zatím, pokud vím, nikde nevyhlásil, co se nesmí publikovat a jaké jsou sankce za příslušná porušení. Žádný zákon, vyhláška… Ani soukromé společnosti, poskytující domény s „.cz” na konci, nikde neuvádějí, co se smí a co se nesmí zveřejnit. Žádný doplněk smlouvy… Přesto se „vypnulo”. Jsem z toho jakýsi zmatený.