Ruská ruleta se šesti náboji v revolveru




Sdílet článek:

Energetický konzultant Manfred Haferburg se na webových stránkách Achse des Guten vyrovnává se současno německou energetickou politikou. Upozorňuje, že zatímco svět jadernou energii neochvějně podporuje, Německo se jí z ideologických důvodů vzdává. To si právě začíná vybírat svou daň. Evropa již prosí Rusko o uhlí.

 

V současné době je na světě přibližně 450 jaderných reaktorů v přibližně 190 jaderných elektrárnách. Svět vyrábí přibližně 10 % elektřiny pomocí jaderné energie, což je o něco více, než kolik se vyrobí pomocí větrné a solární energie. V současné době se staví více než 50 nových reaktorů, mnoho projektů je ve fázi plánování.

Kdo za to může?

Za raketový růst cen energií nemůže Putin, ale daň z CO2 na všechno, nesmyslné odstavování moderních uhelných a jaderných elektráren, přemrštěné energetické daně a gigantické ekologické dotace. U každého z nich se jedná o miliardy eur, které byly ukradeny z kapes daňových poplatníků a odběratelů energie.

Před dvanácti lety bylo v Německu v provozu 17 jaderných elektráren, které vyráběly čtvrtinu naší elektřiny. Dnes je stále v provozu šest reaktorů, které vyrábějí 10 % naší elektřiny. Na konci roku 2022 se Německo rozloučí s jadernou energií, až budou odstaveny poslední reaktory v Emslandu, Neckarwestheimu a Isaru. Do té doby klesne německá energetická rezerva z 25 na méně než 3 procenta a v příštích několika letech vznikne gap ve výrobě elektřiny ve výši zhruba 100 TWh, kterou nikdo, snad kromě šéfky Zelených Annaleny Baerbockové, neumí odstranit. Od 1. ledna 2023 se už nesmí ve zbývajících elektrárnách nic vážně pokazit, jinak zhasnou světla.

Elektrická energie je zboží nejvíce podléhající zkáze, jakou si lze představit. Musí být spotřebována během několika sekund po výrobě a z místa výroby do místa spotřeby se přepravuje rychlostí, kterou překoná jen světlo. Velká propojená síť tak představuje nejsložitější stroj, jaký kdy člověk navrhl a postavil.

Jako kdyby pro každého z nás pracovalo 100 otroků

Když se astronauti z ISS podívají na noční polokouli, jasně vidí světla velkých měst, dokonce i světadíly vynikají. Je však vidět i temný kontinent: Afrika. Osvětleno je pouze několik pobřežních oblastí. Zároveň víme, že Afrika je jedním z nejchudších regionů na světě, že mnoho lidí v Africe stále hladoví nebo dokonce hlady umírá.

Aby se člověk mohl najíst, potřebuje energii. Potřebuje ji k orbě, k výrobě a distribuci hnojiv, k přivádění vody, ke sklizni, k dopravě, ke zpracování, ke skladování a chlazení… Absence energie znamená chudobu. Dostupnost energie je předpokladem průmyslového rozvoje, a tím i šancí vytvořit pracovní místa pro přebytečné mladé muže a snížit tak válečný index. Proto hlad po energii znamená násilí, boj o holý život, krutost silných vůči slabým. Brzy bychom to, nedej bože, mohli zažít na vlastní kůži při výpadku proudu.

Sen o ekologickém životním cyklu si mohou dovolit jen bohatí lidé v bohatých zemích, kteří – aniž by to tušili – žijí na energetické úrovni římských císařů. Ale je to tak: každý středoevropský „průměrný občan“ žije na energetické úrovni římského císaře. Pro něj nepřetržitě pracovalo 100 otroků. Vařili mu jídlo, připravovali koupel, prali mu tuniku, převáželi ho v palantíru, poskytovali mu zprávy a bavili ho.

Pro srovnání standardu římského císaře se současností stačí změřit lidskou práci 100 otroků a přepočítat ji na spotřebu elektrické energie. Výsledkem je, že práce 100 otroků odpovídá zhruba množství energie, které dnes průměrný Němec denně spotřebuje. Pro každého z nás nepřetržitě neviditelně pracuje 100 energetických otroků. Vaří nám jídlo, připravují nám vodu do koupele, perou nám prádlo, přepravují nás, poskytují nám zprávy a mnoho dalšího.

Stačí úspora energie?

Energetickým obratům dochází dech, protože energetická hustota středověkých technologií – větrných mlýnů, „hořících skel“ a bahenního plynu – nestačí k zásobování moderní průmyslové společnosti. Obrat v energetice je proto třeba uskutečnit prostřednictvím úspor. Diskuse o úsporách energie je však založena na velké nepoctivosti. Zastánci energetického obratu přesvědčují obyvatelstvo, že vše může pokračovat jako dosud. Žijte pohodlně jako císař a přitom šetřete energií.

