Proč Evropané nerozumí Donaldu Trumpovi?




Sdílet článek:

IVO BUDIL

Velké a převratné historické události se vyznačují tím, že narušují zažité intelektuální stereotypy a představy. Lidé na ně reagují převážně emotivně, a to buď přehnaným entuziasmem a nadšením, které jsou často vystřídány zklamáním, nebo naopak panikou a úzkostí v očekávání věcích příštích. Úpadek amerického impéria a nástup multipolárního světa, jenž se před námi odehrává, bezpochyby výrazně zasáhne do našich životů a ovlivní místo naší země v mezinárodním společenství.

Nejde však o proces, kterému bychom nemohli porozumět. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století získal Západ díky nástupu průmyslové revoluce imperiální sílu, jež mu umožnila stát se globálním hegemonem a podřídit většinu planety svému koloniálnímu řádu. Tradiční civilizace jako Čína nebo Indie, až doposud ohniska světové ekonomické a politické moci, byly marginalizovány. Na počátku jednadvacátého století zažíváme obnovu světového řádu tak, jak existoval do konce raného novověku. Dochází k restauraci moci a vlivu velkých asijských civilizací, které opět zaujímají místo, jež jim v dějinách lidstva v minulosti náleželo.

Americký prezident Donald Trump si, na rozdíl od předchozí administrativy, tuto skutečnost uvědomuje a vede s relevantními partnery jednání o postavení Spojených států amerických v rodícím se světovém systému. Započal s Ruskou federací, následovat bude pravděpodobně Čína, Indie a další mocnosti, mezi nimiž nápadně chybí Evropa. Donald Trump je tvrdý hráč a snaží se udržet co nejvíce amerického vlivu. Jeho rétorika odkazuje zpět do období dělových člunů, imperialismu a dělení sfér vlivu a zdrojů, a to bez jakéhokoliv diplomatického pokrytectví.

Nemyslím si, že s tím budou mít Rusové, Číňané, Indové nebo Arabové problém. Většina jejich představitelů na základě trpkých zkušeností zjistila, že za ušlechtilými a idealistickými frázemi Západu o demokracii, pokroku a humanismu se často skrývá obyčejná sobeckost, chamtivost a kořistnictví. Trump aspoň hovoří otevřeně o reálných zájmech.

Tím, kdo fenomén Donalda Trumpa nechápe, je paradoxně Evropa, světadíl, který až doposud pokládal Severní Ameriku za součást vlastního hodnotového a civilizačního okruhu. Jednou z příčin evropského myšlenkového zmatení je naprosté selhání elit, které se přenáší do veřejného života. Po několik desetiletí byli do čela evropských zemí a nadnárodních institucí vybíráni loajální klienti amerického neoliberálního impéria. Zvolení Donalda Trumpa je zaskočilo natolik, že se plně odhalila jejich intelektuální nemohoucnost, neschopnost, neodpovědnost a osobnostní nezralost. V bezradnosti, jíž propadli, hledají útočiště v hysterickém militarismu, pro který ale postrádají hospodářské a vojenské předpoklady. Jediné řešení, které se nabízí, je lidová vzpoura a kompletní výměna vládnoucí třídy.

Proč Evropa nerozumí povaze změn, které se odehrály ve Spojených státech amerických? Obě společnosti se od sebe liší mnohem více, než bychom soudili z jejich vnější podobnosti. V polovině sedmdesátých let dvacátého století se ve Spojených státech amerických prosadil finanční kapitalismus a neoliberalismus, který se projevuje v převodu kapitálu z produktivních odvětví do finančních a spekulativních sfér a následné deindustrializaci. Z kdysi rozsáhlého amerického průmyslového sektoru se zachovaly dva významné segmenty – vojensko-průmyslový komplex a technologický komplex ztělesněný Silicon Valley.

Administrativa prezidenta Joa Bidena byla poslední, kterou ovládal vojensko-průmyslový komplex. Byla to doba, kdy Spojené státy americké byly největším vývozcem chaosu, války a zbraní na planetě. Jak napsal ruský filozof Alexander Dugin, revoluce Donalda Trumpa a překvapivá snadnost, s níž deep state kapituloval, spočívala ve skutečnosti, že Trumpovým prostřednictvím se poprvé dostal k moci technologický komplex, jenž rychle ovládá klíčové pozice ve státě. Jeho nejviditelnějším reprezentantem je Elon Musk nebo Peter Thiel, ale náleží k němu mnoho dalších osobností, žáků Nicka Landa a Curtise Yarvina, technokraté, vyznavači filozofie akceleracionismu a „temného osvícenství“ nebo vizionáři transhumanismu. Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách tak není triumfem širokých lidových vrstev a masové demokracie, ale příchodem nového typu technokratické oligarchie, jejíž mnozí příslušníci se netají sympatiemi k neofeudalismu a monarchismu.

Problémem Evropy a důvodem, proč zde Donald Trump nenachází porozumění a strategické spojence, je její zaostalost. Evropské hospodářství nedokázalo vytvořit natolik rozsáhlý, vyspělý a vlivný technologický sektor, aby se jeho reprezentanti mohli obdobným způsobem jako stoupenci Donalda Trumpa ucházet o dobytí politické moci. Evropa nyní vzhlíží ke Spojeným státům americkým jako kdysi feudální Francie či Španělsko k průmyslové Anglii. Nerozvinutost a stagnace našeho socioekonomického systému nám nejenom zabraňuje chápat povahu Trumpovy revoluce v domácí a zahraniční politice, ale i navázat s ním plnohodnotné a rovnocenné partnerství.

Všechny příspěvky s Ivo Budil

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (13 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*