Jedná se o největší a nejnebezpečnější průlom do ústavního systému v historii novodobé české státnosti. Jde o nejzávažnější ohrožení svobody, spravedlnosti a politické a volební soutěže. Jedná se o pošlapání nejzákladnějších ústavních principů, na kterých stojí naše volební právo a potažmo i naše politické zřízení ve smyslu legitimity tvorby a ustanovování základních mocenských institucí.

Čím snadněji tím lépe

Sporný a pochybný je už samotný deklarovaný úmysl předkladatelů tohoto návrhu. Zjednodušení volební praxe pro české občany žijící v zahraničí! Proč se naše vláda začíná tímto způsobem náhle zajímat o občany žijící mimo naše státní území, kteří v každodenním životě podléhají cizí státní moci? Proč jsou tito občané najednou privilegovaní a proč mají získat výhody oproti lidem žijícím v České republice?

Nepochybně je zájmem naší vlády, aby akt volby osob žijících v zahraničí byl co nejjednodušší. Snadná dostupnost volby se stává v jejich liberálně demokratickém světě nejvyšší hodnotou. A to i na úkor ústavnosti tradičního volebního procesu, proti skutečným a tradičním evropským hodnotám jako jsou rovnost volebního práva, přímost volebního práva, tajnost hlasování.

Právo elity?

Je právo volit skutečně právem, v klasickém významu tohoto slova, anebo je nárokem či dokonce povinností? Z naší Ústavy, z Listiny základních práv a svobod, z našich volebních zákonů i z prostého rozumu jednoznačně vyplývá, že jde o právo. Ale to čeští občané zdržující se v zahraničí jednoznačně mají! Ti, kteří v cizí zemi žijí trvale, i ti, kteří se tam zdržují krátkodobě.

Stát jim k výkonu jejich volebního práva vytvořil všechny potřebné podmínky. Pro jeho naplnění nemusí tito občané cestovat do České republiky, ale mohou jej realizovat na nejbližším zastupitelském úřadě.

V jiných státech, včetně států nepochybně demokratických, toto není zdaleka samozřejmostí. Jejich občané, žijící mimo své mateřské státy, buď volit do jejich vrcholných ústavních orgánů nemohou, anebo za účelem vykonání aktu volby musí přicestovat do země svého původu.

Snaha o zavedení korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí se dá chápat různě. Předně jako snaha vládní pětikoalice učinit z této skupiny voličů elitní občanský klub. Univerzální a ústavně konformní volební právo pro všechny je nahrazováno volebním nárokem úzce profilované privilegované skupiny, který jim stát má, či dokonce musí, zaručit.

Ale možný je i takový výklad, který v podstatě říká, že volební právo Čechů v zahraničí není standardním právem, ale spíše povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost, musí těm, pro které ji zavádí, vytvořit takové podmínky, aby ji mohli splnit.

Ať tak či onak, jde v zásadě o chybný a pomýlený koncept. Korespondenční volba – a natož ta na český pětikoaliční způsob – není naplněním žádného základního občanského či politického práva. Je pouhým ideologickým konstruktem, nátlakovou agendou určité části politického spektra. Je snahou udržet se u moci, využít hlasy ze zahraničí, hlasy lidí, kteří fakticky nežijí pod vládou současné pětikoalice. A ani v budoucnu v drtivé většině nebudou žít pod žádnou českou vládou.

Nerovné mandáty

V našem předchozím článku o tom, jak se pětikoalice chystá ukrást příští volby do Poslanecké sněmovny, jsme se věnovali i tomu, jaký vliv by tato změna měla na proces převodu hlasů na poslanecké mandáty.

A to konkrétně v případě voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2025, kdy bude platit ještě současná právní úprava tohoto mechanismu. Tedy model, podle kterého bude vylosován jeden český volební kraj, do kterého budou všechny „zahraniční“ (tedy i korespondenční) hlasy zahrnuty.

A demonstrovali jsme, jakým neakceptovatelným způsobem současná právní úprava přepočítávání „zahraničních“ hlasů po zavedení korespondenční volby ovlivní konečný výsledek voleb. Po zavedení korespondenční volby se dá rovněž předpokládat, že zahraničních hlasů bude o dost více, a proto bude i jejich dopad na výsledky voleb daleko výraznější. Nyní chceme upozornit na další souvislosti, a to ve třech ohledech.

Za prvé, o složení poslanců za určitý volební kraj ve zcela rozhodující míře (čím menší kraj, tím více) rozhodnou zahraniční, nikoli domácí, hlasy.

Za druhé, „vylosovaný“ kraj bude v Poslanecké sněmovně i několikanásobně nadreprezentován tím, že získá výrazně více poslaneckých mandátů než mnohem lidnatější kraje.

A konečně za třetí, velké množství poslanců za kraj, do kterého budou nalosovány zahraniční hlasy, bude pocházet z politických subjektů, které by tam před zavedením korespondenční volby v zahraničí získaly naopak naprostou menšinu mandátů. V menších krajích půjde velmi pravděpodobně o většinu takových poslanců. Takových, které v daném kraji volí jen jasná menšina jeho skutečných obyvatel.