Potenciál úspor v Německu je však již z velké části vyčerpán. Od roku 2013 poptávka po energii v Německu mírně, ale stabilně roste. V příštích 40 letech se zdvojnásobí. Nepoctivost proroků Energiewende (Energetická změna) spočívá v tom, že tato otázka nesmí být položena: které energetické otroky vypustíme? Nebo přesněji: bez čeho jsme připraveni se obejít?

Protože každá významná úspora energie znamená masivní odříkání. Propustíme otroka, který nám připravuje vodu do koupele? Koneckonců, studená sprcha má být zdravá. Propustíme mycího otroka a sami se znovu chopíme škrabadla? Nebo zavrhneme otroky dopravy a raději zůstaneme doma? Musíme vůbec propustit tolik energetických otroků, aby se i Evropa stala temným kontinentem? Nebo, a to je asi klíčová otázka, nebudeme již schopni zásobovat zdaleka největší spotřebitele elektřiny, průmysl a obchod, které se na celkové spotřebě podílejí 73 procenty, a vrátíme se k trojpolnímu zemědělství?

Bez jádra to nepůjde

Jaderná energie, jediné životaschopné řešení dekarbonizace elektroenergetiky, je politiky v Německu z ideologických důvodů potlačována. Mučicí nástroje pro tento účel: Zdražte ji, zakažte ji, zavřete ji. Ne nadarmo se německým slovem „Kalkarisierung“ označuje způsob, jakým politici nakládají s nemilovaným průmyslem. Dodavatelé energií už dávno ztratili chuť a vzdali se. Stačí si poslechnout členy správní rady – ti nyní doufají, že se jim podaří získat kus dotačního koláče.

Německým politikům však ukončení jaderné energetiky nestačilo a od počátku dělali vše pro to, aby se jaderná energetika „přetrhla“. Musím se přiznat, že se jim to zcela povedlo. Studijní obory byly zrušeny, výzkum vyschl, výroba se rozplynula. Německo, které kdysi navrhovalo, stavělo a provozovalo nejlepší jaderné elektrárny na světě, už nedokáže vyrobit ani potřebné náhradní díly, natož reaktor.

Jaderná energetika nestojí celosvětově před svým koncem, ale před svým začátkem. Ať už s Německem, nebo bez něj, nikoho na světě to nezajímá. Ve světě se zkoumají vysokoteplotní reaktory chlazené plynem, rychlé reaktory chlazené olovem, reaktory s roztavenými solemi s thoriem jako palivem, reaktory chlazené superkritickou vodou a rychlé reaktory chlazené sodíkem.

Rusko staví první olovem chlazený reaktor BREST OD 300, Čína oblázkový reaktor HTR-PM vynalezený v Německu. V ruském Bělojarsku jsou v provozu sodíkem chlazené rychlé reaktory BN 600 a BN 800, které jsem již viděl na vlastní oči. Mohou přeměnit radioaktivní odpad na jaderné palivo. Německo již dlouho není schopno využívat tak špičkové technologie. Pokud by Německo disponovalo touto technologií, stačil by odpad ze stávajících jaderných elektráren zásobovat zemi elektřinou po dobu 350 let a hledání konečného úložiště by se mohlo omezit na časový horizont 300 let.

Megalomanský nesmysl

Celou megalomanskou nesmyslnost energetického obratu osvětluje pompézně vyhlášené Posílení energetického obratu z týmu energetických expertů CDU – mimochodem všichni jsou právníci. Tito „energetičtí experti“ vstoupili do volební kampaně s cílem rozšíření větrných a solárních elektráren a hlásali ještě dřívější odstavení elektráren.

Mám pro vás malou anekdotu. Už nějakou dobu si volně vyměňuji e-maily o energetické politice s jedním z otců německé energetické transformace.

Nedávno jsem mu napsal:

Vážený pane poslanče,

Před čtrnácti dny jste mi napsal, že energetický obrat musí být proveden mnohem razantněji než dosud. V souladu s touto stranickou linií rozjeli energetičtí experti CDU krátce před volbami v médiích turbo o energetické transformaci.

Já a moji kolegové bychom rádi odborníky CDU na energetiku odborně podpořili. Výše uvedené cíle jsme extrapolovali na základě reálných údajů a určili jsme, kolik větrných a solárních elektráren je od nynějška bezprostředně nutné doplnit.

Podle našich výpočtů je k dosažení cílů, které si samy stanovily, třeba v příštích 10 letech vyrobit dalších 216,3 TWh elektřiny z větrných/solárních elektráren, aby byla pokryta poptávka. To znamená, že je třeba zvýšit spotřebu o 21,63 TWh ročně. Pro dosažení tohoto cíle je vypočítán potřebný denní přírůstek větrných turbín a solárních kolektorů na příštích 10 let:

Větrná energie na pevnině: 10 nových větrných turbín na pevnině denně (pro srovnání: v roce 2020 přibylo 35 turbín na pevnině měsíčně). Větrné elektrárny na moři: každé dva dny jedna nová větrná turbína na moři (pro srovnání: v první polovině roku 2021 nebyla přidána žádná turbína na moři). Solární energie: 556 nových fotovoltaických elektráren denně (zde nejsou k dispozici srovnatelné údaje).

Předejte prosím výše uvedená čísla energetickým expertům CDU, aby viděli, co je třeba nyní udělat s veškerým odhodláním dodržet jejich plány.

S pozdravem, Manfred Haferburg

Politikova krátká a stručná odpověď zněla:

Vážený pane Haferburgu, 

Rád bych vám poděkoval za váš e-mail.

Pokud chceme být úspěšní, nelze energetickou transformaci omezit na dva nebo tři parametry…

V této otázce se prostě nedokážeme navzájem přesvědčit.

Kroucení hlavou nad Němci

Napsal mi snad ten politik, že my odborníci jsme příliš hloupí na to, abychom pochopili politickou složitost energetické transformace? Že fyzika je projekt, o kterém se dá vyjednávat a který nakonec vede ke vzájemnému „přesvědčení“? Nenapadá mě nic, absolutně nic, co bych na takovou pýchu mohl říct.

A nejde jen o elektřinu, která tvoří čtvrtinu potřebné primární energie. Abychom mohli zajistit předpokládané plné zásobování energií bez jaderné energie, museli bychom dnešní větrné a solární parky rozšířit patnáctkrát. Na každém kilometru čtverečním Německa by pak stála větrná turbína. Jen na základy by bylo zapotřebí 325 milionů tun železobetonu.

Za několik let by Německu hrozil socialismus s příděly elektřiny a ničivý výpadek proudu. To jsou, pravda, chmurné vyhlídky. Možná však Německo přece jen má naději. Několik odvážných fyziků a inženýrů zkoumá v Berlíně nový typ reaktoru: reaktor se dvěma kapalinami. Pro zelené by to měl být dar z nebes, protože by mohl vyřešit všechny jejich energetické problémy, včetně cenově dostupného zeleného vodíku.

Situace v Německu je však beznadějná, a ne jen vážná. Projekt DFR mezitím emigroval do Kanady. Svět se nestará o to, zda Německo přestane využívat jadernou energii. Proto už léta pracuji v zahraničí. Emigroval jsem do Francie, kde 53 reaktorů pokrývá téměř veškerou potřebu elektřiny v zemi. Moji zahraniční kolegové nad Němci jen kroutí hlavou. Žádný rozhovor se neobejde bez otázky: „Jak si to představuješ? Jak to chceš udělat?“

Šmejdský reaktor?

Minulý týden jsem byl v Temelíně, jaderné elektrárně v České republice nedaleko Českých Budějovic, kterou voliči Zelených rádi nazývají „šmejdským reaktorem“. Tito lidé o reaktorech nic nevědí. Ani nevědí, že v Temelíně pracují dva reaktory, které vyrábějí 10 procent české elektřiny, kterou navíc občas vyvážejí do Německa.

Nevědí také, že z JE Temelín do Českých Budějovic se buduje 50 km dlouhý teplovod, který má nahradit otravné uhelné teplárny a zásobovat obrovský budějovický pivovar, který vyváží 1,5 milionu hektolitrů nejlepšího piva Budvar do celého světa – samozřejmě i do Německa. Až bude tento teplovod dokončen, budou němečtí Zelení pít Budvar, aniž by přitom věděli, že za to může i Temelín.

Elektrická krize, výčitky svědomí a nový začátek

Jaderná energie je jedním z největších vynálezů lidstva. Německo to svým osamělým vyřazováním ignoruje a bude muset nést následky, než dojde ke kajícnému obratu. Skutečná elektroenergetická krize v Německu nastane od roku 2023 a povede k několikaletému slzavému údolí. Vždyť státu bude trvat nejméně pět let, než postaví několik plynových elektráren, které nahradí jaderné a uhelné elektrárny. A cíle snižování emisí CO2 se tak stanou vzdálenou perspektivou, protože plynové elektrárny také emitují CO2.

Renesanci jaderné energetiky v Německu proto zahájí Zelení, možná za méně než deset let, ale přesto příliš pozdě. To, co bylo tak důkladně zničeno, nelze v krátké době obnovit. Bude trvat nejméně dalších 15 let, než bude v Německu opět v provozu nová jaderná elektrárna.

O blízké budoucnosti však mám pochybnosti. Ani když v Německu zhasnou světla, Němci to neprohlédnou.

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 1700 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*