Rádio Jerevan: O nebezpečí právní migrace

Do redakce rádia Jerevan dorazil dopis od Marušky ze základní školy v Českém středohoří. Úhledným písmem se zajímá o historii právní migrace. Tým odborníků z rádia Marušce napsal:

Milá Maruško,

právní migrace je přesun lidských práv na teritoria, kde nemají co dělat a kde se následně začnou nekontrolovaně množit. Výsledkem je postupný rozklad společnosti.

Lidská práva vznikla a existovala na území každého jedince. Chránila jeho život, majetek a svobodu říkat, co chce. Proto jim lidé říkali práva přirozená nebo také negativní. Negativní neznamená špatná, ale to, že po nikom nic nežádají. Představují něco, co člověku nikdo druhý nesmí vzít, a přirozená práva stála u zrodu západní civilizace.

První masovou migraci práv vyvolal americký prezident Roosevelt v roce 1941. Přednesl svůj slavný projev Čtyři svobody. Uvedl v něm, že negativní práva nestačí, že každý má právo na slušný život, a proto se práva musejí začít stěhovat na území ostatních lidí a požadovat po nich, aby jim ten slušný život zajistili. Protože jsou nová práva opakem práv negativních, nesou název pozitivní. Nebo možná proto, že se snaží, aby se všichni měli dobře i bez vlastního přičinění. To je pozitivní, ne? Kdo by to nechtěl?

Rooseveltovy projevy odstartovaly nekontrolovanou migraci práv na území cizích lidí. Organizace spojených národů ji v roce 1948 posvětila svojí Deklarací a namnožila původních několik práv na tři desítky. Světlo světa spatřilo třeba právo na kulturní život nebo právo na manželství.

Práva začala nekontrolovaně migrovat. S výkřiky „musíš mi zajistit kulturu” nebo „ty si mně musíš vzít” začala bez ptaní vstupovat na území ostatních lidí. Migrace též vyvolala nekontrolované množení. No aby ne, když to platí někdo jiný. Každé přání nebo touha po něčem daly vzniknout novému právu. Jejich exploze dále zrychlila, když se začala množit pohlaví.

Přemnožená práva se mezi sebou často perou. Když na teritorium člověka vtrhne současně právo na bydlení a právo na odpočinek, strne se mezi nimi nekompromisní bitva o majetek na daném území. Proto je nutný nějaký arbitr, který dříve, když dobyvačná, pardon pozitivní, práva neexistovala, nebyl potřeba. Jeho role se ochotně chopila nová třída odborníků, kteří dokáží spočítat počet pohlaví, a proto mají právo na vzdělání zadarmo v novém oboru gender-algebra.

Čekají je ovšem těžká rozhodování. Je silnější právo heterosexuální osoby barevné pleti, nebo bílého gaye? Počet soupeřících kombinací, jak velice dobře vědí absolventi gender-algebry, je ovšem vysoký. Lesbická osoba může mít současně i barevnou pleť, může být obézní nebo vyznávat nějaké preferované náboženství, může navíc pocházet z těžkých poměrů. Její práva se sčítají nebo násobí?

Pozitivní práva mají navíc tendenci se sdružovat při výpadech na cizí území do úderných skupin. Proto se jim také říká práva skupinová. Jsou to práva všech osob, které si řeknou, že by se mohly vzhledem k nějaké své charakteristice dát dohromady pro zvýšení migračního potenciálu. Ideální je rasa, ale může to být cokoli.

Jedinou jistotou v novém světě po masové migraci je, že bílý heterosexuální muž z nějakého důvodu žádná pozitivní práva nemá a jeho přirozená práva melou z posledního.

Z tohoto pohledu máš štěstí, Maruško.

Borkyně na konec

Borkyní na konec je televizní moderátorka stanice CBS News Lesley Stahl. Do svého pořadu „60 Minutes” si pozvala Keithe Siegela, izraelského rukojmího, který byl v rámci poslední výměny zajatců mezi Hamásem a Izraelem propuštěn na svobodu. Keith Siegel popisoval v rozhovoru, jak s ním v zajetí bojovníci Hamásu zacházeli. „Bili mne a nechávali mě hladovět”, uvedl.

Moderátorka Lesley Stahl na to reagovala otázkou: „Myslíte si, že vás úmyslně nechali hladovět, nebo to bylo tím, že oni sami neměli jídlo?”