Přednosti národní měny |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Je obdivuhodné, že přes plíživou propagandu vstupu do eurozóny, to sedmdesát procent Čechů odmítá. I když lid, v tomto případě velmi moudře, vstup do eurozóny jednoznačně odmítá, nedá se vyloučit, že vládnoucí na pokyn z Bruselu nebo z důvodu své tradiční servility tento ekonomický nesmysl rychle prosadí. Různí političtí a ekonomičtí “velikáni” se vyslovují pro zavedení eura, většině firem by to prý usnadnilo život, jak vyplývá z průzkumů na toto téma apod. I když největší světoví ekonomové se euru vysmáli, česká mainstreamová propaganda se snaží vzbudit zdání, že euro v Česku jaksi vylepší fungování ekonomiky. Naštěstí se momentálně Brusel utápí v obrovských problémech, částečně plynoucí z existence společné měny, a otázka rozšiřování eurozóny není v očích bruselské kasty prioritní. Ekonomové v Německu i ve Francii považují společnou měnu za velmi problematickou pro obě ekonomiky, ovšem otevřít tuto otázku znamená vystavit se nebezpečí profesní likvidace. Ekonomický publicista Jean Goychman inspirován vzpomínkovým pořadem státní televize LCI o de Gaullově rychlé rehabilitaci francouzských financí na přelomu padesátých a šedesátých let, píše v bretaňském Breizh-Info o velké negativní zátěži eura na francouzskou ekonomiku.

Televize připomněla de Gaullova slova: “Úlohou státu je sloužit obecnému blahu, nemá právo zanedbávat ekonomické zájmy společnosti. Finance a kredity mohou být přiděleny pouze tehdy, když je máme a pokud není narušena rovnováha cen, odměn, příjmů a výdajů a pokud země nepadne do inflace, do chaosu, který zastaví ekonomickou expanzi a vydá naši existenci na pospas cizinců. Státní politika, aby byla pokrokem, nemůže být snadná. Svět je plný všech možných sirén, když jsme necitliví jejich svádění, zahltí nás invektivami. Nesmíme se poddat snadné cestě.” Ekonomický publicista píše, že dnešní generace politiků nejsou schopny se inspirovat de Gaullovými radami. Nejspektakulárnějším jeho počinem byla stabilizace měny počátkem šedesátých let. Mj. došlo k 17% devalvaci měny, zdražilo to import, ale francouzské výrobky se zlevnily o 17%. Rychle se vyrovnala obchodní bilance a obnovil ekonomický růst, rostla ekonomická produkce a tím i HDP. Francie se ekonomicky stabilizovala a následovalo dlouhé období hospodářského růstu, které umožnilo financování velkých průmyslových projektů a veřejných zařízení.

Robert Mundell ve své teorii definoval kritéria, která jsou nezbytná, aby se mohla zavést společná měna ve skupině zemí. Eurozóna řadu těchto kritérií nikdy nenaplnila. Její ustavení prosadili političtí euro federalisté, kteří v tom viděli nátlakový prostředek. Většina Francouzů nic nevěděla o finančních mechanismech a podlehla písni sirén. Maastrichtská smlouva ani nepočítá s tím, že by některá země mohla eurozónu opustit. Jedním s důležitých Mundellových kritérií je podobná citlivost ekonomik a zdanění a podobná sociální pravidla. Rozdílnost ekonomik vede k divergenci národních úrokových sazeb, které reflektují zdraví jednotlivých ekonomik. Dnes je euro velmi drahé pro francouzskou ekonomiku a brzdí export a úplně opačný problém s eurem trápí německou ekonomiku, zde je euro devalvováno oproti stavu vyplývajícímu z reálné ekonomiky, což povyšuje německou konkurenceschopnost. Tyto negativní jevy mají tendenci se časem prohlubovat. Vadná konstrukce eurozóny špatně skrývá důvod své existence – vytvoření za každou cenu federální Evropské unie, která byla dítětem pečlivě utajovaného globalismu, aby se lidé neprobudili příliš brzy a neprohlédli. Výsledek se dostavil. Obchodní deficity jižních zemí lámou všechny rekordy, což znamená, že výrobky se špatně prodávají.

Jaké je možné řešení? Euro není jediným viníkem neutěšeného stavu národní ekonomiky, návrat k národní měně je nutnou podmínkou, ale ne dostačující, stejně jako za de Gaulla nestačil pouhý přechod na nový frank. Pro obnovení národní konkurenceschopnosti bude nutná devalvace. Budou se muset snížit veřejné výdaje a zvýšit příjmy, a pokud to bude doprovázeno reindustrializací, obnoví se ekonomický růst. Bude nezbytné konstituovat takovou měnu, jejíž hodnota odpovídá reálnému stavu národní ekonomiky, která bude v gesci národní banky.

Slavný americký prezident Jefferson řekl, že hlavní příčinou americké revoluce v roce 1775 bylo vynucené zavedení měny Bank of England tím, že se zakázaly lokální měnové skripty, což byla měna kolonií, která jim viditelně otevřela cestu k prosperitě. Proč se dnes nelze vrátit k osvědčeným prostředkům minulosti, jako jsou půjčky od Francouzů a ne z finančních trhů, jak se to dělá už padesát let?