Smutné konce ojetých elektromobilů už po jednotkách let vrhají světlo na ekonomiku i ekologii jejich provozu |

Sdílet článek:

PETR MILER

Sedm nebo osm let používaný spalovací vůz je obvykle ještě velmi perspektivní ojetinou, zvlášť pokud má najeto jen pár desítek tisíc kilometrů. V případě elektromobilů ale může jít snadno o skoro bezcennou skořápku.

O problémech elektrických aut se zmiňujeme pravidelně, obvykle se ale soustřeďujeme na ty krátkodobé. Jde o vozy drahé, těžké a omezeně prakticky využitelné. To neznamená, že spolu se svými přednostmi nemohou někoho oslovit více než spalovací modely, je tu ale ještě jeden problém – že se nějak ve srovnání s nimi jeví dnes neznamená, že se stejně budou jevit i za 5 nebo 10 let. Trápí je dnes několik problémů, které jsou spalovacím vozům cizí, a mají nevyhnutelně za následek rychlý pokles jejich hodnoty.

Jednak jde o cvalem postupující vývoj na poli elektrických aut. Zatímco 15 let starý konvenční vůz je dnes pořád velmi dobře využitelným a může být relativně konkurenceschopným strojem, i mladší elektromobil je dávno překonaný. Jde také o omezenou životnost akumulátorů a jejich cenu, neboť zatímco auto se spalovacím motorem může jezdit i po 50 nebo 100 letech, akumulátor obvykle nevydrží v rozumné kondici o mnoho déle než 8 až 10 roků. A jeho náhrada je tak drahá, že se do něj v kombinaci s prvním faktorem prostě nevyplatí investovat. A jde též o dotace pokřivující trh. Pokud někde dávají na nový elektromobil dotace v řádu stovek tisíc korun, je jasné, že to tlačí ceny ojetin dolů, neboť si asi nekoupíte pár let starý elektromobil jen o desítky procent pod někdejší ceníkovou cenou v momentě, kdy se na podobnou sumu dostanete s novým dotovaným autem.

Pro nadšence do elektrické mobility to může znít jako příliš černé vidění reality, ale je to bohužel jen ona realita. Psali jsme už mnohokrát o patáliích majitelů nanejvýš 10 let starých aut, které měly za následek fatální propad jejich hodnoty obvykle jen na cenu souboru náhradních dílů. Pokud by vám to ale jednotlivé zkušenosti majitelů nepřišly dostatečně výmluvné, stačí se podívat na nabídku elektrických aut zrozených v hloubi minulé dekády, i takové existují.

Příkladů se najde víc, nejčastěji se ale objevuje jeden – Smart ForTwo Electric Drive alias ED. Tohle auto platí za jeden z nejdostupnějších elektromobilů, neboť v polovině minulé dekády přišel na sumu okolo 24 000 Eur. Dnešním kursem je to asi 570 tisíc korun – na prťavý Smart žádná pěkná cena, ale na elektrický vůz to šlo, třebaže se bavíme o časech, kdy podstatně větší Škoda Fabia startovala na 235 tisících.

Za kolik lze pořídit tahle auta nyní? Na Mobile.de, na nizozemských, francouzských nebo španělských inzertních webech se najde řada jednotky let starých kousků v ceně od 4 do 5 200 euro, tedy maximálně 9 let starých aut za 95 až 118 tisíc Kč s nájezdem mezi 20 a 60 tisíci km – skutečně tak malým. To zní dost tristně samo o sobě, neboť například nejlevnější Škoda Fabia III s nájezdem do 60 tisíc km přijde na asi 170 tisíc korun a původní cenu jsme zmiňovali. Jde tedy o mnohonásobně rychlejší pokles hodnoty, vše má ale ještě jeden háček, vlastně spíš pořádný hák: Tahle auta nemají v pořádku akumulátor.

Jinými slovy jsou naprosto nepoužitelná, jsou to znovu jen pojízdné skládky náhradních dílů. Je až fascinující, kolik takových vozů je – některé nemají baterku vůbec, jiné ji mají, ale hlásí chybu akumuátoru, u dalších je tentýž díl uveden jako „na výměnu”. Tato auta tedy nejezdí a snadno jezdit ani nemohou.

Samozřejmě, stačí vložit baterii jako pověstný šém a auto bude jezdit jako zamlada, problém je jen v tom, kolik takový šém ha-m’foraš stojí. Bavíme se o cenách okolo 200 tisíc Kč za repasovaný akumulátor a přibližně 400 tisíc Kč za nový. Kdo vezme statisíce korun, aby rozpohyboval ojetinu za sto tisíc? S vidinou možná jen dalších jednotek let provozu?

Dnešní elektromobily jsou moc nové na to, aby nad nimi takto šlo zlomit hůl, ale mají vůbec šanci být za pár let v jiné pozici? A co to říká o ekonomice i ekologii jejich provozu? Spalovací vůz snadno slouží dekády a stovky tisíc kilometrů, tady jsme úplně někde jinde. U Smartů je to velmi typický osud, ostatně už dřív jsme psali, že jeden z kupců tohoto vozu si z něj raději udělal zahradní domek, pro nic lepšího už mu neposlouží. To jsou smutné konce, stejně jako prodej auta na náhradní díly nebo jeho cesta na šrotiště.