Řády a metály od Petra Pavla |

Sdílet článek:

TOMÁŠ GUTTMANN

Je neuvěřitelné, jak pestrou společnost tvoří ti, kdo byli v historii státu odměněni medailemi a řády. Jsou mezi nimi císaři i rolníci, oběti zvůle i vykonavatelé násilí, obdivuhodní hrdinové i zrádci, světoznámé osobnosti i náhodní bezvýznamní lidé (například co se stali známými jen tím, že projevili zájem o prezidentský úřad). Byli nominováni za živa i po smrti. Tento rok přibylo dalších skoro šedesát živých i mrtvých medailistů (zde).

Nejvyšším vyznamenáním je Řád Bílého lva, udělovaný od roku 1922 osobám, „které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Československo“, a od roku 1994 také o Česko. Mezi nositeli Řádu se nalézají japonský císař Hirohito (1924), Mussolini (1926), Edvard Beneš (1936, 1946, je nejasné kdo Benešovi oba Řády předal, když byl v obou případech sám prezidentem), Hácha (1938), Koněv (1945), Gottwald (1948), Che Guevara (1960), Walter Ulbricht (1968), Kosygin (1970), Fidel Castro (1972), Brežněv (1973), Kim Ir-sen (1973), Háfiz al-Asad (1975), Muammar Kaddáfí (1978), Nicolae Ceausescu (1987), Jásir Arafat (1989), Bill Clinton (1998), Dubček (2003), Robert Fico (2014), jordánský král Abdalláh (2015), Jiřina Bohdalová (2021), atd. Není jasné, jak se v této skupině cítí tanečník Jiří Kilián, odměněný Řádem Bílého lva za rok 2024.

Druhým nejvyšším vyznamenáním je Řád Tomáše Garrigua Masaryka (Řád TGM) za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv. Udělován je od roku 1991 (kdy jej obdrželo 103 lidí). Mezi odměněnými se postupně objevili téměř všichni nejuznávanější čeští umělci, ať již živí nebo mrtví (například Karel Čapek v roce 1995, Jiří Suchý v roce 2013, Karel Kryl v roce 2014), ale i mnoho méně zasloužilých nebo i neslavně proslulých lidí, včetně Clintona, který si k Řádu Bílého lva z roku 1998 mohl přidat i Řád TGM za rok 2024 (není zřejmé, jak se Clinton zasloužil o Česko nebo o rozvoj humanity). Řád TGM dostala tento rok i Anna Šabatová. Přišlo mi jako zcela přirozené, že bývalý člen komunistické rozvědky vyznamenává levičáckou, dříve trockistickou a dnes progresivistickou, aktivistku Šabatovou, ale trochu mně nesedí, že prezident udělil Řád také Karolu Wojtylovi, symbolu boje proti komunismu.

Šabatová je iniciátorkou akcí na podporu palestinských teroristů (zde) a lze ji vidět, jak veřejně vystupuje proti Izraeli, zatímco papež se vehementně stavěl za Židy a Izrael. Proti nesmyslnému zařazení do jedné skupiny s trockistickými intelektuály se Wojtyla již nemůže bránit; tato situace naznačuje, že nepromyšlené udělování metálů mrtvým je často nevhodné. Křiklavou nesourodost vidíme i na dalších kandidátech. Například neznámý úředník Karel Kovanda, který pracoval jako politický poradce pro různé státy včetně komunistické Číny (zde), se sotva hodí být v jedné skupině s Janem Pavlem II.

Třetím nejvyšším vyznamenáním České republiky je Medaile za hrdinství, udělována od roku 1995, kdy ji dostal sám Petr Pavel. Hrdinní bratři Mašínové a jejich spolubojovníci ji však nikdy nedostali. Podle Pavla bylo jejich hrdinství příliš násilné a Mašínům odmítá udělit cokoli, i když jejich sestře před rokem udělil Řád TGM. Příběh bratří Mašínů prý odporuje jeho pohledu na svět (zde). Petr Pavel býval komunistickým vojákem a oni se proti komunismu agresivně postavili. Jejich boj v očích Pavla představuje nenávist, o které při udělování řádů letos řekl, že „nám nikdy nic dobrého nepřinesla“ (zde).

