Protekcionismus nezvyšuje potravinovou soběstačnost; snižuje ji |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Dosažení zabezpečení potravinové bezpečnosti je prioritou politických stran bez ohledu na ideologii. Tak, země pracují svědomitě na zajištění toho, že tento projekt bude splněn. Proaktivní přístup, který se snaží řešit tuto záležitost je obdivuhodný, ale ve svém sledování potravinové bezpečnosti přijímají některé země kontraproduktivní politiky. Předpokladu toho, že protekcionismus mírní risika potravinové bezpečnosti, se pořád ještě chápe mnoho tvůrců politiky, i když zde neexistuje žádný vztah.

Takovéto zmatečné myšlení pramení z neporozumění stran toho, co potravinová bezpečnost znamená. Pokud je cílem zajištění potravinové bezpečnosti uspokojení výživy populace, potom jsou zdroje jídla nepodstatné. Realisticky, malé země omezené geografickými omezeními dosahují potravinové bezpečnosti dovozem. Singapur dováží přes 90 % svého jídla, no zůstává ekonomickou velmocí. Navzdory propagandě dovozy nevylučují ekonomický růst a vývozy nejsou indikátorem toho, že ekonomika roste. USA zaznamenaly nízkou míru růstu v dobách označovaných jako vývozní boomy.

Spoléhání se na protekcionismus zhoršuje ekonomickou a sociální situaci, když země nemohou vyrábět efektivně. Bez efektivnosti zde nebude základ pro kvalitní domácí výrobu. Protekcionismus zůstává politicky zajímavým, protože lidé pravděpodobně dávají rovnítko mezi zákazy dovozu a podporou domácích lokálních výrob; nicméně nevýrazný výkon Afriky odhaluje selhání protekcionismu. I přes použití překážek obchodu pro posílení místní produkce, Afrika nadále selhává v tom, aby zvýšila růst a vývoz.

Další linie důkazů ukazuje, že spíše než aby potlačovalo potravinovou bezpečnost tak efektivní usnadnění obchodu je významným urychlovačem potravinové bezpečnosti v Africe. Lepší usnadnění vylepšuje přístup k potravinám tím, že urychluje dovoz pro nedostatečně (potravinami) obslouženou populaci. Výsledkem tohoto je, že tato populace má přínos z vyšší úrovně spotřeby a bohatší výživu. Dále s rostoucím přístupem k potravinám skrze obchod setrvale klesá podvýživa. Ačkoliv je očerňován, odborné práce ukazují konzistentně to, že obchodní otevřenost má příznivý dopad na potravinovou bezpečnost v Africe.

Navíc tyto důkazy mohou být zevšeobecněny pro jiné regiony s tím, jak celkové hodnocení jde v souladu s tím, že obchodní otevřenost podporuje potravinovou bezpečnost. Učenci kontrují proti propagandě protekcionismu v článku vydaném v odborném žurnále „Food Policy“: „Naše empirické výsledky ukazují, že obchodní otevřenost má v průměru pozitivní a statisticky významné čisté dopady na potravinovou bezpečnost, což nás vede k závěru, že přínosy obchodu převažují na náklady pokud jde o národní potravinovou bezpečnost.“ Nehledě na region, výzkum ukazuje, že obchodní otevřenost koresponduje s potravinovou bezpečností. V Evropské unii jde také o tento případ, data ukazují, že obchodní otevřenost má „významný čistý pozitivní dopad na potravinovou bezpečnost v evropských zemích.“

Očekávat, že protekcionismus zabrání potravinové nejistotě je nepravděpodobné, ale je zde nějaký environmentální argument pro to nakupovat lokálně? Lidé předpokládají, že doprava potravin je zodpovědná za vysoké procento emisí, kdežto podle dat je dosti nepatrná. Druh vyprodukované potraviny je lepší pro předpověď emisí, než to kde byla tato potravina vyprodukována. Navíc městské farmaření vyvolané módní vlnou environmentalistického hnutí je podobně nepraktické, pokud jde o cíl řízení emisí, protože kvůli malé úrodě je uhlíková stopa u městského zahradničení šestkrát větší než u konvenčního zemědělství.

No, na regionální úrovni, environmentalisté vzbuzují dojem, že místní spotřeba minimalizuje znečištění tím, že snižuje množství kilometrů, které jídlo cestuje předtím než dosáhne zákazníky. Nicméně, výzkumníci ukazují, že toto uvažování není přesné: „Jídlo z větších, více vzdálených farem možná musí cestovat více kilometrů, ale efektivnost získaná z použití masivních lodních kontejnerů nebo velkých kamionů pro transport velkého množství může vyústit v mnohem příznivější poměr potravin na kilometr a ve skutečnosti snížit celkové dopady na životní prostředí.“ Lidová víra je na vrcholu navzdory důkazům o opaku. Ale naneštěstí, prázdné fráze nepřispívají lidskému rozkvětu; nicméně skutečné vzdělání v nepolitických vědách a ekonomice tak jistě může učinit.

Pro všechny citace viz originál.