Proč skončila Barbora Krejčíková „až“ druhá?

Ve čtvrtek večer byly v pražském hotelu Hilton slavnostně vyhlášeny výsledky ankety Sportovec roku 2024. Zatímco v kategorii kolektivů těžko mohlo být pochyb o tom, že vítězem se stane česká hokejová reprezentace, která na letošním mistrovství světa vybojovala zlaté medaile, konečné výsledky v kategorii jednotlivců byly velmi těsné. Vítězem se stal olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Josef Dostál, na druhém místě skončila letošní wimbledonská vítězka Barbora Krejčíková a pomyslný bronz bral v anketě další olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Martin Fuksa. Odstupy na prvních třech místech byly opravdu velmi malé – Dostál zvítězil před Krejčíkovou o 50 bodů, rozdíl mezi druhým a třetím v pořadí byl dokonce pouhé tři body (viz odkaz zde).

Sportovec roku je anketa, kterou každoročně organizuje Klub sportovních novinářů (letos šlo o už její 66. ročník), a jelikož jsou v ní poměřována různá sportovní odvětví, je vcelku logické, že k jejím výsledkům mají mnozí sportovní fanoušci výhrady. Letos však diskuse o tom, proč nevyhrál ten či onen, byly v médiích obzvlášť emotivní, a navíc se k hlasování sportovních novinářů kriticky vyjádřili i někteří sportovci.

Barbora Krejčíková, která se slavnostního vyhlášení z důvodu nemoci nezúčastnila, včera na svém instagramovém účtu sice vítěznému Josefu Dostálovi pogratulovala, nicméně vzápětí dodala, že výsledky ankety u ní opět zanechaly smíšené pocity. K tomu, zda je víc olympijské zlato nebo vítězství ve Wimbledonu, konkrétně napsala: „Nerozumím tomu, že pokud je olympijská medaile klíčovým kritériem, proč nejsou naši letošní olympijští zlaťáci na prvních třech místech? Místo toho je Tomáš dokonce sedmý? Z jakého důvodu před pár lety wimbledonský titul porazil zlaté olympijské medaile?“ (viz odkaz zde)

Z těchto slov je cítit zklamání Krejčíkové z toho, že coby vítězka nejslavnějšího tenisového turnaje skončila v anketě „až“ druhá (poslední věta z jejích citovaných slov je narážkou na to, že Petra Kvitová vyhrála anketu Sportovec roku i při svém druhém wimbledonském triumfu v roce 2014, přestože v daném roce získaly na zimní olympiáde v Soči zlaté medaile rychlobruslařka Martina Sáblíková i snowboardcrossařka Eva Samková-Adamczyková). Tomu, že wimbledonský triumf nestačil na olympijské zlato z Paříže, se rovněž podivovali jak mnozí internetoví diskutéři, tak i někteří sportovní novináři (viz například redaktor Marek Burkert v komentáři s výmluvným titulkem „Wimbledonský příběh Krejčíkové je monumetální, český plebiscit měla vyhrát“).

Byli tedy letos hlasující novináři vůči Barboře Krejčíkové zaujatí či nespravedliví? Byť jsem měl v minulosti k výsledkům ankety také občas výhrady (viz můj blog z roku 2019), v tomto případě si to nemyslím. Při rozhodování wimbledonské vítězství versus olympijské zlato totiž nejspíš rozhodlo to, že kromě Wimbledonu se Báře na většině ostatních turnajů (vyjma například semifinále na Turnaji mistryň) příliš nedařilo. Ostatně, na žebříčku nejlepších světových tenistek WTA figurovala na konci roku až na 10. místě. Jsem si nicméně jistý, že kdyby Krejčíková letos kromě wimbledonského vítězství ještě přidala medaili z olympiády (ať už ve dvouhře či ve čtyřhře) nebo nějaký významný úspěch na některém z dalších grandsalmových turnajů, byla by sportovcem roku ona.

A byť mnozí argumentují tím, že v rychlostní kanoistice není zdaleka tak velká konkurence jako v tenise, olympijské zlato má vysokou hodnotu v jakémkoliv sportu. Ostatně, pokud se nepletu, tak Josef Dostál je vůbec prvním českým kajakářem, kterému se něco takového povedlo (další letošní olympijský vítěz Martin Fuksa i dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1996 Martin Doktor ho získali na kanoi). A při srovnání olympijské zlato versus grandslamový triumf je rovněž třeba brát v potaz, že zatímco olympiáda je jednou za čtyři roky, grandslamové turnaje (kromě Wimbledomu ještě Rolland Garros, Australian Open a US Open) se v tenise hrají čtyři do roka. Za mě je proto vítězství Josefa Dostála v pořádku.