Škola mediální manipulace

Několik příkladů těch nejjednodušších způsobů, jak vyvolat úzkost, sympatie nebo antipatie. Zdroj informací na konci článku.

(1) Budoucí čas

Budoucí čas je stálice. Největší pomocník klimatické ideologie. To, že se něco může stát, je v podstatě univerzální pravda. Pocity úzkosti to vyvolá hned, pravda se vyjeví za desítky let. Budoucím časem lze zničit i dobrou zprávu, například:

Washington Post 2022: „Velký bariérový útes má nejvyšší pokrytí korálů za desítky let. Globální oteplování to může zvrátit.”

Budoucí čas lze samozřejmě využít i v politice:

New York Times 2016: „Pokud bude Donald Trump zvolen prezidentem, zažijí Spojené státy dlouhou recesi, úbytek pracovních míst a výrazně vyšší úrokové sazby.”

Účinek na veřejné mínění okamžitý, skutečnost daleko.

(2) Jedno názorové spetrum

Není nic prospěšnějšího než posouzení odlišných názorů. Tisíce let pilovaný proces hledání pravdy v soudním procesu to dokazuje. Než je někdo poslán do vězení, prezentuje státní zástupce svoje pravdy, po něm říká obhájce, jak to vidí on, a o síle jejich argumentů rozhoduje nestranná porota.

V médiích nic takového neplatí. Každé médium prezentuje pouze svůj úhel pohledu. Ať už vědomě nebo nevědomě ovlivněno osobními postoji autorů. To je stejné, jako by při soudním procesu vystupoval před porotou, tedy veřejností, pouze státní zástupce.

Syrzdarma je příkladem manipulace jedním názorovým pohledem. Prezentuje pouze argumenty zastánců svobodné společnosti. Nestaví proti nim protiargumenty těch, kteří obhajují silný stát, aby bylo možné posoudit, který argument je silnější.

(3) Zdánlivá objektivita

Zdánlivá objektivita je účinným nástrojem, zejména v případě informování o událostech typu válečného konfliktu. Informace jsou obtížné ověřitelné a stojí proti sobě dva zdroje informací.

Zdánlivá objektivita znamená, že cokoli řekne jakákoli strana je prezentováno bez dalšího ověřování, neboť v rámci objektivity se všechny strany mohou vyjádřit. To ovšem dává jednoznačnou výhodu té straně, která je více připravena si tak trochu zapřehánět.

Příkladem zdánlivé objektivity může být údajný útok Izraele na nemocnici v Gaze. Média musela vědět, že informaci dostala od samotného Hamásu, že Hamás má eminentní zájem ovlivnit veřejné mínění ve svůj prospěch zprávami o civilních obětech, nejlépe z nemocnice, a že i v minulosti pálil raketami do vlastních řad.

Informace o hnutí Hamás jsou veřejně dostupné:

Zpráva OSN 2013: „Palestinské ozbrojené skupiny neustále porušují mezinárodní humanitární normy tím, že útočí na civilisty. Ozbrojené skupiny během útoků nepřijaly přiměřená preventivní opatření zejména z toho důvodu, že vypalovaly rakety z hustě obydlených oblastí. Několik Palestinců bylo zabito raketami odpálenými ozbrojenými skupinami, které dopadly na území Gazy. Navíc bylo sedm údajných kolaborantů popraveno v zařízeních palestinských úřadů v rozporu s mezinárodním právem.”

Nemocnice jsou přitom oblíbenými úkryty bojovníků Hamás:

Washington Post 2014: Nemocnice Al-Shifa se stala „centrálou hnutí Hamás”.

Amnesty International 2014: Hamás využíval nemocnici Al-Shifa k mučení a zabíjení Palestinců z řad opozice.

Podle principu zdánlivé objektivity zveřejnily média ihned po výbuchu v nemocnici v Gaze titulek:

New York Times: „Izraelský útok zabil stovky lidí v nemocnici, říkají Palestinci”

Poslední verze titulku zněla:

New York Times: „Nejméně 500 mrtvých při výbuchu v nemocnici v Gaze, říkají Palestinci”

Ani novináři, kteří na svém profilu uvádějí, že se specializují na dezinformace a internet, nezpozorovali nic podezřelého:

Ben Collins, televize NBC: „Nejméně 500 lidí zabito při bombardování nemocnice v Gaze, říkají palestinské úřady”

O několik dní později:

Agentura AP: „Vizuální analýza agentury AP zjistila, že smrtelný výbuch, který zasáhl nemocnici v Gaze, byl pravděpodobně způsoben raketou vypálenou z palestinského území, jež se odchýlila od svého kurzu.”

Čas na opravy původních tvrzení:

New York Times: „Prvotní verze zpráv o události spoléhala příliš na tvrzení Hamásu a nebylo uvedeno, že toto tvrzení nemohlo být ověřeno. Zpráva zanechala u čtenářů nesprávný dojem o tom, jak důvěryhodná zpráva byla. Vzhledem k citlivosti zpráv během konfliktu měli být editoři New York Times obezřetnější.”

Princip zdánlivé objektivity ovlivňuje veřejné mínění dvěma způsoby. Čtenář nemá sebemenší šanci rozpoznat, zda média měří oběma stranám stejně, nebo zda je v přístupu, co se zveřejní a pod jakým titulkem nějaký rozdíl. Přitom strana s méně skrupulemi má jasnou výhodu.

Za druhé je veřejné mínění ovlivněno tím, kolik lidí si přečte první titulek New York Times, a kolik jejich omluvu, že se spletli. Pokud je vůbec původní tvrzení opraveno.

Post scriptum

Pozn. autora: Jaké je z toho ponaučení? Nevěřte syrzdarma, ale pouze vlastnímu rozumu. Ten jediný bude opravdu chránit vás a vaše zájmy do roztrhání těla.