Způsob, podle kterého budou do jednotlivých krajů přiřazeny zahraniční hlasy po zavedení možnosti volit korespondenčně, bude rozhodovat o podobě stranicko-politické většiny v budoucí Poslanecké sněmovně, a tedy i o podobě budoucí vlády. Jinými slovy, finální zastoupení v Poslanecké sněmovně může být jiné v závislosti na tom, do jakého kraje budou zahraniční hlasy nalosovány. Jiný výsledek bude v případě jejich nalosování do kraje Středočeského, jiný, pokud budou nalosovány do kraje Libereckého.

Volební inženýrství

V ústavněprávním výboru Senátu se nyní projednává další novela volebního zákona, podle které se mají s účinností od roku 2026 zahraniční hlasy v následném přepočtu na poslanecké mandáty zohledňovat lehce odlišným způsobem, než je tomu nyní.

A to tak, že namísto jednoho ze čtrnácti krajů, který je vylosován a kam se nyní tyto hlasy přiřazují, se budou za tímto účelem napříště losovat dva ze čtyř největších krajů, tj. Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj, přičemž do jednoho vylosovaného kraje mají být připočítány hlasy z evropských zemí a do druhého ze zbytku světa.

Tato varianta je rozhodně nebezpečnější než ta současná. A opět z ní prosakuje účelovost návrhu vládní pětikoalice. Poslední volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021 totiž rozhodly výsledky ve dvou krajích – ve Středočeském kraji a v Praze. Oba přitom patří mezi ony čtyři největší volební kraje, do kterých se mají od roku 2026 přidělovat zahraniční korespondenční hlasy.

Když sečteme volební výsledky z roku 2021 ve dvanácti krajích České republiky, bez Prahy a Středočeského kraje, zjistíme, že je zde poměr mandátů 76:75 ve prospěch současné opozice (ANO, SPD). Ale v součtu Středočeského kraje a Prahy zvítězily strany současné pětikoalice nad stranami současné opozice o 17 mandátů (33:16). A celkově tedy o 16 mandátů.

Z výsledků nejen těchto, ale i dalších voleb je evidentní, že volební baštou současných vládních stran jsou tyto dva největší české volební kraje. Vládní záměr přiřazovat zahraniční (i korespondenční) voličské hlasy od roku 2026 do dvou ze čtyř největších českých krajů není tedy ničím jiným, než metodou typickou pro tzv. volební inženýrství s cílem učelově a manipulativně navýšit své volební zisky. A třeba i volby takto rozhodnout ve svůj prospěch.

Pravděpodobnost, že ze čtyř největších krajů budou pro zařazení zahraničních hlasů vylosovány Praha a Středočeský kraj, anebo alespoň jeden z nich, je totiž velmi vysoká.

Velké kraje vládnou

Ve čtyřech největších českých volebních krajích se už nyní volí celkem 94–95 poslanců, tedy skoro polovina Sněmovny. Poté, co by sem byly přidělovány zahraniční hlasy, tvořili by poslanci v nich zvolení již výrazně nadpoloviční část dolní komory českého Parlamentu a zástupci zbylých deseti krajů by tam naopak byli ve značné menšině.

Poslanců zvolených v Praze a Středočeském kraji bývá už nyní 49 až 50.  A vzhledem k tomu, že se sem neustále stěhují lidé z jiných krajů, anebo zde minimálně hlasují na voličské průkazy, tento počet bude postupně narůstat.

Pokud budou pro přidělení zahraničních hlasů vylosovány tyto dva kraje, Praha a Středočeský kraj, budou tvořit poslanci v nich zvoleni už téměř třetinu Poslanecké sněmovny! Třetina členů Poslanecké sněmovny tak bude složena ze zástupců dvou krajů z celkových čtrnácti!

I ve světle posledního nálezu Ústavního soudu ohledně volební legislativy (z roku 2021), který konstatoval deformace a nerovnosti v zastoupení zvolených poslanců na základě znevýhodnění menších volebních krajů, jde o další jasně protiústavní moment návrhu na zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí, resp. o další projev až brutálního narušení ústavního principu rovnosti volebního práva.

Ztráta jistoty a kontroly

Dle předkladatelů návrhu na zavedení korespondenčního hlasování v zahraničí bude tento akt probíhat tak, že příslušný volební lístek bude umístěn do zalepené hlasovací obálky, která bude poté vložena, spolu s identifikačním lístkem podepsaným voličem, do tzv. doručovací obálky. A odeslána poštou na příslušný zastupitelský úřad.

Jistota skutečného doručení korespondenčního hlasu na místo určení v zákonem vymezeném čase tak bude zcela srovnatelná s „jistotou“ potenciálního stavu, kdy by volič předával obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místností na chodbě. Žádná nezávislá kontrola neexistuje, postup závisí na chování, vůli a pečlivosti člena komise.

Je zde i faktor klíčové role „třetích subjektů“ v korespondenčním způsobu volby, tedy úloha poštovních a doručovacích služeb, které jsou navíc v mnoha zemích soukromoprávními privátními subjekty. Náš stát jim takto v případě korespondenční volby v zahraničí svěřuje funkci garanta voleb. Budou však všichni zaměstnanci těchto služeb ctít tajnost volby a stihnou tyto subjekty všechny zaslané korespondenční hlasy řádně a včas doručit na místo určení?

Vládní návrh na zavedení korespondenční volby není správný. „Korespondenční“ volič ztrácí jistotu, kterou dnes ve standardním fyzickém procesu volby má. Jistotu, že opravdu hlasoval, že jeho hlas byl odevzdán a započítán.

Proti takovému postupu máme důvod se vzbouřit.