Nejnižším státním vyznamenáním, také udělovaným od roku 1995, je Medaile za zásluhy, rozlišená do tří stupňů. Mezi 25 nositeli v roce 1995 byli například Miloš Forman, Jiří Suchý, Jiří Voskovec a Jan Werich. Od roku 2013 byl udělován již jen nejvyšší stupeň (Medaile za zásluhy 1. stupně). Letos byla Medaile za zásluhy 1. stupně udělena 39 lidem. Jsou mezi nimi i známí herci, zpěváci a sportovci. Je jasné, že při tomto tempu se na každého jen trochu známějšího člověka nakonec nějaká medaile dostane, ať již za života anebo po smrti. Mnozí dokonce dostávají v průběhu let medaile více typů; například Jiřina Bohdalová dostala kromě nejvyššího státního vyznamenání, Řádu Bílého lva v roce 2021, také Medaili za zásluhy 1. stupně v roce 2013.

U mnoha medailistů nechápeme, jaké zásluhy o stát či o cokoli jiného mají. Například Agnieszka Holland letos dostala Medaili za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury. Zájem diváků o její fantaskní a plánovitě kontroverzní filmy lze pochopit, a málokdo samozřejmě dosahuje úrovně Miloše Formana, avšak její slátanina o Janu Palachovi (minisérie Hořící keř, 2013) byla hrubou urážkou českého národního hrdiny. A její jakoby dokumentární film o trpících syrských uprchlících v Polsku (Zelená hranice, 2023) pak byl špinavou pomluvou Evropy a Evropanů. U této osoby jde pouze o to, že se o ní mluví a píše – to však nejsou zásluhy. Výběr se samozřejmě nemůže zavděčit všem, ale medaile asi dostává příliš mnoho bezvýznamných lidí, ať již více nebo méně slavných. Například Petr Dvořák, bývalý ředitel ČT, letos dostal Medaili „za zásluhy o stát v oblasti kultury“. Vezmeme-li v úvahu, že Voskovec, Werich i Ježek dostali pouze Medaili za zásluhy 2. stupně (1995), a Svěrák se Smoljakem jen Medaili za zásluhy 3. stupně (1999), musíme se ptát, co Dvořák tak úžasného pro českou kulturu učinil, že dostal Medaili za zásluhy 1. stupně (i když pomineme fakt, že tento člověk vstoupil ještě dva měsíce před pádem komunismu do komunistické strany, zde).

Mezi mnoha metály se lze tento rok podivit Medaili za zásluhy 1. stupně „v oblasti bezpečnosti státu a občanů“ pro Marka Riedera (pomáhal předpovědět povodně), Medaili za zásluhy 1. stupně „v oblasti vědy“ pro Jana Švejnara (kandidoval na prezidenta 2007), i Medaili za zásluhy 1. stupně „v oblasti bezpečnosti státu a občanů“ pro Jaroslava Vilda („svou činností přispěl ke způsobu a podobě vzdělávání a výcviku bezpečnostních složek v taktické oblasti“, zde). Zvlášť onen pan Vild budí zvědavost; Wikipedie uvádí jako významný fakt, že „byl přednostně očkován proti nemoci covid-19“, a také že „je držitelem osvědčení Národního bezpečnostního úřadu na stupeň ‘tajné’ ” (Wikipedie dokonce tají jeho datum narození, zde).

Při zkoumání burianovské otázky, komu dali nebo nedali medaili, zjistíme že medaili může dostat skoro každý (samozřejmě kromě bratří Mašínů). Při pročítání stovek jmen nositelů různých medailí a řádů napadá, že by o výběru odměněných měla rozhodovat jen komise odborníků, anebo ještě lépe by tyto metály měly být zrušeny.