IVO BUDIL
Velké a převratné historické události se vyznačují tím, že narušují zažité intelektuální stereotypy a představy. Lidé na ně reagují převážně emotivně, a to buď přehnaným entuziasmem a nadšením, které jsou často vystřídány zklamáním, nebo naopak panikou a úzkostí v očekávání věcích příštích. Úpadek amerického impéria a nástup multipolárního světa, jenž se před námi odehrává, bezpochyby výrazně zasáhne do našich životů a ovlivní místo naší země v mezinárodním společenství.
Nejde však o proces, kterému bychom nemohli porozumět. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století získal Západ díky nástupu průmyslové revoluce imperiální sílu, jež mu umožnila stát se globálním hegemonem a podřídit většinu planety svému koloniálnímu řádu. Tradiční civilizace jako Čína nebo Indie, až doposud ohniska světové ekonomické a politické moci, byly marginalizovány. Na počátku jednadvacátého století zažíváme obnovu světového řádu tak, jak existoval do konce raného novověku. Dochází k restauraci moci a vlivu velkých asijských civilizací, které opět zaujímají místo, jež jim v dějinách lidstva v minulosti náleželo.
Americký prezident Donald Trump si, na rozdíl od předchozí administrativy, tuto skutečnost uvědomuje a vede s relevantními partnery jednání o postavení Spojených států amerických v rodícím se světovém systému. Započal s Ruskou federací, následovat bude pravděpodobně Čína, Indie a další mocnosti, mezi nimiž nápadně chybí Evropa. Donald Trump je tvrdý hráč a snaží se udržet co nejvíce amerického vlivu. Jeho rétorika odkazuje zpět do období dělových člunů, imperialismu a dělení sfér vlivu a zdrojů, a to bez jakéhokoliv diplomatického pokrytectví.
Nemyslím si, že s tím budou mít Rusové, Číňané, Indové nebo Arabové problém. Většina jejich představitelů na základě trpkých zkušeností zjistila, že za ušlechtilými a idealistickými frázemi Západu o demokracii, pokroku a humanismu se často skrývá obyčejná sobeckost, chamtivost a kořistnictví. Trump aspoň hovoří otevřeně o reálných zájmech.
Tím, kdo fenomén Donalda Trumpa nechápe, je paradoxně Evropa, světadíl, který až doposud pokládal Severní Ameriku za součást vlastního hodnotového a civilizačního okruhu. Jednou z příčin evropského myšlenkového zmatení je naprosté selhání elit, které se přenáší do veřejného života. Po několik desetiletí byli do čela evropských zemí a nadnárodních institucí vybíráni loajální klienti amerického neoliberálního impéria. Zvolení Donalda Trumpa je zaskočilo natolik, že se plně odhalila jejich intelektuální nemohoucnost, neschopnost, neodpovědnost a osobnostní nezralost. V bezradnosti, jíž propadli, hledají útočiště v hysterickém militarismu, pro který ale postrádají hospodářské a vojenské předpoklady. Jediné řešení, které se nabízí, je lidová vzpoura a kompletní výměna vládnoucí třídy.
Proč Evropa nerozumí povaze změn, které se odehrály ve Spojených státech amerických? Obě společnosti se od sebe liší mnohem více, než bychom soudili z jejich vnější podobnosti. V polovině sedmdesátých let dvacátého století se ve Spojených státech amerických prosadil finanční kapitalismus a neoliberalismus, který se projevuje v převodu kapitálu z produktivních odvětví do finančních a spekulativních sfér a následné deindustrializaci. Z kdysi rozsáhlého amerického průmyslového sektoru se zachovaly dva významné segmenty – vojensko-průmyslový komplex a technologický komplex ztělesněný Silicon Valley.
Administrativa prezidenta Joa Bidena byla poslední, kterou ovládal vojensko-průmyslový komplex. Byla to doba, kdy Spojené státy americké byly největším vývozcem chaosu, války a zbraní na planetě. Jak napsal ruský filozof Alexander Dugin, revoluce Donalda Trumpa a překvapivá snadnost, s níž deep state kapituloval, spočívala ve skutečnosti, že Trumpovým prostřednictvím se poprvé dostal k moci technologický komplex, jenž rychle ovládá klíčové pozice ve státě. Jeho nejviditelnějším reprezentantem je Elon Musk nebo Peter Thiel, ale náleží k němu mnoho dalších osobností, žáků Nicka Landa a Curtise Yarvina, technokraté, vyznavači filozofie akceleracionismu a „temného osvícenství“ nebo vizionáři transhumanismu. Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách tak není triumfem širokých lidových vrstev a masové demokracie, ale příchodem nového typu technokratické oligarchie, jejíž mnozí příslušníci se netají sympatiemi k neofeudalismu a monarchismu.
Problémem Evropy a důvodem, proč zde Donald Trump nenachází porozumění a strategické spojence, je její zaostalost. Evropské hospodářství nedokázalo vytvořit natolik rozsáhlý, vyspělý a vlivný technologický sektor, aby se jeho reprezentanti mohli obdobným způsobem jako stoupenci Donalda Trumpa ucházet o dobytí politické moci. Evropa nyní vzhlíží ke Spojeným státům americkým jako kdysi feudální Francie či Španělsko k průmyslové Anglii. Nerozvinutost a stagnace našeho socioekonomického systému nám nejenom zabraňuje chápat povahu Trumpovy revoluce v domácí a zahraniční politice, ale i navázat s ním plnohodnotné a rovnocenné partnerství.
(13 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář